Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

Červenec 2014

32. Poslední hodiny

27. července 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl

Vypráví královna Emily

Nádech, výdech a jde se. Nic složitého, jenom chodím a zapaluju svíčky. Svíčku Michelle, svíčku Becky, svíčku Elis, svíčku Flover, svíčku Matta…proč je pro mě tak složité podívat se mu do očí? Do krásných, kaštanových očí, plných citů…svíčku Johna, svíčku Berryho, svíčky všech mých spolužáků. Vrátila jsem se doprostřed kruhu.
"Bim, bam," odbíjela půlnoc. Teď to všechno začne.
"Jsme jedno, já a vesmír, jsem všechno a nic," řekla jsem. Co je dál?
Jsem hvězdy a měsíc, zaslechla jsem Dianin hlas ve své mysli. Zase.
"Jsem hvězdy a měsíc, moře a bouře, život a smrt…"
Nadechla jsem se.
"Jsem síla a radost. Jsem duch a tanec. Jsem kněžka a magie. Andělé a živly, všemohoucí. Jsem minulost, přítomnost i budoucnost. Jsem prázdnota. Jsem touha," připravila jsem se a vykřikla "jsem zde, abych vykonala své poslání!"
Ano, skvělé, už vím, co to tady vlastně dělám, tak co je dál? Kdyby mi alespoň nelítala Elen pořád kolem hlavy! Hrozně to rozrušuje, když vám před obličejem lítá zvonková víla o velikosti menšího ptáčka.
Zapal svíčky, poradila mi Diana. Díky, díky, díky, už jsem fakt nevěděla. Přišla jsem k Dianě a řekla:
"Volám strážce severu, živlu Země, svolává tě z říše snů, tvé sestra Emily a zve tě k účasti v našem kruhu a ochraně tohoto posvátného dne," zapálila jsem zelenou svíčku. Na okamžik se mi zdálo, že jsem na louce plné květin, hlavně levandule, ale to asi dělala Elen. Přistoupila jsem k Lukovi.
"Volám strážce východu, živlu Vzduchu…" řekla jsem to samé jako u Diany. Tak jsem to udělala i u Anii a Christofera, jen změnila světovou stranu a živel. A u všech jsem pocítila, že živel přišel k nám do kruhu. Nakonec jsem přešla doprostřed, zapálila svou fialovou svíčku.
"Volám ducha, toho, jenž nás všechny obklopuje a chrání, svolává tě z říše snů, tvá dcera Emily a zve tě k účasti v našem kruhu a k ochraně tohoto posvátného dne," uklonila jsem se. Náhle jako by mě oválo něco tak úžasného a nepopsatelného! Nebyl to ani chlad, ani teplo, nebyla to ani vůně ani pach, ale vím, že to bylo dobré. Položila jsem svíčku na oltář a nechala zářit její plamen a místo toho si vzala kytici levandulí. Zbožňuju levanduli. Její vůni i barvu.
"Z mého vyššího já," řekla jsem, nebo spíš zakřičela.
"Z hluboké, divoké řeky snů," pokračovala jsem.
"Vyjdi myšlenko okřídlená," postupně se ke mně přidali všichni čtyři "strážci" živlů.
"Poznání, inspirace, učení a růstu," přidali se i ostatní členové kruhu.
"Uvítám tě s radostí a nadšením. Z hlouby své duše si budu pamatovat pouze sny, nesoucí pro mě význam a poslání. Tak se staň!" vykřikli jsme poslední větu všichni společně. Položila jsem kytici na oltář a šla uzavřít kruh. Pochopitelně proti směru hodinových ručiček, takže jsem začínala u Chrise.
"Strážci západu, živle Vodo, děkuji za tvou účast v našem kruhu. Loučím se s tebou," lehce jsem sfoukla už z půlky vyhořelou modrou svíci. To samé jsem udělala u všech ostatních a nakonec i u ducha. Poté všichni sfoukli své bílé svíčky, pogratulovali mi, jak jsem to skvěle zvládla, a šli spát. Všichni až na Dianu, Matta, Johna, naše tři kouzelníky a Poly.
"Byla si fakt dobrá," pochválil mě Chris.
"Ale ani Diana nebyla k zahození. Jednou jsme to zkoušeli s Flover a ani ona si nevedla tak dobře, jako ty Diano," poplácala ji Ania po zádech. Takže Diana je lepší než Flover? Tak to už je co říct! Flover je traktérka s talentem na rostliny. Pod jejíma rukama všechny květiny ožívají. Má to ale složité, protože nemůže jíst nic rostlinného původu. Ne, vážně si nedělám srandu! Bohužel v jejím žaludku začne klíčit i důkladně rozžvýkaná brambora. Živý se, jenom kouzelnickými lektvary.
"Jak to že?" zajímala jsem se, protože mi to přišlo divné.
"Jednoduše, její živel potlačoval všechny ostatní," vysvětlil mi Luke.
"Tak mě napadá-mi už se dlouho chystáme otevřít pentagram, ale vždycky nám k tomu dva lidi chybí. Nešli byste do toho?" navrhnul nám Chris.
"Jasně!" vykřikli jsme s Dianou jednohlasně.
"Počkat, ale jak to, že dva? Pentagram má pět cípů, ne?" zeptal se John.
"Velmi si vážím tvé inteligentní poznámky, Johne, ale my jsme tři. Já, Chris a Luke," řekla Ania.
"A co Polyhymnia?" trval si na svém.
"Já tohle neumím. Jsem sice pro ostatní zdrojem inspirace, ale sama o sobě jsem hrozně hloupá a nešikovná," začervenala se.
"To není pravda, umíš nádherně hrát na všechny hudební nástroje a zpívat," zamračil se Chris.
"Vždyť si můj zpěv nikdy nemohl slyšet, uspal by tě," zasmála se. To je pravda, když Poly začne zpívat, všichni do dvou vteřin usnou. Ne, že by je to nudilo, ale ona už to má prostě ve schopnostech. Proto je osvobozena z hudební výchovy, nebo alespoň z hodin kdy zpíváme.
"Ale je mi jasné, že musí být nadpozemsky krásný," usmál se na ni. Ty jo, ta holka má ale štěstí! Tohle by Matt nikdy neřekl. Proč? Tak zaprvé netuší, co znamená slovo nadpozemský. A za druhé-proč by mi to vlastně říkal?
"Víte co? Necháme ty dvě hrdličky a půjdeme se domluvit na tom pentagramu," chytla mě za ruku Ania a táhla pryč.
"Tak jim to dopřej," uklidňoval ji Luke.
"Víš, jak nesnáším romantický bláboly, já mám ráda akci!"
"A to by se ti nelíbilo, kdyby ti někdo, skládal komplimenty?" zeptal se jí.
"Leda kdybych byla vožralá, nebo zfetovaná," pohodila vlasy Ania.
"Emily, máte tady někde na zámku přebytečnou láhev s vínem?" zamrkal Luke.
"Ve sklípku, ale víš, že nemáme pít alkohol!" pohrozila jsem mu prstem.
"Lili, do konce měsíce nám bude dvacet. Komoří, ani nikdo jinej nám nemá co vyčítat," rozhodil rukama.
"Ok, sklípek je překvapivě hned vedle sklepa s uzeninami a maj tam moc dobrý červený víno," olízla jsem se.
"Emily!" lekla se Diana.
"Co je? Dvacet nám nebude do konce měsíce, ale do konce týdne! A když jsem se tam dole byla podívat, tak mi to prostě nedalo a trošku jsem si lokla," zrudla jsem.
"Takže ty si popíjíš víno a nedáš nám ani líznout?!" překvapila mě má nejlepší kámoška. Čekala jsem spíš větu typu: "Ale zatím ti je třináct, tak se podle toho chovej!"
"Za pár dní ti dám, kolik budeš chtít-teda ne tolik abys dostala otravu alkoholem, to se mnou nepočítej!" přísně jsem se na ní podívala.
"Neboj, ale možná bys měla dát nějákej limit i těm dvěma… tak moment, kam zmizeli?" dala Diana ruce v bok. Luke a Ania už ale byli nejspíš dole a popíjeli. Jestli někdo zjistí, že jsem ty dva potřeštěné teenagery poslala dolů já, tak se můžu s rolí královny světa rozloučit.
"No, za nima se už nepoženu," řekla jsem rázně.
"Takže, mi zestárneme už během tohohle týdne?" zeptal se najednou Matt.
"Jo," odpověděla jsem trochu sklíčeně.
"Měli bychom si pořád užívat toho, že jsme ještě ehm…jak to říct?" kousla se do rtu Diana. Záměrně se vyhýbala výrazu děti.
"Že ještě nejsme ti nudní a otravní dospěláci," pomohla jsem jí.
"Ano," přikývla.
"Taky si myslím," přidal se John.
"Takže, dáme si závod, kdo vyleze, víš na strom?" navrhnul Matt.
"Ale to je nespravedlivý, já se nemůžu zúčastnit!" namítnul John.
"A navíc je jasné, že vyhraje Emily, je nejmenší a nejlehčí, takže jí ten strom unese!" protestovala Diana.
"Tak jinak. Nebudeme soutěžit, ale zkusíme dostat na ten strom Johna!" navrhla jsem.
"Jó, já na stromě ještě nikdy nebyl!" zatleskal.
O hodinu později.
"Pořádně se přitáhni!" povzbuzovala jsem ho, mezitím co se Matt, pokoušel dostat jeho koňskou polovičku, alespoň na první větev.
"Tohle je beznadějné, nikdy se tam nedostanu," zoufal si John.
"Nikdy neříkej nikdy," šla jsem jim pomoct.
O další hodinu později.
"Tu ulomenou větev musíme nějak zamaskovat! Ten strom tu stojí už dvě století! Přežil velkou bouři, dokonce i hurikán!" šílela jsem.
"Tak to je trapný, on přežije všechno, jenom Johnův zadek ne," smál se Matt.
"Pardon, já fakt nerad," zatvářil se provinile John.
"Ale jak to teď chcete spravit?" zeptala se jich Diana.
"Mám nápad!" vykřiknul Matt.
O ještě další hodinu později…
"Pane bože, já slíbila na ošetřovně, že se nám nic nestane!" přejela jsem si obličej volnou rukou.
"To je teď jedno, hlavně musíme sehnat příručku, jak nás rozlepit," křičela Diana.
"Já ti říkal, že izolepa je bezpečnější, ale ty ne! Prej vteřinový lepidlo!" vyčítal to všechno Mattovi John.
O více jak další hodinu později… přilepení k tomu stromu jsme zůstali fakt dlouho!
"Ještě štěstí, že tudy šli Poly a Chris, jinak by nás asi nikdo nerozlepil a strom by zůstal bez větve," říkala jsem Dianě, když jsme bloumali po zahradě a snažili se najít nějaký nezamčený vchod do zámku.
"Taky si myslím, ale prosím tě, běž si lehnout a zkusit jestli to kouzlo zafungovalo," poprosila mě Diana, když se nám podařilo vylomit dvířka od nějaké tajné chodby. Naštěstí jsme se během pár minut ocitli v jídelně a od tamtud už všichni trefíme.
"Je pět ráno, to už fakt neusnu," zívla jsem. No, dobře, možná se mi to podaří.
"Kdyby ne, zavoláme Poly, ta tě uspí. Tak dobrou," zamávala mi ještě a šla si lehnout k sobě do pokoje. Když jsem konečně byla převlečená a ležela ve své krásné posteli, zjistila jsem, že už se vlastně rozednívá. Ale nedivte se, bylo už šest ráno! Celou hodinu mi trvalo, než jsem se umyla a převlíkla. Vsadím se, že ani John ani Matt si nepřidělávali potíže a na sprchu se vykašlali. To je ale teď jedno, musím usnout. Třeba zjistím, kdo zabil pratetu, nebo si alespoň vraha pořádně prohlídnu a pak nakreslím. Nebo bych mohla zjistit, k čemu je ta kniha. Nebo co má Caroline za lubem.
Už spím? Jestli jo tak super! Trochu jsem zamrkala. Vidím…prsten? Velký a neobvyklý prsten. Zajímavé bylo, že byl celý černý, až na složité vzory, které zářily jasně rudou barvou. Barvou krve.Vzor připomínal něco mezi korunou a dýkou. Vlastně to byli dvě věci přes sebe. A kolem bylo něco psáno. Sice bylo patrné, že je to ekvalijština, ale přečíst se to nedalo. Bylo to písmo jako z té knihy…
"Em! Vstávej, dělej!" bušil mi někdo na dveře.
"Co je, sakra?" řekla jsem rozmrzele. Slunce se už vyhouplo na oblohu, a hodiny ukazovaly sedm a pět minut.
"Rychle, za hodinu je tady ta velekněžka! Za hodinu, rozumíš?!" poznala jsem, že za mými dveřmi je Michelle.
"Jaká velekněžka?" zeptala jsem se, zívla jsem. O kom to může mluvit? Určitě to nebude nikdo významnej, takže můžu spát dál. Její odpověď mě ale probrala.
"Přeci ta, co nás promění na dospělé lidi!"

31. Já a sirky

20. července 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl

Vypráví lady Diana

"Já a sirky? Ses zbláznila, ne?" odfrkla si Emily.
"Myslíš, že já budu riskovat svůj život?" vrazila jsem jí sirky do ruky.
"Co s tím mám dělat?" zeptala se.
"Je to naprosto primitivní. Chris dostane žlutou svíčku a bude symbolizovat vzduch, Ania červenou a bude mít oheň, Luke modrou, jako voda a já zelenou, živel země. Ostatní se rozestaví kolem nás a s bílými svíčkami. Ty budeš stát uprostřed s fialovou svíčkou a zapalovačem. Řekneš nějákej nesmysl a půjdeš ke mně. Zapálíš mojí svíčku a řekneš to s tím strážcem severu, jasný? Pak půjdeš za Lukym a řekneš to samí o východu. Pak Anie a potom za Chrisem a nakonec zapálíš svou svíčku a řekneš zbytek. To je ta první část. Druhá je tamto s básničkou…umíš už ji doufám?" podezírala jsem ji.
"Jasně, umím všechno, co jsi mi napsala na ten papír, jen netuším, jestli správně, protože přečíst ten tvůj škrabopis a téměř nadlidský úkol," usmála se.
"Takže už víš, co máš dělat, že jo?" mrkla jsem na ni.
" Ano, ale jsem přesvědčená, že manipulovat s otevřeným ohněm v blízkosti Johna, Berryho a Matta je sebevražda," protočila oči.
"Možná, ale ty se starej spíš o to, abychom nemuseli začínat několikrát, už tak se to dost protáhne," povzdechla jsem si.
"Jasně, neboj se," řekla.
"Holky, za pět minut je půlnoc, honem ven, čeká se jen na vás!" začal na nás křičet John. Vyšli jsme ven, na velkou zahradu. Měsíc na obloze zářil tak jasně, že jsem se bála o své oči. Každopádně to byl krásný pohled. John nás dovedl až k vysoké vrbě na kraji zahrady u hradeb, kde tekla říčka, hlavní zdroj vody na zámku. Všude kolem bylo rozestaveno spousta lidí, či spíše VŠICHNI naši spolužáci.
"Co to jako má znamenat?" zeptala jsem se. Z davu vystoupila Ania.
"Čím víc lidí, tím líp. Všem sem řekla, o co se jedná, dala jim přesné pokyny a každému bílou svíčku. Teda, Elen ne, ta by ji pravděpodobně neunesla, takže ta má jenom levandulovej květ. Bude Emy lítat kolem hlavy, aby se cítila jako na levandulové louce. No, není to geniální? Já vím, že jo, vymyslela jsem to přeci já," usmála se.
"Anio, jsi dcerou smrti!" vykřikla Emily a skočila jí po krku.
"Hej, mě nepřepereš," smála se Ania a jediným pohybem ruky Em odhodila.
"Au!" vykvikla a stoupla si. Spadla vážně blbě, roztrhla si sukni a odřela loket.
"Sorry, neznám svou sílu, hned to napravím," začervenala se Ania, přiložila svou hůlku na Liliny šaty a proudem energie je zpravila.
"Dík, hned je to lepší," poděkovala Emily.
"Není za co, takže jestli nikdo nemá žádnej problém, můžeme začít," řekla.
"Já, chtěla bych, aby mi Caroline vrátila zpět tu knihu," přihlásila jsem se.
"Carol tu není, byla jsem u ní v pokoji a říkala mi, že jí není dobře," oznámila mi s klidem Ania.
"No, jasně, "není jí dobře"," zvedla oči v sloup Emily.
"To je jedno. Uděláme teda ten kruh. Diano, ty běž na sever, Luke na východ, to je zde, Chris západ a já půjdu na jih, mají všichni svou svíčku?" zeptala se pro jistotu.
"Já ne," řekla Emily.
"Máš ji na oltáři, ale ta tě teď nezajímá, starej se o zapalovač," poučila ji.
"Ok, co mám dělat?"
"Začni od severu zapalovat bílé svíčky, o nás se nestarej. Jo a choď po směru hodinových ručiček," připomenula jí.
"Já vím, proti směru půjdu, až budu kruh zavírat," přikývla.
"Ač se mi to říká špatně, nejsi zas tak blbá, jak vypadáš," zazubila se na ni Ania.
"Dík, jsi vážně strašně milá," protočila oči Lili.
"Není za co, a dělej," popohnala ji. Emily se podívala na mě.
Běž, to zvládneš, řekla jsem v duchu.
Děkuju, odpověděla… tak moment, jak mě mohla slyšet? A jak jsem mohla slyšet já ji?!

30. Billy záchranář

13. července 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl

Vypráví královna Emily

"Cos jí to udělal?!" vykřikl zoufale Matt. Pak vrazil Johnovi facku. Vůbec jsem nechápala proč.
"Nic, ty vole, neblbni, jenom jsem se jí pokoušel probudit!" ječel. Pořádně jsem se rozhlídla kolem sebe a zjistila, že mě John drží v náručí. Vedle mě stál Matt se zabijáckým výrazem a zaražená Diana.
"Proč? Proč to teda neřekneš rovnou?" zeptala se. Byla rudá v obličeji, pěsti měla zaťaté a v očích křivdu.
"Co mám říct?" nechápal John.
"Že ji miluješ. Že ti vůbec na mně nezáleží. Že ti nezáleží na Mattovi. Že ti nezáleží vůbec na nikom!" rozkřičela se.
"Může mi sakra někdo říct co se děje?" zeptala jsem se.
"Když jsme přišli, tak tě ten vůl objímal a líbal!" vztekal se Matt.
"To není pravda!" ohradil se.
"Je! A bolí to, Johne, hodně to bolí," obrátil pohled do země.
"Ne, Matte, sám víš, jak to je s mejma citama," zavrtěl hlavou. Zvláštní, jak John dokáže z romantického spojení mé city udělat něco, co zní tak nějak tragikomicky.
"Tak se uklidníme, co říkáte? Sedneme si, popovídáme si a všechno se nějak vyřeší," pokoušela jsem se je uklidnit.
"Ani náhodou," zavrtěl hlavou Matt. Diana jen stála a vypadala, že se každou chvilku psychicky zhroutí.
"Co kdyby mě John nejdřív pustil," navrhla jsem. Přikývnul a postavil mě na zem.
"Super, teď prosím uhni Em," chytnul mě Matt za ramena a odsunul. Pak to teprve začalo. Matt se s děsivým křikem vrhnul na Johna a začat ho mlátit. I když je vidět, že je Matt namakanější, tak na Johna prostě nestačí. Čtyři nohy jsou více než dvě a když jsou navíc opatřeny kopyty…
"Nechte se!" vykřikla jsem.
"Ty hajzle, a já myslel, že jsi kámoš!" vrazil Matt Johnovi pěst do oka. Ten se naštval a kopnul ho do nohy.
"Tak jinak-jako vaše princezna, vám PŘIKAZUJI, abyste se nechali!" zkusila jsem to znovu.
"Zabiju tě!" vřískal Matt. Zakroutila jsem očima. To bylo hodně naivní myslet si, že je tímhle dostanu od sebe…
"Jestliže se nenecháte, vyškrtnu z jídelníčku pudink s jahodami!" pronesla jsem jen tak mimochodem. A vida, zafungovalo to! Stačila jen chabá výhružka a ani jeden se nechystal znovu zaútočit. Jenom Matt se nějak nemohl zvednout.
"Sakra kámo, jsi v pořádku?" zeptal se ho John.
"Dochází mi dech…" zaklonil hlavu a zavřel oči. Mě okamžitě došlo, o co se to pokouší. Tohle už tu bylo jednou, asi tak před rokem při hodině ošetřovatelství.
"Ale ne! On omdlel!" vykřikla jsem a mrkla na Johna.
"To je strašné, musíme ho rozdýchat!" chytnul se za hlavu a začal naoko panikařit.
"Ale kdo ho rozdýchá? Emily nemůže, s tím korzetem," zavrtěla hlavou Diana, které zřejmě došlo, co to tady Matt předvádí. Ten nechal hlavu zakloněnou, oči zavřené, jen pusa se mu skroutila do hrozného úšklebku.
"Musíme se dohodnout…a taky mi John, musí říct, co se mnou vlastně prováděl."
"Tak jo dal jsem ti pusu na čelo," přiznal se.
"Ale proč?" zeptala jsem se.
"Abych tě vzbudil, ne? Jako Sněhurku!" vysvětlil.
"Ty seš tak blbej!" řekla Diana, ale bylo vidět, že si oddechla.
"Takže to bychom měli, ale co bude s tím Mattem?" napadlo Dianu.
"Ahoj, chcete pomoct?" ozval se ze dveří slaďoučký hlásek. Jako na zavolanou!
"Hele, Diana mě půjde rozvázat ten korzet a pak Matta, rozdýchám," řekla jsem a běžela i s Dianou za Billym, který stál mezi dveřmi.
"Billy, prosíme, Matt je v ohrožení života, musíš ho rozdýchat," zašeptala jsem mu do ucha a přikryla pusu Dianě, která dostala záchvat smíchu.
"Matta! Vážně můžu?" zamrkal šťastně.
"Jasně, a nemusíš se bát, že by si Matt myslel cokoliv špatného, zachráníš ho a možná si i získáš jeho sympatie," přidala se Diana a ucpala pusu mě, jelikož jsem to nevydržela a začala se smát taky.
"Tak jo," přikývnul.
"Už jdu!" zavolala jsem a přivedla k usmívajícímu se Mattovi Billiho.
"Pššš!" sykla jsem na Johna, který vypadal, že každou chvíli pukne smíchy. Můj zženštilý kamarád se naklonil nad Matta, který okamžitě našpulil pusu. A tak se ho Billy pokusil rozdýchat. Já mezitím dusila Johna, ten dusil Dianu, která dusila mě, aby se ani jeden z nás nezačal smát. Billy si Mattovu "záchranu života" vyloženě užíval, ale Matt zřejmě dostal nějaké podezření a proto otevřel oči…
"Ááááááááááááá!!! Sundejte ho! Pomóóóc!!!" vřískal Matt, my tři se váleli smíchy po podlaze a Billy ho prosil, ať nekřičí.
Nakonec Matt omdlel doopravdy a skončil na ošetřovně. Diana a John se usmířili, Billy se urazil, Berry a Michelle se ztratily a našli jsme je až večer. Kolem deváté, jsme se všichni sešli v ošetřovně u Matta. Přinesli jsme si spoustu čokolády, ale nepustili nás s ní dovnitř, hnusáci hnusní! Vsadím se, že by to Mattovi pomohlo…
"Emily!" strčila do mě Diana.
"Promiň, co jsi říkala?" zeptala jsem se.
"Ty mě vůbec nevnímáš! Ptal jsem se tě, jestli je královna vážně mrtvá už dva měsíce," řekla mi.
"Jo, je," přikývla jsem.
"A ten sen se ti zdál taky před dvěma měsíci?" pokračovala.
"Ano," souhlasila jsem.
"Víš, že je dost možné, že se ti to zdálo přesně v den, kdy byla královna zabita?" napadlo Dianu.
"To je možné, ale komoří je přesvědčen, že to byla sebevražda," pokrčila jsem rameny.
"Ano, ale tohle sebevražda nebyla, víme to," řekla přesvědčeně.
"Nemáme na to žádné důkazy," zavrtěla jsem hlavou.
"Ale máme," zvedla mi Michelle ruku, na které jsem měla strup.
"Jo, ale co když mám nějaké věštecké sny a nějaké normální?"
"Na to jsme už mysleli," zamávala Diana nějakými papíry.
"Co to je?" vzala jsem jí je a dívala se na to.
"Uděláme magickej kruh a ty tam tohle řekneš," usmál se Matt.
"Páni, a to se to musím naučit? Kolik na to mám času?" zoufala jsem si podívala na dlouhou básničku.
"Máš na to pár hodin, o půlnoci to provedeme," řekl mi s klidem John.
"Proč o půlnoci? A proč dnes?"
"Em, buď dnes, nebo příští měsíc. Kouzlo má nejlepší účinky za úplňku," usmála se Diana.
"On je dnes úplněk?" vyvalila jsem oči.
"Jasně, takže se laskavě nauč, je devět, máš na to tři hodiny," poplácal mě na zádech Michelle.
"Myslíte, že to zvládneme sami? Možná bychom měli do party přibrat nějakého kouzelníka," navrhla jsem.
"Dobře, koho? Aniu, Chrise nebo Lukeho?" zeptal se John.
"Brala bych Chrise, toho překecáme, chodí přeci s Poly," řekla jsem.
"Já navrhuju spíš Aniu, myslím, že je z nich nejsilnější," nesouhlasila Diana.
"Ania nemá mozek!" urazila jsem se.
"Ty si ještě pořád pamatuješ, jak si z tebe dělala srandu?" zasmála se Diana.
"Srandu? Když mi bylo sedm, tak mi na školním výletě, když jsem spala, strčila ruku do vlažný vody a víš, co se stalo! A já za to nemohla!"
"No jo, tak Lukeho! Kamarádí se s Billym, takže nebude problém je přesvědčit…"
"Ne! Ať už se ke mně Billy nikdy nepřibližuje! Bojím se ho!" zamračil se Matt.
"Já si spíš myslím, že se Billy bojí tebe. Nechoval ses k němu moc hezky a to tě chtěl zachránit!" zasmála jsem se.
"Všichni víme, jak to s Billym je, takže je jasné, že to nedělal jenom proto, aby mě zachránil. Řekni Em, ty bys rozdýchala třeba Dianu?" zeptal se mě.
"Samozřejmě…kdybych věděla, že to nehraje jako NĚKDO," ušklíbla jsem se.
"No to je jedno, každopádně cokoliv společného s Billym se zamítá!" rozhodl Matt.
"Já zamítám cokoliv společného s Aniou a vlažnou vodou!" přidala jsem se.
"Lili, bylo ti sedm a Ania si to prostě přečetla v knížce, tak to chtěla zkusit, možná…" pokoušela se mě přesvědčit.
"Co máte proti Chrisovi? Navíc bychom to měli říct Poly, mohla by nám pomoct," trvala jsem si na svém.
"Nic ve zlém, ale já jsem tu přirozený vůdce," namítla Diana.
"Nic ve zlém, ale já jsem tu princezna," nesouhlasila jsem.
"No jo, modrokrváku," zasmála se Michelle.
"Co to je za slovo? Modrokvák," zavrtěla jsem nevěřícně hlavou.
"To jsi ty! Máš modrou krev," usmála se.
"Aha, zajímavé, tak jak to tedy uděláme?" zeptala jsem se.
"Co kdyby nám pomohli všichni? Tři jsou víc než jeden," napadlo Johna.
"Vážně o tom musí vědět tolik lidí?" zoufala Diana.
"Já souhlasím, trojka je přeci větší než jednička, to jsme se učili už v první třídě," přikývl Matt.
"Já taky," usmála se Michelle.
"Myslím, že bychom to neměli takhle rozhlašovat," postavila jsem se za Dianu.
"Tři proti dvěma," řekl John.
"A co Berry," podívala jsem na něj.
"Ten se asi zdržuje hlasování," usmál se Matt. Berry totiž spokojeně spal na vedlejším nemocenském lůžku.
"Není to sice hezký, ale musíme ho vzbudit. Je to právoplatný člen naší skupiny a musí hlasovat," šla jsem k němu.
"Berry, vstávej, musíš hlasovat. Co je lepší tři nebo jeden?" zeptala jsem se ho.
"A co jde? Jestli o jídlo tak tři, jestli o párty tak tři, jestli o Michelle, tak mi úplně stačí ta jedna, tři bych nepřežil," zívnul, obrátil se na bok a znovu usnul.
"Ne, ne Berry, jde o kouzelníky," třásla jsem mu ramenem.
"Moučníky tři," zamumlal.
"Ne moučníky, ale kouzelníky!"
"Tak třeba tři," mávnul rukou.
"Jóóó!" plácli si Matt a John. Hluboce jsem si povzdechla.
"No dobře, tak já to řeknu Chrisovi a Lukemu, ale Aniu si zpracujte sami!"
Dala bych ruku do ohně za to, že tenhle večer se něco děsně pokazí!

29. Johne? Johne! Johne?!?

6. července 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví vévoda John

Hnal jsem se chodbou a najednou zjistil, že za mnou nikdo neběží. Kde jsou všichni? Jediné co mě napadlo, že jsou za mnou a nestačí mi, takže jsem se obrátil a šel jim naproti. Cestou jsem vrazil do komořího. Omylem jsem ho srazil na zem.
"Jé, sorry, já nerad," omlouval jsem se a pomohl mu vstát.
"Měl byste se dívat na cestu mladý muži," pohrozil mi prstem.
"Fakt sorry, já tady hledám Em, nevíte kde je?" zeptal jsem se.
"V salonu číslo jedna, a nepřeje si být rušena," zamračil se.
"Ale já za ní musím, kde je salonek číslo jedna?"
"Stojíte před ním, ale nedoporučuji, vám tam chodit, princezna je rozrušená…"
"Tak díkes, mějte se," otevřel jsem dveře. Salonek byl fakt super. Všude bylo hrozně moc svícnů, váz a jinech ozdobných nesmyslů. Nebyla tu ani noha, teda až na Emily, která ležela na největší pohovce a hrozně brečela.
"Ahoj Lili, jsi vpoho?" šel jsem k ní.
"Ne," zavrtěla hlavou.
"Stalo se něco?" vzal jsem jí za ruku.
"Jo," popotáhla.
"Tak si sedni, utři si oči a řekni mi to," vybídnul jsem ji. Posadila se.
"Nemáš kapesník?" zeptala se.
"Nemám, kam bych ho dal? Ale něco ti najdu," slíbit jsem ji a začal běhat po salonku, až jsem z vozíku, na kterém se válelo pár nepoužitých ubrousků, jeden vzal a podal ho Emily.
"Děkuju," utřela si oči a vysmrkala se.
"Tak, a teď to vyklop."
"Já jsem odsoudila vévodu k doživotnímu vyhnanství," začala zase nabírat.
"Nebreč, nechala sis alespoň jeho prachy?" zajímal jsem se. Přikývla.
"Tak vidíš! Vlastně jsi přispěla do královské pokladnice!" pokoušel jsem se jí povzbudit.
" Ale, já nevím, jestli jsem udělala dobře," pokrčila rameny.
"Co provedl?" vyzvídal jsem. Když mi to dořekla, zmocnil se mě takovej vztek!
"Kde je?" vrčel jsem jako dravá šelma.
"Nevím, proč?"
"Ten qrovy si dovolil vyskočit si na nebohýho, bezmocnýho stařečka a krásnou princeznu! Navíc tě balil!" ječel jsem.
"Klídek Johne, tobě to může být přece jedno," usmála se.
"Ale není, jsi má kamarádka, dobrá kamarádka," polknul jsem.
"Kamarádka," přikývla.
"Ano, kamarádka."
"Johne, prosím tě, nemůžu dobře dýchat, rozvážeš mi ten korzet?" zeptala se najednou.
"Jasně, pokud se mi to povede," přikývnul jsem. Bohužel, korzet byl zavázán na mašličku.
"Hele, kdo ti to vázal? To se fakt nedá rozvázat!" nadával jsem.
"Já vím, ale sama se z toho nedostanu, a věř mi, nedá se v tom dýchat," opakovala mi pořád a já začal poznávat, že už asi vážně brzo omdlí.
"Víš co? Najdeme Dianu, nebo alespoň Michelle, ta to bude umět rozvázat," navrhnul jsem.
"Dobře, musím to sundat, hrozně jsem křičela a to strašně vyčerpává a taky…" začala padat. Tak, tak jsem jí zachytil. A sakra, co teď? Musím jí dopravit za Dianou, rychle. Tak mě napadá, ona neomdlela při křiku na toho vévodu, ale při rozhovoru se mnou. Wow! To znamená, že je ze mě úplně mimo! No, dobře, nebudu jí brát Mattovi, nechám si Dianku. Em je jenom kámoška. Vzal jsem jí do náruče a chystal se jí odnést. Uf, není úplně nejlehčí, a to je taková malá a štíhlá. Přitisknul jsem si ji k sobě a pokusil se otevřít dveře. Aha, tak to nepůjde.
"Emily, musíš vstát," lehce sem s ní zatřepal. Nic. Tak jsem jí dal pusu na čelo, třeba se stane zázrak a ona bude jako Sněhurka. No a zrovna ve chvíli, kdy jsem přitisknul ústa k čelu, tak jsem našel Dianu. Nebo spíš ona našla mě. Ona a Matt vstoupili do dveří.
"Johne!" leknul se Matt, když mě uviděl.
"Johne!?!" vykřikla Diana.
"Johne?" zamžourala očima Emily.