Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

27. Sesterská láska

22. června 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví královna Caroline

Šťastně jsem vběhla do svého pokoje. Mám ji! Mám tu knihu! Jedinou myšlenkou, jsem zvládla otočit klíčem od dveří. Zasmála jsem se. Je to nádherné, jakou mám moc. Ale teď musím tu knihu schovat a to dobře. Rozevřela jsem svůj vestavěný šatník, vyházela to odporně barevné oblečení a zvedla špatně přidělané prkno. Tam jsem mohla s klidem narvat knihu, všechno zase přiklopit a pohodit po něm pár bot. Vrhla jsem se ke svému psacímu stolu a rychle naškrábala na kus papíru: Mám to! Musíš okamžitě přijet a podívat se!
"Elzare!" zakřičela jsem. Na okenním rámu mi přistál veliký černý havran.
"Doneseš to Catherine," přikázala jsem mu a podala lístek. Elzar roztáhnul křídla a byl ten tam.
Bylo mi jasné, že budu muset čekat dlouho, než se má starší sestřička rozhodne přijít, ale tohle! Za pár minut odbije půlnoc, a ona se ještě neuráčila přiletět! Lehké zaklepání na okenní římsu mě ale velmi potěšilo.
"Caroline!" zaslechla jsem šeptat sametový hlas. Tak přeci jen dorazila! Rozevřela jsem okno, aby mohla dovnitř.
"Ukaž mi ji!" rozhlížela se po pokoji.
"Schovala jsem ji," nedbala jsem na její sykot.
"Tak ji vyndej a ukaž mi ji!" chytla mě pevně za ramena. Její dlouhé nehty se mi zarývaly do kůže.
"Ok, tak mě pusť!" vytrhla jsem se z jejího sevření a šla ke své pro knihu.
"Dělej," popoháněla mě.
"Čekej sakra," vyndala jsem cenný poklad ze skříně.
"Dej mi to! Okamžitě!" vrhla se po knize, jen co ji uviděla.
"Ne, je to moje!" odsekla jsem a přitiskla si ji k hrudníku.
"Caroline, tomuhle říkáš vděk? Celý tvůj život se o tebe starám, učím tě a ty tohle? Dej mi to co mi po právu náleží!" napřáhla ruku.
"Ne, já ji našla," zavrtěla jsem hlavou.
"Dej to sem Caroline, hned! Jinak tě zabiju!" zavrčela.
"Nezabiješ mě! Jsi slabá a já se tě nebojím!" řekla jsem přesvědčeně.
"To bys možná měla, sestřičko," usmála se a natáhla ke mne ruku.
"Nech mě," ucouvla jsem. Luskla prsty a v ruce měla najednou dýku.
"Nemůžeš mě zabít," polkla jsem.
"Ale proč ne? Jsi mi k ničemu," zasmála se.
"Proč? Protože já mám to co ty ne," ukázala jsem jí svůj prsten.
"Kde s to vzala?!" vydechla překvapeně.
"Princezna temnot, to má vždycky," pohodila jsem vlasy.
"Ty nejsi žádná princezna temnot! Já jsem nejstarší dcera našeho otce, ne ty!" vztekala se.
"Jsi bastardka, Catherine!" zamrkala jsem pobaveně.
"A ty jsi dítě, ne žádná princezna!" odporovala mi.
"Omlouvám se, sestřičko, ale asi tě budu muset zničit," napřáhla jsem k ní ruku.
Tu dýku, teleportovala jsem k sobě ostrý předmět.
"Ne! Nesmíš mě zabít! Potřebuješ mě!" s leknutím zakopla.
"Jediné co potřebuju, je tvá životní síla," odložila jsem knihu a vzala dýku do obou rukou.
"To neuděláš, nesmíš!" klepal se jí hlas.
"Pozdravuj mé rodiče, Catherine," napřáhla jsem se a vrazila jí dýku do srdce. Energie mnou prošlehla jako blesk. Cítila jsem, jak jsem pořád silnější a silnější. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když to přestalo, nebyla jsem schopna promluvit. Právě jsem zabila svou sestru- svou jedinou příbuznou. Vlastně to byla pomsta. Zavraždila mé rodiče. A ty zas zavraždily svoje rodiče. A to všechno jen kvůli moci. Jen aby jednou mohli vládnout světu. No, už vím, že nechci děti. Nakonec by mě ještě zbavili vlády nad světem, i když to možná trochu předbíhám. Nejprve, musím zjistit, kdo zabil Madison a hlavně proč.
Nelámala jsem si hlavu s mrtvolou u mé postele, místo toho si vzala knihu a začala zjišťovat, k čemu vlastně je…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama