Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

23. Prateta = Madison, Madison = královna

25. května 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví královna Emily
"Takže, jestli to dobře chápu, Emily má věštecké sny," lusknul prsty Matt.
"Aleluja, konečně to chápe!" povzdechl si John.
"Ale já nevím, jestli to jsou přímo věštecké sny, žádný z nich se zatím nevyplnil," namítla jsem.
"Tak zkus snáře, třeba v nich najdeš něco zajímavého," navrhla mi Michelle.
"Víš co, tak nám ty sny sepiš a mi ty snáře prohledáme, mezitím co se zeptáš komořího na smrt královny," rozhodla Diana, která se rázem stala přirozenou vůdkyní.
"To už jsem udělala, mám to v notýsku, ve svém pokoji, u stolu, v prvním šuplíku od vrchu, Michelle," řekla jsem své kamarádce.
"Co prosím?" zeptala se.
"Každý z nás tu má nějakou pozici. Já tu jsem věštec, Diana vůdce, kluci poskoci a, ty jsi ta, co udělá práci, do které se nikomu nechce," usmála jsem se a podala jí klíč od pokoje.
"A proč to musím být vždycky já?" zamračila se.
"Protože jsi tááák obětavá! Co ty bys pro nás neudělala?" popohnala jsem ji.
"A vážně to nemůže udělat někdo jiný?" zaprosila.
"Pochop, Em musí za komořím a my čtyři do knihovny...ale když o tom tak přemýšlím, zvládneme to tři. Berry jde s tebou," pokynula Berrymu Diana. Matt s Johnem, si oddechli. Ani jednomu se nechtělo jít s Michelle.
"Ale proč já?" protestoval Berry.
"Tak šup," ukázala Diana na mé okno.
"Nikam nejdu!" urazil se.
"Berry, jako tvá princezna a budoucí královna, ti přikazuji jít s Michelle," obořila jsem se na něj.
"Jak si přejete, vaše veličenstvo," řekl tím nejironičtějším tónem, jaký jen byl schopen ze sebe vydat a spolu s již naprosto spokojenou Michelle, odešli.
"Hele ale já tam sama nepůjdu," kousla jsem se do rtu.
"Lili! Musíš tam jít, abychom zjistit, co představují ty tvé sny," pobídla mě Diana.
"Jo, co můžeš ztratit?" zeptal se mě Matt.
"Komoří o pratetě nerad mluví," povzdechla jsem si.
"O pratetě?!" zeptal se nechápavě John.
"Prateta=Madison," protočila jsem oči.
"Madison? Kdo je Madison?" poškrabal se na hlavě Matt.
"Madison=královna!" zavrčela jsem. To mu to vážně nedojde?
"Třeba ji zabil komoří!" napadlo Johna.
"Jasně komoří! Typickej dvacetiletej chlap!" zaťukala jsem si na čelo. Uvažuju, jestli byl dobrý nápad zatahovat do toho Berry tým.
"Johne, komořímu bych tipla tak dva roky po smrti, ne dvacet let!" mnula si oči Diana. Byla asi ještě ospalá.
"Diano, nemůžeš jít se mnou?" poprosila jsem ji.
"Já musím dávat pozor na ty dva, než něco provedou," ukázala na kluky, kteří právě řešili, jakým způsobem, se komoří převtělil do dvacetiletýho. Je sice pravda, že za posledních pár měsíců dost zestárnul, ale i když jsem ho viděla před rokem na nějakých slavnostech, vypadal jako zachovalý čtyřicátník.
"Jasně, máš pravdu, a nemohla bys mi teda jednoho z nich půjčit? Když tak řeknu, že mě k tomu přinutil," zamrkala jsem.
"Ok, kluci! Poslouchejte! Matte, Johne!" poklepala oběma na rameno.
"Co, promiň, říkala si něco?" zeptal se John.
"Jeden z vás jde s Em, za komořím," řekla.
"Já ne! Komoří mi připomíná to strašidlo, co řádí u mě v pokojíčku!" zavrtěl hlavou Matt. Občas uvažuju, kolik Mattovi je. Vypadá na 15, ale rozum má na úrovni tříletého dítěte.
"Matte! Jeden z nás půjde S EMILY ke komořímu," probodával ho očima John, "chápeš? S EMILY!" dával důraz na mé jméno. Trochu jsem se začervenala.
"Tak jo, ale budu moct zůstat před dveřma," kladl si podmínky.
"Já nepotřebuju doprovodit do jeho kanceláře, tam trefím sama, ale potřebuju někoho, na koho to pak všechno svedu, když se to komořímu nebude líbit," vysvětlila jsem.
"To není hezké," zavrtěl hlavou Matt.
"Ale je to strategické a to se mi líbí. Jdu s tebou, beztak mě nemá komoří rád," mávnul rukou John.
"Johne!" obořili se na něj Diana s Mattem.
"Máte s tím nějakej problém? Jestli jo, tak pojď, Matte, místo mě," nabídl mu.
"Taky, že jdu! Já se ho nebojím, jenom prostě zavřu oči, až ho uvidím, to je celé!" urazil se a stoupnul si vedle mě.
"Tak já půjdu do tý knihovny hledat snáře," řekla nakonec Diana.
"A já půjdu s tebou," přikývl John.
"Jo, my přijdeme za váma," souhlasila jsem a rozběhla se směrem k bráně.
"Lili, počkej!" zavolal Matt a rozběhl se za mnou.
"Tak dělej, poběž," pobídla jsem ho.
"Se nějak za komořím těšíš," rýpl do mě.
"Ty asi taky, když se mě pokoušíš předběhnout," zasmála jsem se.
"Stejně, tam dorazím první," vychloubal se.
"To asi jo, ale máš samé výhody! Zkus si taky běžet v podpatcích!"
"Když mi seženeš velikost 41, tak to zkusím, ale v těch tvejch? Kolik vůbec máš?" zeptal se.
"36, ale seženu ti lodičky, ve velikosti 42!" řekla jsem.
"Lodičky? To jsou spíš lodě! Kdo prosím tě má takovou haksnu?" leknul se.
"Michelle," odpověděla jsem.
"Chudák Berry!" politoval ho Matt. Zasmála jsem se. Sice mám Michelle ráda ale v tomhle má Matt pravdu. Michelle, bych nepřála ani nepříteli, natož Berrymu. Víte, kolik jí stojí živit? A kolik šatit? To ví jenom její rodiče a královská pokladna. Celou cestu jsem se smála. Ale před děsivou kanceláří královského komořího, ze mě všechen humor vyprchal.
"Matte, já mu to nemůžu udělat. Nemůžu se ho na to zeptat, potom co pro mě udělal. Mám pocit, že pratetu miloval," povzdychla jsem si.
"Koho?" zeptal se.
"Královnu!" vykřikla jsem.
"Ach, ano, to je možné," přikývnul.
"Já, zeptám se ho někdy jindy," rozhodla jsem se.
"Můžeš se ho třeba nenápadně zeptat, až přijede ten vévoda," navrhnul.
"Matte, ty jsi geniální!" vykřikla jsem a dala mu pusu na tvář. Matt jen zrudnul a my seběhli zase zpět do knihovny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama