Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

15. Rukavičky bez prstů

30. března 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví Lady Diana
"Hlava mě z tebe brní," zaječela jsem na Johna, který mi právě zabouchnul před nosem. Naštvaně jsem si sedla na jeho postel. Proč, mě musí tak záměrně ignorovat? Pohladila jsem přehoz na jeho posteli. Já se vždycky zamiluju do úplnýho magora! Cítila jsem, jak mi vlhnou oči, ale nerozbrečela jsem se, protože John mi za slzy nestojí. On nestojí za nic! Často se sama sebe ptám, mám já to vůbec za potřebí? Neměl by se náhodou John rvát o mě a ne já o něj? Jenže, jaký šílenec by svěřil jakýkoliv vztah do rukou Johna? Dobře, na to je jednoduchá odpověď… Matt.
"Dianu jsi tu?" otevřely se dveře.
"Ahoj Lili, co dělá Matt?!" zeptala jsem se.
"Asi se někde věší za nohy," mávla rukou. Jo, to zní jako on.
"Stalo se něco?" zajímala jsem se.
"Nevím, z ničeho nic se začal chovat divně, co John?" vyzvídala.
"Ten ho nejspíše odstřihává… nemůžeš na Matta dávat větší pozor? Kdykoliv si začínám myslet, že je to dobrý, tvůj borec někde páchá falešnou sebevraždu!" povzdechla jsem si.
"Jsem snad jeho matka? A navíc, dohlídni si na něj sama! Já na to kašlu, je to unavující, čekat, že mu to možná jednou dojde," plácla sebou na postel.
"Em, je to Matt, jemu nedojde nic! Já mám alespoň jakousi naději, že se Johnovi v tom mozku…"
"Diano, je to John, kde by vzal mozek?" skočila mi do řeči.
"To je fakt. Kluci jsou na nic," zavrtěla jsem sklamaně hlavou.
"V tom s tebou plně souhlasím," zasmála se.
"Ani nevím, jestli vůbec přijde, aby si se mnou zazpíval, spíš bude zachraňovat Matta," pohodila jsem vlasy.
"Kašli na něj, pojď dolů," pobídla mě Emily.
"Já nevím, víš jak párty nesnáším," vykrucovala jsem se. Je to pravda. Nemám ráda hlasitou hudbu, do které někdo zpívá. Nemám ráda tancování pod disko koulí. Nemám ráda ten trapný moment kdy se všichni baví, jenom já marně čekám na kraji parketu, jestli si pro mě John přijde.
"Ty chceš aby si John myslel, že jsi z něho tak na větvi, že se ani bez něj nepůjdeš bavit?" dala ruce v bok.
"Máš pravdu, tu radost mu neudělám," přisvědčila jsem. Podívala jsem nejdřív na ni a potom na sebe. Lil na sobě měla černé, šaty, těsně pod koleny (což by na zámku vůbec nosit neměla, zde se schvalují jenom dlouhé šaty), ozdobené velikou růžovou mašlí, růžové boty na vysokém podpatku a ve vlasech stejnou mašli jako v pase. Ruce jí zdobili luxusní rukavičky, kterým ustřihala prsty, a cinkající náramky. O make-upu radši nemluvit. Křiklavé oční stíny a nánosy řasenky, ke dvorní etiketě určitě nepatří. Já se oblíkla, celkem normálně. Zelené kašmírové šaty, které jsou posledním výkřikem módy, jsou sice skvělé, dokonce i Billy mi je pochválil, jenže na druhou stranu, se vážně hodili více na pohřeb, než na zábavu.
"Hele Lili, už tě viděl komoří?" rýpla jsem do ní.
"Ten chlap mi nebude mluvit do mého stylu oblékání," řekla rázně. Její výraz však říkal jediné: 'Ještě to neviděl a nikdy neuvidí, jasné?"
Usmála jsem se.
"Asi toho budu litovat ale, vybereš mi něco na sebe, Em?"
"Jóóó!" vykřikla, popadla mě za ruku a táhla do mého pokoje, tedy do pokoje, který sem od ní dostala. Hned zamířila do mé skříně a začala se v ní prohrabovat. Na všechny šaty se hrozně mračila. Až po chvíli se jí na tváři vykouzlil úsměv. Z šatníku vytáhla šaty, kterých už jsem si jednou všimla, a s hrůzou je zandala až úplně dozadu. Vážně by mě zajímalo, jak se tady vzalo něco takového. Předpokládám, že je asi nechala ušít Becky, naše třídní modelka a potom je za velkého podporování ze strany Emily nechala nenápadně nastrkat do všech skříní.
"Tyhle jsou super!" hodila je po mně.
"Tyhle?" zděsila jsem se. Šaty byly třpytivé, modré s širokou, krátkou sukní.
"Běž se oblíknout a vezmi si k tomu tyhle boty," vrazila mi do ruky stejně třpytící se boty na vysokém podpatku.
"Nic proti třpytkám, ale není to až moc?" zeptala jsem se.
"Budou ti strááášně moc slušet," dostrkala mě k šatně. Nakonec jsem si na sebe ty šaty oblíkla. Vždyť jsem jí slíbila, že mi šaty může vybrat. Nebylo to zas tak zlé, jenom mě z pohledu na ně bolely oči.
"Moc, moc hezký, ještě tyhle rukavičky," podala mi svoje modrozelené rukavičky s, jak jinak, ustříhanými prsty.
"Uf, už toho lituju, takhle bych se nikdy neoblíkla," povzdechla jsem si, ale to už mě začala dělat dva šílené culíky. Ještě mě nalíčila a párty mohla začít. Je pravda, že jsem teď mezi ty zmalované holky ve spodní místnosti, lépe zapadala.
Párty, proběhla docela dost dobře. Nezpívala jsem sice s Johnem, ale hrůzostrašný duet s Emily, byl taky fajn. Vypila jsem asi skleniček ovocné šťávy, protože nám třináctiletým byl bohužel zatrhnut alkohol, takže se nikdo ani nezranil.
Šla jsem spát strašně pozdě, asi tak o půlnoci. Konečně jsem myslela, že usnu, když tu se najednou ozval hrozný křik. Popadla jsem svůj meč a vyběhla na chodbu, kde už stála Emily s lukem a toulcem plný šípů.
"Nevíš, co to bylo?" zeptala jsem se jí.
"Šlo to z pokoje Johna," pokrčila rameny.
"Jasně, takže se ten inteligent ZASE kouká na horor, přes křišťálovou kouli a my se strachujeme zbytečně," povzdechla jsem si. Křik se ale ozval znovu.
"Holky, slyšíte to? Berry, Matt a John, hrozně ječí!" přiřítila se k nám Michelle se svou vílí hůlkou, plně připravena chránit Berryho.
Když zařvali po třetí, vydali jsme se jim říct, ať toho nechají a jdou spát. Emily zaklepala na dveře. Nikdo neotvíral, jenom kluci ZASE zaječeli. Začala jsem bušit do dveří, jediné co jsem však slyšela, bylo pouho pouhé a zoufalé: "Néótvíréj!!!"
To už se do dveří pustila i Michelle. Mlátila do dveří jako pominutá.
Otevřel nám vyděšený John se zavřenýma očima a nůžkami s kulatou špičkou, se kterými divoce mával.
"Johne?" poklepala jsem mu lehce na rameno. Pomalu otevřel jedno oko. Nevím, co si myslel, že je za dveřmi, ale když nás uviděl, nasadil svůj pohodoví, frajerský pohled.
"Ahoj krásky, bojíte se strašidel?" mrknul na nás jako typický sukničkář. To je takovej * * * (dejte průchod své fantazii)!
"Můžete se ztišit? My se snažíme usnout!" obořila se na něj Lili.
"Ale vy to nechápete! Já mám v posteli strašidlo!" zaslechla jsem tichý a vyděšený hlas, zpod Johnovi peřiny.
"A já doufala, že se oběsil," protočila oči Emily.
"Taky že, jo! Ale bohužel za ruku, takže jsem ho musel celou noc odstřihávat! Právě proto, jsem si nemohl s tebou zazpívat," zatvářil se provinile.
"Takže tys ho odstřihával, jo? Šest hodin v kuse?" vybouchla jsem.
"Ano!" přikývnul. Dál už jsem nemusela nic slyšet, práskla jsem dveřmi, a nechala Em s Michelle, ať si to vyřeší sami. Takže super, nejenom, že mě záměrně ignoruje, ale dokonce my i lže!

Kdybych tak tehdy věděla, že mi říká pravdu! Všechno dnes mohlo být jinak...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama