Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

12. Skok ze stromu

16. března 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví vévoda Matt
Seskočil jsem spokojeně ze stromu. Takže mě přece jenom Emily miluje! Ale pro jistotu jsem si tam nechal svůj provaz, co se když budu v blízké době chtít zbavit stresu?
"Emily? Zvládneš slézt z toho stromu?" zeptal jsem se jako správný gentleman, při pohledu na boty na podpatku, které se válely na zemi.
"Csss, pochopitelně!" urazila se a skočila dolů. Nestačil jsem se divit.
"Tak to pardon, já nevěděl, že máš praxi," omluvil jsem se, protože aby dopadla takhle perfektně, to prostě musela trénovat roky!
"Skočila jsem ze stromu poprvé v životě," povzdychla si.
"To si děláš srandu! Já už od pěti let skáču ze stromu a nikdy jsem nedopadl, přesně na chodidla bez jediného zaškobrtnutí! A to jsem měl vždycky pevný boty, zato ty jsi bosa! Jak jsi to dokázala?" řekl jsem obdivně, ale také mírně naštvaně.
"Jsem dokonalá od přírody," pohodila vlasy a začala si nazouvat boty na jehlách. Já to vážně nechápu! Ta holka je vážně absolutně dokonalá! Ze všeho má jedničky, skvěle kreslí, maluje, vyšívá, jezdí na koni, děti jí zbožňují, rozumí zvířatům, šplhá na stromy, šermuje, střílí z luku, hraje na hudební nástroje… je vlastně něco, co neumí? Pomalu mi začalo klesat sebevědomí. Jak jen by se do mě mohla zamilovat taková holka? Když je navíc princezna! Může mít kohokoliv, tak proč by si vybrala zrovna mě? Jsem její pravý opak. Nosím domů jenom pětky, nerozeznám akvarel od voskovky, jehlu si vždycky zabodnu do ruky, popřípadě někomu vypíchnu oko, než se ráno vyškrábu na koně, je večer, děti si myslí, že jsem strašidlo, zvířata mě vždy pokoušou, na strom vylezu, jen když se jdu pověsit, o meč se vždy ošklivě poraním, u luků likviduju tětivu, hudební nástroje v mých rukách vyluzují ďábelské tóny… je vlastně něco co opravdu umím? Upřímná odpověď? Ne, jsem prostě hrozně nemotornej.
"Existuje vůbec něco, v čem dokonalá nejsi?" obořil jsem se na ni. Chtěl jsem to podat jako lichotku, ale asi jsem zvolil moc hrubý tón.
"Prosím? Tak se nemusíš hned vztekat! Jsi moc urážlivej!" našpulila pusu.
"Já a urážlivej? Jak to jako myslíš? Víš, jak mě žere ta tvá dokonalost!" vybalil jsem na ni. Kdyby nebyla tak dokonalá, možná bych měl šanci.
"Můžeš toho laskavě nechat!" urazila se.
"Ne!" rozhodl jsem se, že si teď kleknu a řeknu jí ještě něco důležitého.
"Možná jsem tě měla nechat ať se pověsíš," otočila se ke mě zády a utekla pryč.
"Počkej Emily! Já tě…" rozběhl jsem se za ní.
"Neběhej za mnou!" zakřičela.
"...miluju," zašeptal jsem, ale už mě neslyšela…
Možná, že kdybych se tento večer nezachoval takto hloupě, změnilo by to celý můj život od základů a hlavně bych se vyhnul blížícím se komplikacím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | E-mail | Web | 16. března 2014 v 15:53 | Reagovat

Hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama