Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

Únor 2014

9. Vsaď se, že...

23. února 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví královna Emily
"Počkej, počkej, tohle nechápu. Tak je to teda hnusák?" podívala jsem se na svou kamarádku.
"Není, on to myslel jinak, já to jenom špatně pochopila," vysvětlila mi.
"A jak to teda myslel?" zeptala jsem se.
"Ehm, no, on totiž, hm, teda," koktala.
"Ano?" pobídla jsem ji.
"Stydí se před tebou, když si princezna," řekla spokojeně.
"Jasně, to určitě," nevěřila jsem jí.
"John to říkal, a já mu věřím," pohodila vlasy.
"Ano a ještě řekni, že s ním budeš zpívat," rozhodila jsem rukama.
"Taky, že budu," zvedla nos.
"To si děláš srandu! A co Billy?"
"Tomu už jsem to řekla a víš, co mi řekl?"
"To fakt netuším," zavrtěla jsem hlavou.
"Doslovně! 'To je jedině dobře'," usmála se.
"A předpokládám, že řekl ještě něco na způsob, že nemáš vkus," tipla jsem.
"Přesně. A taky řekl, že se mu John vůbec nelíbí," zasmála se.
"To je celej Billy," povzdechla jsem si.
"Co si vezmeš na sebe za masku?" napadla Dianu.
"Netuším, asi půjdu za anděla," pokrčila jsem rameny.
"Já chci jít za zabijáka," pochlubila se.
"Proč zrovna za zabijáka?"
"Kdyby se John náhodou choval moc povýšeně, tak ho zabiju," vysvětlila mi.
"Tak to se John nedožije zítřka. Vždyť víš jakej je to namyšlenej machr, největší jakýho znám," protočila jsem oči.
"Já znám ještě jednoho většího. Jmenuje se Matt," řekla mi.
"Matt? Ok, možná dřív, ale teď? Vždyť je jako tělo bez duše!"
"Vsaď se, že dnes bude úplně jinej," luskla prsty.
"O cokoliv, že nebude," dala jsem ruce v bok.
"Ta, která prohraje, musí políbit Berryho," navrhla.
"Beru," podaly jsme si ruce. Tohle se prostě Dianě nemůže podařit.

8. Bude mi ctí

16. února 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví Lady Diana
Billy před chvílí odešel, s tím, že už to umí. Sice nenávidím takovéhle písničky ale i tak bych dala cokoliv za to, kdybych si jí mohla zazpívat s Johnem. Vzala jsem si do ruky kytaru a zkoušela si zabrnkat melodii k té písničce.
"Kluk, co ho má každý moc rád, učí děti fotbal hrát," zpívala jsem si a do toho hrála. Proč napsala Elis zrovna tohle? Jako by ten kluk, přesně vypadl z oka Johnovi. Dobromyslný šílenec, co doopravdy chodí trénovat Bečiny bratry. Jsou to trojčata Philip, Roddy a Toby. Všichni jsou malý a ukřičení, ale Johnovi to vůbec nevadí. Je přesvědčen, že jednou z nich budou šampioni ve fotbale.
"Dívka, co má spoustu řečí jen, je můj splněný sen," zdálo se mi, že jsem někoho zaslechla.
"To on, zvládne běžet maraton." To je ale hloupost! Mám podezření, že tohle nenapsala Elis, ale Berry…
"Ona… sakra, jak je to?" Otevřela jsem dveře.
"Johne!" obořila jsem se na něj.
"Už vím! Má mě, a já mám zase…ty nezpíváš!"
"Ne, jasně jsem ti řekla, že s tebou zpívat nebudu," zavrtěla jsem hlavou.
"Řekla jsi, že budeš zpívat s Emily a přeci tohle nebudou zpívat dvě holky," zvednul obočí.
"Tohle budu zpívat s Billym," pochlubila jsem se.
"To je to samé jako kdyby si to zpívala s Emily. Přeci tohle nebudou zpívat dvě holky," mrknul.
Donutilo mě to usmát se.
"Takhle ti to sluší. Když se směješ a ne když se na mě zlobíš," upozornil mě.
"Já se ale na tebe pořád zlobím," řekla jsem mu.
"Víš co? Řeknu ti tajemství, ale musíš mi odpřísáhnout, že to neřekneš Lili!" podíval se na mě tajemně.
"Dobře přísahám," ukázala jsem mu ruce, abych mu dokázala, že nekřížím prsty a on mi pošeptal to slavné tajemství.
"Vážně? To musím říct Em," chystala jsem se odejít.
"Ale přísahala…"
"Křížila jsem prsty na nohou," vyběhla jsem na chodbu.
"Ne, prosím, Matt mě zabije," chytnul mě za ruku.
"Ale ona plánuje na dnešek pomstu," vysvětlila jsem mu.
"Nevíš, co chystá?" leknul se.
"Netuším," zavrtěla jsem hlavou.
"To je zlý, rozmluvíš jí to, prosím?" zeptal se mě.
"Když se mi to podaří," pokrčila jsem rameny.
"Prosím," udělal na mě psí oči.
"Dobře, jdu to zkusit," kývla jsem a otočila se k odchodu.
"A prosím tě, ještě něco," zavolal na mě.
"Poslouchám tě," vybídla jsem ho.
"Budeš se mnou dneska zpívat, Diano?" podíval se mi zhluboka do očí.
"Bude mi ctí, Johne," usmála jsem se.

7. Pomsta

9. února 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví královna Emily
"To, že řekl!" vykřikla jsem. Chtělo se mi brečet.
"Jo, a John je úplně stejnej!" řekla Diana rozhořčeně. Nemůžu tomu uvěřit. Nemůžu uvěřit, že mě Matt nesnáší.
"Vykašleme se na ně a pomstíme se jim," řekla jsem.
"A jak se jim chceš pomstít?" zeptala se mě Diana.
"Ty si zazpíváš ten duet s nějakým jiným klukem a já… ještě si něco vymyslím," mávla jsem rukou.
"A s jakým klukem prosím tě?" povzdechla si.
"To nech na mě," mrkla jsem. Měla jsem opravdu dokonalý plán.
...
"Mám zpívat romantickej duet s Dianou!?!" leknul se Billy.
"Prosím, vždyť nemáš Johna rád," klečela jsem na kolenou před svým kamarádem.
"Ale Diana je strašidelná a navíc jsem chtěl zpívat sólo," zafňukal.
"Já vím, ale když to pro nás uděláš, koupím ti ten růžovej toulec, jak po něm tak toužíš," uplácela jsem ho.
"Ne," zavrtěl hlavou.
"Růžovej toulec a roční předplatné všech dívčích časopisů," přihazovala jsem.
"Ne."
"Prosím! Tohle všechno a zbrusu nový domeček pro tvého králíčka," zažadonila jsem.
"Možná ale ještě mi slíbíš, že mě necháš vařit," usmál se.
"NE!" lekla jsem se. Billy vaří hrozně rád, ale většina jeho jídel končí ve spalovně nebezpečného odpadu, protože ani psi to nejsou ochotni sníst.
"Tak zpívat nebudu," urazil se.
"Tak já jdu za někým jiným," otočila jsem se a dělala, že jako odcházím.
"Jenom něco malého, třeba pomazánku," prosil.
"Řeknu Berrymu, ten bude s Dianou zpívat jen za pár drobnejch," předstírala jsem nezájem.
"Tak já nebudu vařit, stačí mi jenom ten toulec, předplatný a domeček," křičel za mnou.
"Berry zpívá docela hezky a zní jako kluk. Dokonce ani nepiští, jako NĚKDO," měla jsem co dělat abych se nerozesmála.
"Jenom toulec a předplatný," běžel za mnou.
"Navíc Berry vypadá fakt dobře," lhala jsem.
"Růžovej toulec, nic víc," pověsil se mi na ruku.
"Beru," přikývla jsem.
"Ale bude mít puntíky," řekl Billy.
"Ok, růžovej s puntíky, ale pojď už zkoušet," pobídla jsem ho.
...
"Takže můžeme začít," zatleskala jsem. Vybrala jsem jim písničku, kterou mi složila Elis na počkání.
"Ten kluk, co ho každý má moc rád…" zpívala Diana. Šlo jí to skvěle, dokud se nepřidal Billy. A to ještě nebylo nejhorší. Pak přišel refrém.
"Z oblaků padá déšť," zapěla Diana.
"Vím, že mě miluješ," zapištěl Billy.
"I když trochu mě štveš..."
"Stop! Takhle by to vážně nešlo," povzdechla jsem si.
"A co je na tom špatně?" zeptal se Billy.
"Že zpíváš jako holka. Zkuste si prohodit role," napadlo mě. Bylo to určitě lepší než předtím, ale Diana nebyla moc spokojená.
"To mu to vážně natřu! Budu zpívat klučičí roli," protáčela neustále oči.
"Víte co? Udělejte si to, jak chcete, já se jdu podívat, jak jde holkám zdobení." Cestou jsem ještě požádala jednoho sluhu o takovou maličkost.
"…a musí mít na sobě puntíky," popsala jsem mu toulec.
"Jak si přejete, princezno, ale kde to mám sehnat?" poškrabal se na hlavě.
"To netuším, třeba ho dejte ušít. Ale potřebuju ho co nejdřív," kladla jsem mu na srdce. Pak jen slušně poděkovala a šla pomáhat s ozdobami.

6. "Romantika"

2. února 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví kentaur John
"Ehm, tak můžeme začít?" zeptal jsem se nervózně. Buď Lili doopravdy čte myšlenky, nebo je to na mě vidět.
"Jasně," přikývla Diana a podala mi Berryho papír s programem. Přes celý papír byla nakreslena disko koule a pod ní nápis:
PÁRTY!!!
"To je hezký," protočila oči a otočila papír na druhou stranu.
"Takže, co tam bude teď?" zeptal jsem se.
"Navrhuju, vymyslet nějakou soutěž," řekla.
"Ok, co třeba soutěž o nejlepší kostým?" napadlo mě.
"Super nápad, tak jednu soutěž máme. Další nápad?" mrkla.
"Zpěv! Co třeba duety?" navrhl jsem.
"Poly ti dala inspiraci, že máš tak skvělý nápady?" zasmála se.
"Poly ne," zavrtěl jsem hlavou.
"A kde ji teda bereš?"
"Kde se dá," mávnul jsem rukou. Nemohl jsem jí přeci říct, že zdrojem mé inspirace je právě ona! Tak moment… já jsem už vážně mimo! Napadají mě romantické nesmysly. To je zlý.
"Dobře, to by mohlo stačit, zbytek vymýšlí někdo jiný," odložila papír.
"Co si vezmeš za kostým?" zajímal jsem se.
"Ještě nevím, ale lákala by mě bojovnice. Co ty?"
"Tak mě napadlo, jít za koně, to už bych měl půlku kostýmu hotovou," ukázal jsem na své nohy. Co bych dal za to, kdybych byl normální!
"A co ty duety? S kým budeš?" ptala se mě.
"Asi s Mattem, ale radši bych s nějakou holkou," řekl jsem. Ta nějaká holka by ovšem musela být Diana… nebo Lili, abych naštval Matta.
"Já budu nejspíš s Emily, ale taky bych radši byla s klukem," usmála se.
"Kdybych uměl zpívat, poprosil bych tě, ať jsi se mnou, ale kazil bych ti to," zasmál jsem se.
"To spíš já bych to kazila tobě, zpívám strašně," řekla Diana.
"Ty? Vždyť zpíváš skvěle!" vykřiknul jsem.
"Takže bys se mnou byl?" zablesklo se jí v očích.
"Rád," přikývnul jsem.
"Ale co bychom zpívali?" přemýšlela.
"To ještě vymyslíme, ale musíme rychle, aby nám k tomu Thomas, Elis a Poly něco zahráli," došlo mi.
"Jaký žánr?" zeptala se mě.
"Pop!"
"Pop?" lekla se.
"Nemáš ráda pop?" podivil jsem se.
"Ne," zavrtěla hlavou.
"Tak dance," navrhnul jsem.
"A co metal? Nebo alespoň rock!" zažadonila.
"Víš kolik je romantickejch, metalovejch písniček?" plácnul jsem se do čela.
"Ty chceš zpívat romantickej duet?" vykulila oči.
Ano, chci. Sakra, se mnou je to už vážně zlý!
"Jasně, že ne, já jsem jenom myslel, že ty jo," zalhal jsem.
"Mě je to jedno," pokrčila rameny. Náhle do místnosti vpadl Matt.
"Je pořád tady?" rozhlídnul se.
"Kdo?" zeptala se Diana.
"Není, srabe," ujistil jsem ho.
"Uf! A kde je?" schoval se za dveře, kdyby náhodou přišla.
"Nevím, chceš jít za ní?" doufal jsem v kladnou odpověď.
"Ne! Chci se před ní schovat! A na tu dnešní párty nepůjdu," oznámil mi.
"Ale půjdeš, jinak jí to řeknu" pohrozil jsem mu.
"Jestli jí to řekneš, tak já zase řeknu něco Dia..."
"Sklapni, neřeknu jí to, ale ty půjdeš na tu párty," začal jsem vyjednávat.
"Abych se tam s ní potkal? Nemůžu se na ní dívat, poslouchat jí a už vůbec ne s ní mluvit!" rozkřičel se.
"Johne, já už asi půjdu, mám ještě spoustu práce. A budu zpívat s Emily," řekla Diana a utekla.
"Matte! To je kvůli tobě!" přimáčknul jsem ho ke zdi.
"Co zase?" obořil se na mě.
"Diana se mnou nebude zpívat!" ječel jsem.
"Tak promiň, ale zato já přece nemůžu," vymlouval se.
"Můžeš! Řekl bych, že jí došlo, o kom mluvíš, ale špatně to pochopila. Teď si myslí, že jsme oba hnusáci hnusní!" chtělo se mi brečet. Ale jsem chlap (alespoň z poloviny) a chlapy nikdy nebrečí. Radši se pořádně naštvou a vybijí si zlost na někom slabším. Proto jsem se napřáhnul a dal Mattovi pěstí do oka.