Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

2. Au!

5. ledna 2014 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Vypráví Lady Diana
Zůstala jsem stát jako solný sloup. Moje kamarádka je princezna.
"Hodina skončila," řekla Krákalová a odešla ze třídy. Kdyby to udělala kdykoliv jindy, všichni by začaly křičet a běhat po třídě. Ale teď se nikdo ani nepohnul. Jen Matt vyběhnul ze třídy a John pochopitelně za ním. Ach jo, nemůže si taky jednou místo Matta všímat mě? Na rameni jsem ucítila nepříjemné štípnutí.
"Michelle, jsi normální?" zaječela jsem na ni.
"Promiň, jenom zkouším, jestli se mi to nezdá," usmála se. Jak se může teď smát?
"Štípej si do sebe!" obořila jsem se na ni.
"Jestli se mi to nezdá, tak je to skvělý!" zamávala šťastně křídly.
"Co ti na tomhle přijde skvělého?" zeptala jsem se.
"Jestli je Emily princezna, tak se nastěhujeme k ní na zámek, dostaneme od ní krásný šaty…" básnila.
"Jestli je Emily princezna, tak se na nás vykašle a zapomene!" rozkřičela jsem se. Billy se rozbrečel. Asi jsem to s tou hlasitostí přehnala.
"To by Em neudělala!" vzlykal.
"Em ne, ale myslíš, že jí ten komoří nechá bavit se s námi? S lidmi na takový úrovni?"
Chtělo se mi brečet, ale slzy nic nevyřeší.
"Spíš bychom měli řešit důležitější věci. Dokážete si představit, že ta ufňukaná Emily bude řídit zemi?" zeptala se nás Carol.
"Takhle o ní mluvit nebudeš!" vrhla se na ni Polyhymnia. Caroline jí vrazila pěst do oka.
"Necháš jí, blbko!" zařval na ni Cris a pomohl Poly vstát.
"Hele, co si to dovoluješ?" vrazila mu facku Becky. Nakonec jsme se rozdělili na tři skupiny- ti co jsou s Emily, ti co jsou s Caroline a ti co nic nedělají, jenom brečí. Mezi třetí skupinu patřil sice jen Billy, ale také to byla skupina. Já pochopitelně stála za Em. Všichni jsme se rvaly jako psi, mě dokonce jedna holka, myslím, že to byla Ania, vykloubila rameno. Nejvtipnější na tom bylo, že Ania byla na naší straně. Ale v tom chumlu se vážně nedalo vyznat, takže jsem se pak ještě dlouho musela omlouvat Elen, naší zvonkové víle, za zlomené křídlo. Rvačku ukončil až školník, který nás vyrazil ven. Tam jsme se rozešli domů. Ani jsem nedošla do naší ulice a už jsem potkala svého bratra Matthewa. Rovnou přiznávám, že s tím klukem nemám zrovna nejlepší vztah. Je to šílený srab, žalobníček a vůbec! Do naší drsné rodiny ani trochu nezapadá. Táta vyrábí meče, což je fajn, může mě učit šermovat a máma je bylinkářka. Zdá se vám to jako málo drsné povolání? Tak to byste si měli někdy vyzkoušet, jaké smrtící jedy je schopna namíchat!
"Pojď honem, musíme se podívat na průvod, povezou tam princeznu," chytnul mě za ruku a táhnul na náměstí.
"Já vím, je to Emily," řekla jsem mu.
"Hustý! Já znám princeznu!" rozběhl se ještě rychleji. Emily bydlela ve vedlejším domě, takže bylo normální, že se s Matthewem znala. Vždycky říkala, že to musí být skvělý bratr a že by ho vyměnila za sestru, malou ukřičenou Dolly. A víte, že bych i měnila? Jenže rodičům se to moc nelíbilo…
Na náměstí stáli tisíce lidí, vyhlížejících slavnostní průvod. Nikde jsem ale nikoho neviděla. Určitě pojedou zrovna sem? Naše město, Carromen, je sice blízko zámku, ale je to celkem zapadákov.
"Už jedou!" vykřikl kdosi. A opravdu! Už z dálky byli vidět vojáci najednorožcích, dechová kapela (chudák Em, nesnáší dechovku), dívky, které házeli na zem okvětní lístky růží a uprostřed toho všeho moje kamarádka princezna.
"Emily! Emily!" křičela jsem na ni a rvala se davem dopředu. Lili se usmívala a mávala lidem.
"Lil, tady jsem!" už jsem byla skoro u pojízdné plošiny, na které stála.
"Diano!" zamávala mi. Rychle jsem skočila za ní. Pomohla mi vstát.
"Usmívej se a mávej," sykla mi do ucha.
"Jasně, princezno," udělala jsem, co mi řekla. Najednou jsem ale ucítila, jak mě někdo popadl za cop a zchodil dolů.
"Fuj, ty špíno, prackami svými si chceš sáhnout na princeznu?" zaslechla jsem a pak dostala pořádný kopanec do břicha. Dál už si nepamatuju nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama