Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

Prolog

24. prosince 2013 v 0:00 | Lucy |  1. díl
Emily seděla na průzračném mraku a dívala se dolů na zemi, na které ještě před chvíli žila. Nedokázala pochopit, jak její přítel s pomocí ruky osudu, mohl zvládnout něco takového. Jak mohl zničit její zemi. Zemi, které vládla. Nejradši by mu dala pořádný pohlavek a asi by to i udělala, kdyby bylo její nehmotné tělo něčeho takového schopno. Z očí se jí začali řinout vodopády slz, které dopadali dolů, pod ni a měnily se v životodárný déšť.
"Slzy ti už nepomůžou," povzdechla si její nejlepší kamarádka Diana.
"Nemůže královna plakat pro svou zemi? Je zničená," zavzlykala. Pohled na velkou modrozelenou kouli ji deprimoval. Kam zmizely krásné útesy? Co se stalo s ostrovy, plující ladně vzduchem? Všechno bylo zničeno…
"Lili, nebreč, my přeci žijeme dál," pokoušel se ji povzbudit její manžel.
"Ne Matte! Nežijeme, pokud sis nevšiml! My jsme mrtví!" rozkřičela se a utíkala od nich. Moc ji rozrušovali. Při běhu míjela své mrtvé přátele, rodiče, sestru a své dvě mladé dcery.
Nikdo z nich tady nemá co dělat, všichni mají žít, pomyslela si. Běžela ještě dlouho, doufajíc, že narazí alespoň na nějaký strom, či snad uvidí jakési zvířátko, které by mohla pohladit. Něco, co by ji potěšilo a dodalo naději. Všude však byli jen samé oblaka, nic jiného. Žádné stromy ani keře, nikde netekla řeka, ani zpěv ptáků nebylo slyšet.
Copak tohle je nějaký život?
Věděla sice, že jednou nastane konec, jen nečekala, že to bude tak brzy. Jak dlouhý život si užila na tom nádherném světě? Proč jsou pryč ty krásné chvíle, kdy mohla sedět jen tak v trávě a být pyšná, na vše co dokázala ona, její přátelé a rodina? Vracely se jí nyní všechny vzpomínky. Dokázala si vzpomenout na každičký okamžik, svého života. Nebyl vždy dokonalý, často ronila slzy kvůli těžkým ztrátám, co zasáhli její srdce. Kdyby věděla, jak se jí teď budou hodit, nikdy by tolik neplakala.
Chci své slzy zpět, pomyslela si.
Náhle pocítila zamrazení v zádech. Kolem ní byl nyní větší chlad, než předtím. To mohlo znamenat jediné. Není tu sama.
"Emily? Jsi to vážně ty?" zaslechla za sebou známý hlas.
"Liame," zasyčela. On byl poslední, koho by chtěla vidět.
"Pane bože, ty jsi mrtvá! Co se ti stalo?" zalapal by po dechu, kdyby snad mohl dýchat. Jenže to už mu pěknou řadu let nebylo souzeno.
"Chceš to vážně vědět? Můj 'drahý přítel' zničil svět," řekla vztekle.
"To mi je líto, přežil někdo?" zeptal se starostlivě a přiblížil se k ní. Emily se otřásla. Přestože by neměla cítit už nic, věděla, že ten chlad vychází z jeho srdce.
"Jo, Adam a asi možná Eva, jinak nikdo," zamrkala, aby se jí znovu nespustily slzy.
Už žádná z nich nepřijde na zmar, řekla si, od teď neuroním ani jednu!
"Adam to je ten prcek, co ho máš s tím blbem?" zeptal se a začal si představovat, jak asi teď vypadá. Naposledy ho viděl jako blonďaté, asi roční dítě, jak pevně svírá plyšového draka. Tehdy to bylo roztomilé miminko, ale od té doby, uplynula již řada let.
"Ten 'prcek' je již dospělý člověk a prosila bych tě, abys mluvil slušně o mém manželovi!" zlobila se. Nechtěla vzpomínat na časy, kdy se ti dva málem navzájem zabili. A už vůbec nechtěla vzpomínat, jak Matt Liama zabil doopravdy…
"Promiň, ale je ti jasné, že ten…ehm, Matt si brzy vzpomene na svůj poslední pobyt zde," rozmáchl rukama, aby jí naznačil, že myslí nebe.
Ne! lekla se Emily.
"Lžeš! Nevěřím ti, už tolikrát si mi lhal," zavrtěla hlavou. Utvářila si tím falešné naděje. Jenže ona sama si dobře vzpomínala na vše, tak proč on by měl na vždy zapomenout?
Liam je lhář. Vždycky lhal. Vždycky bude lhát. Lže i teď. Matt na to zapomněl a nikdy si již nevzpomene, ujišťovala se.
"Zas tak často jsem ti nelhal," bránil se.
"Lhal jsi mi s tím kdo, nebo spíš co, jsi! Lhal jsi mi o tom, co jsi udělal! Lhal jsi mi, že máme děti," začala mu připomínat, čím vším jí ublížil.
"Hej, zlato, brzdi! S tím kdo jsem, jsem ti nelhal, jenom jsem ti něco málo zatajil. Jasně, že jsem ti neřekl, co jsem udělal, ale kdo by se chlubil, že je vrah? Byla bys radši, kdybych k tobě napochodoval, představil se a neopomněl říci, že jsem zabil dostatečně dost lidí na to, kolik mi tehdy bylo. A s těmi dětmi, to bylo jenom proto, abys mě milovala," argumentoval.
"Ještě řekni, že ti nešlo pouze o trůn," zasmála se. Byl to zřejmě ten nejironičtější smích, jaký si jen kdo dokáže představit.
"Jistě, že ne! Miloval jsem tě, i když jsi byla jenom obyčejná holka, co krmila slepice!" vykřiknul.
"Musíš mi lhát i teď? Vždyť už o nic nejde," zaprosila. Z očí se jí znovu začali kutálet slzy.
Nebreč, nebreč, nebreč, opakovala si stále, ale nic nepomáhalo.
"Nelžu ti, Lili, už jsem lhal dost, teď už bude jenom pravda, ano?" podíval se jí zhluboka do očí.
"Nevěřím ti, kdybys mě miloval, neudělal bys to," odvrátila pohled.
"Kdybych to neudělal, ani bychom se neznali!" rozhodil rukama.
"I když jsme se zasnoubili, dělal jsi špatné věci. Proč?" potlačovala slzy.
"Bylo to nutné, jinak bych byl navždy až ten druhý. Až za Mattem," ušklíbnul se.
"Vždycky jsi byl až za Mattem!" obořila se na něj.
"I když tě odkopnul? Když místo toho, aby se staral o své dítě, odešel za tvou sokyní? I v tu dobu jsi milovala Matta víc než mě?" zeptal se jí.
"Vzhledem k tomu, že jsem tě nikdy doopravdy nemilovala…"
"Ale milovala," hádal se s ní.
"Nemilovala, ty jsi mi nahrál jenom do hlavy myšlenku, že tě miluju a tohle já za upřímnou lásku nepovažuju," urazila se.
"Jo? A kdo mi nosil na hrob kytky a zapaloval svíčky, když jsem umřel? Nemysli si, že to nevím," zamračil se. Celé roky pozoroval Emily, jak pláče nad jeho tělem a byl vlastně šťastný. Věděl, že ho má stále ráda, i když už s ní není. Jenže pak k jeho hrobu chodit přestala…
"Nemám ráda, když jsou hrobky neupravené. Je to neetické," řekla Emily první výmluvu, která ji napadla.
"Ale já vůbec neměl být pohřben, byl jsem vyvrženec, násilník, vrah, hledaný číslo jedna, nepřítel království… má pokračovat, miláčku?" mrknul na ni. Emily mlčela. Na tohle neměla argumenty.
"Kdopak vzal moje tělo a dal ho tajně pohřbít?" usmál se.
"Jsi takový nevděčník!" otočila se a odešla zpět ke svým přátelům. Ještě slyšela, jak na ni křičí, tu děsivou větu. "On si vzpomene!"
Mezi jejími blízkými ji ovšem nečekalo nic milého. Všichni na ni vrhali podivné pohledy. Nechápala, co se stalo, i když něco tušila. Pochopila to až, když uviděla Matta. Měl opuchlé oči a byl rudý v obličeji.
"Emily, jak jsi jen mohla!" křičel na ni. Zamrazilo ji v zádech. Liam měl pravdu, vzpomněl si.
"Lili!?! Je to pravda?" zeptala se jí vážně Diana. Neodpovídala, aby jí nemusela lhát. I když v posledních dnech jejich života se vztah těch dvou pohyboval na bodě mrazu, nikdy si nelhaly.
"To, že jsi měla vztah s nepřítelem, když si měla být se mnou, to tady všichni víme. Ale že jsi s ním měla děti, to je podraz největší!" přikryl si obličej dlaněmi. Tohle zabolelo. Emily nečekala, že by tohle Matt někdy vypustil. Celé ty roky se ho učila milovat a tahle jediná věta, jakoby je posunula zpět na začátek.
"Neměla!" bránila se.
"Vzpomněl jsem si, řekla jsi to!"
"Ano, to jsem řekla, protože jsem si to tehdy myslela. Ale teď už vím, že žádné děti s ním nemám!" snažila se mu to vysvětlit.
"Emily, posloucháš se? Nevíš, kolik máš dětí? Vždyť jsi je porodila!" přidala se Diana.
"Vím, sakra! Mám syna Adama a dcery Markétu s Šárkou. A taky Evangelis, i když tu jsem neporodila. Žádné jiné děti nemám," řekla jistě.
"Máš!" vykřiknul Matt.
"Nemám!" zaječela.
Manželská hádka po smrti. Nic lepšího mě potkat nemohlo, protočila oči.
"Jo, kruci! Máš!!!" trval si na svém rozlícený Matt. Emily se chystala k dalšímu výkřiku, ale už jí na to nezbývali síly.
"Nemá!" postavil se před ní Jack, aby ji alespoň trochu ochránil před nenáviděným tchánem.
"Co ty o tom můžeš vědět?" zeptal se ho Matt naštvaně.
A teď to praskne. Celé mé tajemství budou vědět úplně všichni, včetně Sherry, která je s Jackem od včerejška oficiálně zasnoubená, pomyslela si Em.
"Docela dost," ušklíbl se Jack " jsem totiž Liamův syn."
Všem co slyšeli, zůstala pusa otevřená do kořán. Ze sirotků, co pomáhali opuštěným dětem, se vyklubaly děti vraha.
Angela se kousla do rtu. Bratr jí přeci slíbil, že to nikomu neřeknou! A hlavně, že se to nikdy, ale opravdu nikdy, nedozví Sherry. Ta se teď rozbrečela. Před svou smrtí vzala všechnu vinu na sebe, aby ti dva byli šťastní a Jack to teď zničil. Rozdrtil na prášek.
"Takže jsi můj bratr!" vykřikla Sherry a začala si sundávat s prstu zlatý snubní prstýnek. Udělalo se jí špatně z představy, že má v sobě dítě svého bratra.
"Nejsem! To, že je Liam můj táta přeci hned neznamená, že Emily je moje máma," namítl. Už ho z toho všeho začala bolet hlava.
"To nechápu! Takže Lili, máš s Liamem děti nebo ne?" zeptal se Emily její kamarád Billy.
"Jasně, že ne! Už se vám to tady snažím vysvětlit půl hodiny!" povzdechla si. Nečekala, že po smrti bude muset řešit něco takového.
"Ale vždyť jsi říkala, že jo," poškrabal se na hlavě Matt.
"Ehm, já vám do toho nechci mluvit, ale možná bychom měli začít od začátku," uslyšeli za zády někoho.
Hlavně ať to není ten, co si myslím, říkali si všichni a s hrůzou se otáčeli. Jenom Emily věděla stoprocentně, že je to on. Věděla, že jim nedá nikdy pokoj. Je jedno, kdo všechno umře, stejně se bude do všeho plést. Šílený duch!
"Ahoj tati," povzdechnul si Jack.
"Před chvílí, jsem měl rozhovor tady s Emily a mám pocit, že jí taky pár věcí uniká," usmál se na ni. Jen protočila oči. Bylo jí jasné, že si nenechá takovou událost, jako je její ponížení, ujít.
"Jak to sakra myslíš?" dala si Diana ruce v bok. Nenáviděla Liama více než kdo jiný. I více než Matt.
"Hele, teď když jsme tady, tak si všichni pamatujeme na každý okamžik našeho života. Prostě si to všechno řekneme!" usmál se.
"Takže teď ti máme povídat o našem životě?" zeptal se Matt.
"Ano, jestli se chcete dozvědět, jak se tohle všechno stalo. Pravdu tady víme jenom já, Lilinka a ty dva co mi říkají tati," ohrnul nos při pohledu na své děti.
"Já ti tati neříkám," zamračila se Angela.
"No a já ti zase neříkám dcerunko. Vidím tě podruhé v životě a myslím, že jsi hodně nepovedené dítě," odfrknul.
"To odvoláš, jinak…" zavrčel na něj Jack.
"Jinak, co? Pokoušeš mě?" zasmál se.
"Liame!" okřikla ho Emily.
"Ano, má královno?" lehce sklonil hlavu.
"Drž hubu," řekla s královskou elegancí.
"Vaše přání je mým rozkazem," uklonil se, ale stejnak pokračoval ve svém vypravování.
"Takže kdo chce vědět pravdu, ať zvedne ruku!"
Postupně se zvedly všechny ruce. I ta Dianina, o které by si Emily nemyslela, že to udělá. Ale mohla si za to sama. Nakonec, jen aby odlehčila situaci, zvedla ruku také.
"Skvěle, ale pár důležitých postav nám tu chybí. Carol?" zvolal. Lusknutím prstů se před Emily objevila její úhlavní nepřítelkyně.
"Lili! To je ale doba co jsme se neviděli! Pořád se na mě zlobíš? Já na tebe ano, bylo od tebe moc, moc ošklivé, že jsi mě zabila," ukázala si průhlednými prsty na díru ve svém srdci.
"Kdo ještě? Caty? Amando? Vyjmenovávat všechny, co zemřeli, to by bylo na dlouho. Prosím prostě všechny, aby sem přišli!" zatleskal a před nimi stálo hned několik duchů.
"Liame, to přeci nemyslíš vážně!" zírala na něj Emily s otevřenou pusou.
Tohle je naprostý šílenec! On to vážně udělá, nevycházela z údivu.
"A už nám chybí jenom dvě docela podstatné postavy a to Adam a ta druhá," zapřemýšlel nad tím jménem.
"Ty sem ale nedostaneš, jsou živí," namítla Diana.
"Nepoučuj, já umím všechno," řekl naštvaně a udělal něco nevídaného. Jediným pohybem ruky přenesl Adama a Evangelis mezi ně. Emily se hned lekla.
"Ty jsi je zabil!" rozkřičela se.
"Nezabil, jenom jsem je sem přenesl, aby doplnili svoje zážitky. Budou tu chvilku s námi a pak je pošlu zase zpět dolů, tam se probudí a nebudou si nic pamatovat. Jsem totiž fakt borec. Hádej, Lili, kolikrát jsem sem přenesl tebe! A vůbec si to nepamatuješ… nebo teď už možná jo," pousmál se Liam.
"Kdybys už nebyl mrtvý, zabiju tě," zavrčela.
"Mami? Kde to jako jsem?" podivil se Adam. Emily tušila, že se zase rozbrečí a nebude schopna svému synovi říct, že jsou všichni mrtví a přežil jenom on a Eva, dívka, se kterou už asi pět let nepromluvil.
"Co se stalo? Proč jsi tak průsvitná, mami?" zeptala se jí její nevlastní dcera Eva. Pomalu k ní natahovala ruku.
"Andílku, tohle nedělej," snažila se jí zastavit, ale to už prostrčila ruku skrz na skrz jejím tělem. Eva vyděšeně vykřikla.
"Sednout, neptat se, nedotýkat se a hlavně doplňovat své zážitky. To platí pro všechny, uděláme si takový debatní kroužek. Emily začínáš," kývnul na ni.
"A co mám říkat?" zeptala se.
"To je jednoduché, přeci jak ses vlastně stala královnou!" pobídnul ji. Emily si povzdechla.
To jako chce probírat život nás všech až do dneška? pousmála se. Vždyť naše osudy se vejdou na knihu! Neváhala však a začala…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama