Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

7. Pohled Emily

7. února 2013 v 19:46 | Lucy |  4. Díl- Kentaur na ženění
Milovaná Emily,
Musel jsem odejít, má rodina má problémy, které musím řešit. Můj odchod tedy neznamená, že tě nemiluji, ale povinnosti. Vrátím se brzy.
S láskou, tvůj Liam
Tak krátký dopis a dokáže vás rozbrečet. Ještě včera večer, jsem ležela v jeho náručí a myslela si, že svět můj život je dokonalý. Dokonce jsem přemýšlela, že se nevrátím ke svým povinnostem, ale že spolu s ním uteču a budu žít šťastně až do smrti někde v lese, daleko od okolního světa. Utřela jsem si slzy. Tohle je zvláštní představa. Zatratit všechny co miluju. Byla bych schopna vzdát se své rodiny, která mě podpořila i v těch nejhorších chvílích? Byla bych schopna vzdát se Diany, své kamarádky z dětství? Zvládla bych odpoutat se od postřelené Michelle? Vzdala bych se kvůli svobodě Billyho, Poly, Flower, Johna, Chrise, Luka, Becky, Elen, Matyase, metalisty Thomase a Berryho, mých dobrých přátel? A konečně, opustila bych Matta?
Zahleděla jsem se na hračku. Najednou, jako bych v špatně sešité látce doopravdy viděla draka, kterému Matt říkal Nessie.
Matt byl skvělý chlap. Dokázala bych si s ním představit život. Já, on, naše tři děti. Pořád vidím před očima svého chlapce, Adama, a dvě děvčátka. Dotkla jsem se svého břicha. Byla jsem asi ve třetím měsíci a už jsem zřetelně cítila, jak se ve mně ten maličký pohybuje.
Náhle se rozletěli dveře. Rychle jsem schovala Liamův dopis pod polštář. Byl by ohromný problém, kdyby si ho někdo přečetl, obzvlášť Matt.
"Emily!" zaslechla jsem ženský výkřik.
"Diano!" objala jsem přátelsky svou kamarádku.
"Sakra, ty jsi mi tak chyběla!" zasmála se.
"Ty mě taky," smála jsem se s ní.
"Věděla jsem, že nejsi mrtvá, ale nikdo mi to nevěřil!" zlobila se.
"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se.
"O čem? Roderick už drží smutek! Kdybych ho nezastavila, vyvěsí všude černé prapory!" povzdechla si.
"Já ho snad zabiju! Ve svém pokročilém věku by měl myslet spíš na sebe, ne na státní pohřeb," protočila jsem oči.
"Jak ti je?" zeptala se najednou Diana.
"Záleží na tom? Spíš mi řekni, jak dopadla bitva?" zatnula jsem pěsti. Hlavně doufám, že jsme neprohráli.
"Vyhráli jsme," usmála se.
"Díky bohu," oddechla jsem si.
"Vyhráli jsme bitvu, válku zatím ne," posmutněla.
"Jsou všichni v pořádku?" strachovala jsem se.
"Hodně lidí zemřelo," zamrkala očima, aby nebrečela.
"Kdo?" zeptala jsem se s obavami.
"Viděla jsem zemřít Gabriela. Ten muž mi byl hodně blízko," zavrtěla hlavou, což dělá vždy, když se pokouší na něco zapomenout.
"Ani nevíš, jak mi to je líto," položila jsem jí ruku na rameno.
"John málem zemřel. Ležel tam na bojišti, sotva dýchal… kdyby nepřišla Ania a nepomohla mu, už by tu nebyl," otřásla se.
"To je příšerné! Tak mě napadá, taky jsem Aniiným dlužníkem. Myslím, že ona je jedna z největších hrdinů této bitvy. Zachránila hodně životů," vzpomněla jsem si, jak mě sebrala tu příšernou bolest.
"Souhlasím s tebou, řekla bych, že jí hodně dlužím. Kdyby přišla jen o chvíli později, nebudu teď šťastná nevěsta," mrkla.
"Počkej… ty a John?" vydechla jsem překvapeně.
"Jo," zapištěla jako malá a ukázala mi svou ruku se snubním prstýnkem.
"To je úžasný, blahopřeju," znovu jsem ji objala.
"Díky moc...hele a co ty to máš za prstýnek?" ukázala na mou ruku.
Sakra. jak jsem mohla být tak blbá, a nesundat si ho?
"To nestojí za řeč," mávla jsem nervózně rukou.
"Matt by se pochlubil, kdyby jste se zasnoubili. Jenže ty tu nejsi jenom s Mattem. Takže kde je ten odpornej hnusák, co mi krade mou nejlepší kámošku?" rozhlédla se po pokoji.
"O čem to sakra mluvíš?" nechápala jsem její narážku.
"O našem dokonalém doktůrkovi, díky kterému mám jedny lodičky a kupu starostí," zavrčela.
"Sakra můžeš mi vysvětlit, co proti němu pořád máš? Zachránil ti život!" rozzlobila jsem se.
"Jestli ti jde o tohle, tak já mu NIC nedlužím! Tobě to vážně nedochází? On není hrdina, je to pěknej zrádce!" praštila pěstí do nočního stolku.
"Přestaň tak mluvit o mém snoubenci!" vykřikla jsem.
"Já to věděla! Mohla by jsi se alespoň obtěžovat a říct mi, že jsi zasnoubená?" začala mi vyčítat všechno možné.
"Do všeho možnýho, já se s ním zasnoubila včera!" zařvala jsem na ní.
"Uvědomuješ si, že čekáš Mattovo dítě?" vystartovala na mě.
"Ano!" vykřikla jsem.
"Že jsi královna?"
"Ano!"
"A že na zámku je tvůj královskej snoubenec, kterýho ti dohodil komoří?"
"Cože!!!?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama