Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

3. Pohled Diany

3. února 2013 v 19:34 | Diana |  4. Díl- Kentaur na ženění
"Myslíš to vážně?" zeptala jsem se ho možná trochu hloupě, ale je zvláštní žádat někoho o ruku na bitevním poli mezi mrtvolami.
"Myslím to tak vážně, jak jen to jde."
"Samozřejmě že si tě vezmu… No tak! Nesmíš zavírat oči! Musíš tady být se mnou, rozumíš?!?" třásla jsem mu ramenem.
"Diano, já už… nemůžu…"
"Ne! Ani na to nemysli! Dnešek není den, kdy musí někdo umřít!"
Anio, prosím, hejbni kostrou!!!
"Johne, musíš se soustředit! Já vím, že ty to zvládneš! A navíc, vlastně stále ještě bojujeme, takže ti to jako vojevůdkyně přikazuji! Žij!" říkala jsem mu ale on jen na chvíli otevřel oči a hned je zase zavřel
"Johne, víš, jak jsi mi říkal o tom novém pavilonu v Berry baru? Mohli bychom se tam jít třeba příští týden podívat, hned jak ti bude trochu líp."
"To by bylo fajn," řekl mi. Sice ještě stále se zavřenýma očima ale i tak jsem viděla nepatrný náznak úsměvu, který se mu na okamžik objevil na tváři.
"Víš přece, že tam bude příští čtvrtek hrát MetalMan. Elis říkala, že mají nějaký nový písničky a o to bys určitě nechtěl přijít, že ne?"
"Ne…"
"Ten jejich poslední koncert byl pecka, nemyslíš? Hlavně ta písnička co si jí potom zpíval celej hrad… Nevzpomeneš si náhodou jak se jmenovala?" Změnila jsem taktiku, protože tahle na rozdíl od té předchozí fungovala. On vždy zbožňoval hudbu, už od malinka…
"Názvy si nikdy nepamatuju… ale bylo to něco s duchem…"
"Ale slova si pamatuješ ne?" zeptala jsem se, a aniž bych čekala na odpověď, začala zpívat. Strašně mi to připomínalo tu trhlou soutěž v duetech, která se mi zdála tak strašně dávno… Od té doby se stalo doopravdy spousta věcí.
Dítě se znovu narodí
Ta siréna ho ke mě přinesla
První z těch pravých lásek
Zpívající na ramenech anděla
Bez starosti o lásku a ztrátu

Vrať mě do dětství
Ukaž mi mě bez skořápky
Jako Vánoce v květnu
Budu u tebe, když řekneš
Že čas nikdy nezadrží naši lásku

Můj pád bude pro tebe
Moje láska bude v tobě
Byla jsi ta, co mě probodla
Takže budu krvácet navždy

Když se na to podívám zpětně, je zvláštní, jak moc je ta písnička pravdivá. Všechny její verše se totiž dřív nebo později vyplnily. Teď to ale byla jediná možnost jak udržet Johna na živu. Jediná věc, která dokázala odvést jeho myšlenky od toho, že umírá. Oba jsem to věděli, jen já si to odmítala přiznat. A v tu chvíli, kdy už to doopravdy vypadalo, že už Johnovy zbývá jen troška času, se jako blesk z čistého nebe konečně objevila Ania, ale měla problém. Pár nepřátel zřejmě ještě neuznalo, že bitva skončila a my vyhráli, a vrhli se na ní. Vzala jsem do ruky ten příšerný meč který pomalu zabíjel mého snoubence a vrhla se jí na pomoc.
"Anio běž, já je zvládnu." Řekla jsem a už jen mezi zoufalými údery mečem slyšela, jak běží směrem k Johnovy. Když byli všichni asi do deseti minut mrtví, co nejrychleji jsem se rozeběhla k Anie a Johnovy.
"Jak to jde?" ptala jsem se. Její výraz však mluvil za vše.
"Diano" řekla smutně "nevím, jestli s tímhle něco zmůžu. Ta rána je dost vážná a za tu dobu už ztratil hodně krve"
"Zkoušej to dál, on nesmí zemřít, prostě nesmí..." řekla jsem zoufale a zase cítila ty hořké slzy, jak mi stékají po tvářích
"Diano, promiň, nejde to."
"Jak to? Musí to jít!!!" Náhle jsem si vzpomněla na svou oblíbenou pohádku. Na pohádku o dívce tak krásné, že na ní její macecha žárlila. Na pohádku o dívce, která zemřela, ale díky lásce znova ožila. No, možná už začínám trochu šílet, ale za zkoušku to stojí. Řekla jsem sama sobě a nahnula se, abych Johna alespoň naposledy políbila. Nepomohlo to, jak by taky mohlo. Je to pohádka která se vypráví malým dětem a ty jí nevěří. Jsem neuvěřitelně bláhová.
"Anio, nemohla bys to ještě jednou zkusit? Já se obvykle nevzdávám bez boje, a jak znám Johna tak on taky ne. Zkus to znovu, prosím."
"Jestli si myslíš, že to pomůže."
"Ano, já to vím, přece nemůže být úplně mrtvý!" klekla jsem si zpátky k němu a pokoušela se rozpoznat každý náznak dechu. Každý pohyb. Nakonec když už to doopravdy vypadalo beznadějně jsem přes proud slz přeci uviděla první náznak dechu. Byl to jeden z nejšťastnějších okamžiků v mém životě když konečně spolu s dalším hlubokým nádechem otevřel oči. Rána nerána jsem se mu vrhla do náruče.
"Au, Diano… tohle trochu bolí…"
"Promiň. Ani nevíš jak jsem ráda že žiješ! Už jsem si myslela že jsem tě ztratila!" sotva jsem to dořekla vyskočila jsem a běžela umačkat Aniu, která mohla za všechno mé štěstí.
"Anio, děkuju! Máš to u mě. Přísahám, že kdybys něco kdykoli potřebovala, pomůžu ti."
"Mám to brát jako přísahu bojovníka?"
"Jak jinak?" odpověděla jsem jí a moc dobře chápala to břímě, které jsem tím na sebe zvala. Přísaha bojovníka je ta nejzávaznější přísaha, kterou může člověk vůbec dát. Když je jednou uzavřená, zodpovídá se za její splnění životem. Ania tedy po mně může chtít cokoli, a když to já nesplním, musím spáchat sebevraždu či se nechat zabít v bitvě. Kdybych se rozhodla přísahu obejít, přijdu o tu jedinou věc, kterou mám, tedy o čest. Bojovník bez cti je ta nejhorší osoba, kterou vůbec můžete potkat.
"Johne jak ti je?"
"Moc dobře ne, ta rána bolí jako čert."
"Promiň, ale tak závažné zranění jako je to tvoje dokážu zahojit, ale bolest dokážu zahnat jen z části," pípla Ania.
"Nevadí, udělala jsi vše, co bylo v tvých silách. Teď ho jen musíme dostat pryč z bitevního pole" "Mám jen jednu otázku… Jak?" Po nějaké době se nám nakonec podařilo dostat Johna na ošetřovnu, kterou vedl Liam, který v tu chvíli kdy jsme ho nejvíc potřebovala, zmizel. Doufám, že pro to má dobrý důvod, protože jestli třeba utekl na druhou stranu k nepříteli tak bude mít co dočinění s mým mečem. Myslela jsem si a sáhla si na levý bok, kde jsem téměř 24 hodin denně nosila svůj meč, který tam ale teď nebyl. Po chvíli jsem si vzpomněla že jsem ho odhodila když jsem se vrhla k Johnovy a pak už ho neviděla. Rozhodla jsem se po něm jít podívat, protože to byl opravdu skvělý meč a navíc jsem jestě musela zkontrolovat, že nikdo z mého oddílu nezemřel. Přišlo mi, že alespoň tohle jim všem dlužím. Šla jsem bojištěm a kontrolovala, jestli mezi mrtvými není třeba Gabriel který mi až moc přirost k srdci. Byl pro mě jako starší bratr, kterého jsem si vždy přála. Dál jsem se rozhlížela a jednu chvíli mi přišlo, že ho vidím ležet na zemi. Mrtvého. Nedokázala jsem se ale přinutit jít se podívat, jestli je to doopravdy on. Dozvím se to stejně, jakmile se dostaneme na hrad. Nechala jsem meč mečem a vrátila se zpátky na ošetřovnu. 3 lékaři běhali kolem Johna, ale nešlo mu už více pomoct. Rána byla uzdravená akorát že bolela. Ania dokáže vyléčit i bolest když má dost energie ale teď byla až moc unavená.
"Johne, s tím zasnoubením, myslel jsi to vážně?"
"Jo. Vážně jsem to chtěl udělat už dávno." Usmál se " Ten prstýnek už mám víc jak dva týdny ale neměl jsem příležitost ti ho dát."
"Škoda že ho nemáš tady. Už se nemůžu dočkat." Byla jsem natěšená jako malá holčička na pytlík sladkostí. Škoda že to budu muset vydržet ještě 2 hodiny, než přijedeme na zámek.
"Ale vůbec ne. Mám ho s sebou. Celou tu dobu jsem ho měl u sebe." Řekl a sundal si z opasku malý měšec, kterého jsem si před tím v tom spěchu vůbec nevšimla.
"Ještě jednou. Diano, vezmeš si mně?"
"Samozřejmě že ano!" řekla jsem a políbila ho. Ten prstýnek byl úžasný. Byl celý ze stříbra ale v jeho středu se třpytil ten nejúžasnější rubín, jaký jsem kdy viděla.
"Skus si trochu odpočinout. Já musím ještě jít poděkovat Anie."
"Vážně musíš odejít?" ptal se mně s úsměvem na rtech.
"Musím. Užij si to. Teď už se mně jen tak nezbavíš." řekla jsem a odběhla pryč.
"Anio, tady jsi, konečně jsem tě našla. Chci ti…"
"Hezký prstýnek. Jak dlouho ho máš?"
"Půl minuty. Chci ti poděkovat za vše, co jsi pro mě udělala."
"Za nic, pokud se nepletu, stejně mi to jednou vrátíš."
"Ano, vrátím, pokud k tomu budu mít příležitost. A… ještě něco. Když jsem spolu mluvili, říkala jsi že umírá ještě někdo. Kdo???" pokud umíral Matt, nikdy bych si to neodpustila. Mohla jsem mu pomoct a jen tak jsem odběhla a nechala ho tam. Ania se kousla nervózně do rtu.
"Umírala Emily..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama