Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

2. Pohled Emily

2. února 2013 v 18:30 | Lucy |  4. Díl- Kentaur na ženění
Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněli Liam s Matt a s velkým napětím mě pozorovali.
"Už otevírá oči!" vykřiknul Matt.
"Pššš, buď zticha, potřebuje klid," napomenul ho Liam.
"Co… co se to děje? Kde jsem?" zeptala jsem se.
"U mě na zámku, který jsi mi darovala. Jsi strašně hodná, že jsi dala tak hezký dárek zrovna mě!" řekl Matt a vítězoslavně se usmál na Liama.
"Bylo to nejblíže a já vás nechtěl tahat na váš zámek, kde vy a já žijeme společně," zavrčel Liam.
"No páni, vy si vykáte! To spolu musíte mít ale úžasně přátelský vztah!" sprásknul ruce Matt.
"Taky že ano," nenechal se vytočit.
"Co se stalo?" nehleděla jsem na jejich trapnou hádku.
Liam a Matt se podívali na sebe.
"Jste kvůli NĚKOMU zraněná," oznámil mi Liam.
"Omlouvám se… měl jsem se klidit, jako ostatní bojovníci. Děkuju, že jsi zachránila můj život," začervenal se Matt. V tu chvíli jsem si vzpomněla úplně na všechno. Trochu s obavami jsem odklopila deku. Rána, která se mi táhla přes břicho byla sice hodně tenká, takže stehy nebyli skoro vůbec vidět, zato musela být hodně hluboká. V tu chvíli mi něco došlo. Vzpomněla jsem si na svůj sen s malým blonďatým chlapečkem.
"Adam," lekla jsem se a pohladila si břicho.
"Adam? Kdo je Adam?" zatvářil se Liam nechápavě.
"To… to je Adam?" položil mi Matt ruku na břicho. V tu chvíli bych přísahala, že se ve mně něco pohnulo. Nenarozené miminko, jakoby poznalo svého pravého otce. Také jsem si uvědomila jednu věc … Matt o to miminko vážně stál.
"Ach tak, chápu. Adam je v pořádku," usmál se Liam, odstrčil Mattovu ruku a položil tam svou.
"Au!" vykřikla jsem. Nikdy jsem si neuvědomovala více, že budu matkou. Mé miminko už mělo nožičky… a kopalo do Liamovi ruky. Teprve když ji sundal z mého břicha, kopání ustalo.
"Jsi si jistá, že to bude Adam? Nebude to malá Emily?" zasmál se Matt.
"Ne, bude to Adam, určitě," smála jsem se s ním.
"Tak to je super… počkej chvilku Em, hned se vrátím," vyběhnul Matt z pokoje. Liam protočil oči.
"Nech toho," strčila jsem do něj.
"Promiň," povzdechnul si.
"Udělal jsi dobře, že jsi mi před ním vykal. Nerada bych, aby se to rozneslo," chytla jsem ho za ruku.
"Stydíš se za mě?" ušklíbnul se.
"Ne, jistě že ne! Ale pochop mě, komoří se mě pořád snaží provdat, a to netuší, že jsem těhotná! Kdyby se někdo dozvěděl tohle, mohlo by se roznést, že jsem těhotná s tebou a to by byl super problém!" zatočila se mi z té představy hlava.
"Je ostuda mít se mnou dítě?" ušklíbl se.
"Pro mě ne! Jenže tady nejde o mě. Je ostuda mít nemanželské dítě, což už mám. Kdyby sis mě vzal, může to dítě být klidně tvoje, stejně tak, když si mě vezme kdokoliv jiný," snažila jsem se mu to vysvětlit.
"Chápu… dobře, takže, vezmeš si mě?" zeptal se mě. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
"Co prosím?" vyhrkla jsem.
"Vezmeš si mě?" zopakoval svou otázku.
"Liame, já přeci…" přemýšlela jsem, co mu na to řeknu. Čekala bych cokoliv, jenom ne tohle.
"Jsem tu!" zahučel Matt a vrazil mi do ruky plyšovou hračku. Nebylo mi sice úplně jasné, co to je, ale bylo vidět, že to byla asi jeho oblíbená hračka.
"No… jééé! Co to je?" snažila jsem se alespoň předstírat nadšení.
"To je Nessie, má nejoblíbenější plyšová hračka. Když jsem byl malý, bral jsem si ji sebou všude i na záchod! Teď je Adamova," byl opravdu hodně šťastný.
"Teda, Adam bude mít radost, až se narodí," pokoušela jsem se usmát. Ale jo, byla to asi pěkná hračka, když byl Matt malý. Možná bych tomu mohla přišít oko a spravit tu věc, co byla na půl utržená. Taky bych to mohla vyprat. Až udělám tohle všechno, budu ochotna to dát někam hodně vysoko na polici, aby se k tomu můj chlapeček, až se narodí, nedostal.
"A co to má představovat?" vložil se do toho Liam.
"A pak kdo z nás je blbej! Nepoznáš draka?" zaťukal si na čelo. To že je drak? Tak nevím co mě zaskočilo více, jestli Liamova otázka, nebo zjištění, že ta hračka, co mi položil Matt do rukou, má býtdrak.
"Jestli tohle je drak, tak já jsem víla!" zasmál se Liam. Najednou se Mattův výraz úplně změnil. Vytáhl okamžitě jakýsi notýsek, prolistoval ho a pak začal šťastně poskakovat po pokoji.
"Já to věděl! Já to věděl! Hned od začátku jsem říkal, že jsi víla a nikdo mi nevěřil! Tohle musím říct Berry týmu. Myslím, že BPOPTTDDL dospělo ke konci! Mám správnou odpověď! Víla, víla, je to víla!" začal tancovat a hlasitě si přitom prozpěvovat a já se začala modlit, aby Adam nebyl po tatínkovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama