Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

10. Pohled Emily

10. února 2013 v 16:10 | Lucy |  4. Díl- Kentaur na ženění
Po hádce a částečném usmíření s Dianou jsme vrátili zpět na zámek. Bez Liama. Zajímalo by mě, kde teď asi má láska je. Asi bych si přála mít na uvažování o tom více času, ale hned po příjezdu jsem si musela jít vyslechnout komořího…
"Nezazlívám vám, že měla něco s panem Matthewem Sebastianem Rieleyem, nezazlívám vám, že jste těhotná, dokonce jsem ochoten prominout vám i to, že to ví ti vaši přátelé. Vadí mi, že jsem se to nedozvěděl od vás, hned, jak jste to zjistila!" vyčítal mi.
"Co na to říct? Už to neudělám? Jen co budu zase někdy čekat dítě, dozvíte se to jako úplně první," protočila jsem oči. Vím, že jsem se chovala jako neposlušná puberťačka, ale komoří mě vážně hodně naštval.
"Ne jasnosti, první se to dozví váš manžel," usmál se.
"Já se vdávat nebudu," řekla jsem klidně.
"Ale ano, budete," odporoval mi.
"Její jasnost královna Madison neměla ale nemanželské dítě," řekl jízlivě.
"Takže vy chcete, abych se vdala?" pousmála jsem se.
"Ano, to chci," přikývnul.
"Dobrá, ale vezmu si muže, kterého miluji," kladla jsem si podmínky.
"A kdo by to měl být?" podezíral mě.
"Liam Christopher Howell, můj lékař," řekla jsem.
"Váš lékař?" usmíval se.
"Ano, můj lékař."
"Opravdu?" řekl jemně.
"Ano, opravdu."
"Ale jasnosti, na tohle existuje jen jedna odpověď," stále se usmíval.
"Jaká?" zeptala jsem se.
"Ne!!!" vykřiknul.
"Jak myslíte, takže žádná svatba nebude," vstala jsem a chystala jsem se k odchodu.
"Tak trochu jsem s vaším nesouhlasem počítal, ale věřte mi, že vy se budete opravdu velmi ráda vdávat," zasmál se.
"Donuťte mě," pohodila jsem vlasy.
"Račte prosím vstoupit do tohoto pokoje," otevřel dveře do tmavého pokoje.
"Tam je to, co mě přesvědčí, abych se vdala?" zeptala jsem se.
"Račte vstoupit jasnosti, jestli se nebojíte," mrknul.
"Špatně mě znáte, pane komoří, já se nebojím NIČEHO," lhala jsem a vešla do dveří. Jen co jsem byla uvnitř, komoří za mnou zabouchnul.
"Je tu někdo?" zakřičela jsem do tmy. Dobře, tohle mi možná vážně trochu nahánělo strach. Najednou se rozsvítili světla a já si uvědomila, že stojím před ohromným pódiem. S obavami jsem si sedla na připravenou židli a čekala, co se bude dít. Jaké bylo mé překvapení, když na se na pódium přišel Berry. I když, ne, vlastně jsem to čekala. Kdo jiný by tam měl být?
"Ahoj Em! Když jsem dostal tuhle skvělou příležitost moderovat tento pořad, nemohl jsem ji prostě odmítnout. Rád bych řekl pár slov na začátek. Nejsem sice dobrý na proslovy, ale John mi jeden připravil. Jmenuji se Berry… tady to má John špatně! Já se přeci nejmenuji Berry ale Thomas Bernard Barry! Nemůže si to ten blb konečně zapamatovat? Jasně, každý mi říká Berry, ale já mám rád, když v proslovech mohu uvést celé své jméno!" začal nadávat.
"Já to chápu, můžeš to trochu urychlit?" zeptala jsem se. Fakt nechápu, co to měl komoří za blbej plán. To si vážně myslí, že takhle mě donutí vdát se?
"Dobrá… první vystoupení! Píseň jménem, Berryho květy lásky, kterou složil Thomas Bernard Barry, takže já, jako já Berry, nám zazpívají RR a Cisa!!!" zakřičel. Cisa? To je ta Liamova sestra? A RR? To vážně netuším, kdo má být. Berry v poslední době posedlí vymýšlením uměleckých jmen. Ale musím uznat, že na to má vážně talent. MM se chytlo vážně rychle, stejně tak SSSS.
"Líííílíííííí!" zamávala mi sestra z pódia.
"Adel? Ty jsi RR?" nechápala jsem.
"Roztomilá rockerka, to vymyslel Berry," přikývla.
"Můžeme Adel, jsem dostatečně krásná, abych mohla vystupovat?" zeptala se Liamova sestra.
"Sekne ti to. Tři, dva, jedna…" odpočítávala Adel.
"Květy lááásky, ty přináší nám Berry!" začali obě dvě nahlas a HODNĚ vysoko zpívat.
"Co to je?" zakňučela jsem.
"Květy lááásky, co více byste chtěli! Berry je tak skvělý, Berry je tak smělý!" začali obě dvě poskakovat dokolečka. Pořád mi nedocházela jedna věc. Když jsem viděla tu Narcisu poprvé, přišla mi poměrně inteligentní, než aby se přátelila s mou sestrou a zpívala Berryho píseň.
"Berry, ten ví, co je třeba, Berry nerve se o kus chleba, on totiž není John! Tak buď jako on!"
Bála jsem se, že píseň nikdy neskončí.
"A teď sólo pro Cisu! Jeď Ciso, jeď!" začala ji Adel povzbuzovat.
"Květy lásky, pro všechny krásky! Chceš super holku mít? Tak musíš jako Berry být! Jeau, whahau!" zakřičela.
"Berry! Nejchytřejší člověk na světě! Berry! Svou laskavostí dojme tě! Berry! Má i svůj vlastní Berry Bar! Berry! Můžeš si tam dát víno i čaj!" zpívali opět dohromady.
Prosím, jenom už ne další sloku, já to nevydržím!
"Sólo pro RR! Jeď Adel, jeď!" začala Caisa tleskat.
"Nééé!!!" zakřičela jsem.
"Květy lásky, jenom pro super krásky! I Michelle už ví, že u Berryho neobstojí! Juhůůů, Berry!" Adel tančila na pódiu jako pominutá, mezitím co Cisa začala skandovat.
"B-E-R-R-Y! B-E-R-R-Y! B-E-R-R-Y!"
"A nyní přichází na pódium sám mistr všech umění. Ten co smutek v úsměv rázem proměním!" řekla Adelaide tajemně.
"Berry, to je pán! Berry, pojď sem k nám! Hej! Hej! Hej!" začala poskakovat Cisa.
"Hej holky, co to děláte? Já a jít k vám? Tak když jinak nedáte… já jsem tady pán!" zakřičel a hodil po mě hrst konfet.
"Pop, či Rock, žádný styl mu není cizí! Berry, ten má srdce ryzí! Berry jeď, Berry jeď!!!" zpívali holky snad ještě výše, než jsem si vůbec myslela, že to jde.
"Berry, nechystáš se doufám zpívat, že ne!" lekla jsem se.
"Já jsem tady a jsem váš! Já jsem…" začal zpívat.
"Nééé! Já chci ven, hned!" začala jsem mlátit a kopat do dveří. Komoří se přes dveře zasmál.
"A vdáte se?" zeptal se.
"Rodericku, já vám přikazuji, abyste mě pustil ven!" křičela jsem jako pominutá. Berry totiž doopravdy začal zpívat.
"Vezmete si syna vévody Alphonse?" vydíral mě.
"Pusťte mě ven!" řvala jsem.
"Tak vezmete?" Stojí mi to za to? Vypadalo to, že píseň již končí. Oddechla jsem si.
"Děkuji vám, děvčata, bylo skvělé zazpívat si s vámi mou oblíbenou píseň Berryho květy lásky, kterou jsem sám složil. Bylo to opravdu příjemné," usmál se Berry.
Jak pro koho, pomyslela jsem si. Ale už to skončilo. Je po všem a já to vydržela! Pak ale přišla věta, která mě naprosto odrovnala.
"Berry, když nám to spolu tak šlo, co si zazpívat i druhou píseň?" zeptala se Cisa. V tu chvíli jsem myslela, že se asi zblázním.
"Myslíš tu skvělou, půlhodinovou píseň Berryho půlnoční symfonie, tu ke které jsem složil hudbu a napsal slova a taky ji spolu s vámi nyní zazpívám? Jsem pro! Tři, dva, jedna…"
"Tak co jasnosti, vezmete si Adriena, dobrovolně?" zeptal se komoří přes zamčené dveře.
"Vezmu!!! Ale pusťte mě už konečně ven!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama