Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

1. Pohled Gabriela

1. února 2013 v 20:27 | Lucy |  4. Díl- Kentaur na ženění
Každý jednou zemře. Někdo dříve, někdo později. Důležité je, proč zemřete. Někdo zemře na stáří, někoho skolí nemoc, někdo padne za svou zemi a čest, tak jako já. Vždy mi bylo jasné, že zemřu v bitvě, a vlastně jsem i tušil, že to bude dnes. Čekal jsem, že to bude více bolet. Sekyra, která mě zasáhnula do břicha mi sice rozervala brnění, kůži i maso, ale bolest trvala jen chvíli. Teď již jenom ležím, čekám na konec a přemýšlím o svém životě. Ztratil jsem rodinu, utekl překupníkům a probojoval jsem se až na zámek. Poznal jsem tu nejúžasnější ženu na světě, lady Dianu, pravou ruku mladé královny Emily. Diana byla úžasná žena, vždy mě k ní něco táhlo. Nevím, jestli to, jak zacházela s mečem, nebo její majestátní vzhled, oslepující krása, či snad přísnost, ale i laskavost, kterou chovala ke mně i mým spolubojovníkům. Je smutné, že ji již nikdy neuvidím. Přeji si, aby byla šťastná. Je to vlastně jediný člověk co ke mně za posledních několik let projevil trochu laskavosti, jediný člověk, co se ke mně choval jako k vlastnímu bratru. Když jsem byl s ní, cítil jsem jakési hřejivé teplo, teplo domova…
Těžkla mi víčka, věděl jsem, že je konec. Chtělo se mi spát. Když tu náhle, jako bych ucítil hrozný chlad. S obtížemi jsem otevřel oči a spatřil ženu. Jsem v nebi? Je to anděl, který mě zve k sobě? Ne…tohle je spíš ďábel. Víla s havranem na rameni se na mě mile usmála.
"Jak se jmenuješ, bojovníku?" zašeptala.
"Gabriel…" odpověděl jsem z posledních sil, když tu náhle mě oslnilo silné světlo vycházející z jakéhosi přívěsku na řetízku. Cítil jsem energii, která procházela celým mým tělem, síla se mi vracela zpět, zároveň však něco, strašného. Jestli jsem zemřel, tak smrt byla příjemnější než toto. Jako by mi někdo bral mé poslední vzpomínky, rval mi je z hlavy. Jako bych ztratil své já…
Napřáhl jsem ruku před sebe a dotknul se chladné tváře neznámé víly, co mi zachránila život.
"Gabriela již máme, ty jsi nikdo," řekla tajemně.
"Ano, má paní, já jsem nikdo," přikývnul jsem.
"Královno, oslovuj mě královno," pohrozila mi prstem.
"Ano, královno," vstal jsem.
"Výborně, takže teď běž ke svým nemrtvým přátelům," zasmála se. Podíval jsem se na desítky mužů, kteří se dívali upřeně před sebe. Jako bych jejich tváře znal, jen jsem si nějak nemohl vzpomenout, odkud.
"Jaké je tvé jméno?" zeptal jsem se.
"Nikdo, a tvé?" hleděl dál upřeně před sebe.
"Nikdo," pootočil jsem se, jelikož královna začala mluvit.
"Takže, mí věrní poddaní, jaké je vaše jméno?" zadívala se na nás.
"Nikdo," řekli jsme jednohlasně.
"Správně… vy všichni, nejste nikdo. Jste mrtví pro okolní svět. Jediný váš svět, jsem nyní já!" zakřičela. Souhlasně jsem přikývnul a vydal se spolu s davem pryč z místa, kde jsme byli. Cestou jsem v dálce zahlédl velmi povědomou ženu, jak se sklání nad umírajícím mužem. Kdo to byl, to jsem si ale nemohl vzpomenout. Jediné co jsem věděl, bylo, že uvnitř ní jsou mé vzpomínky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama