Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

7. Pohled Diany

7. ledna 2013 v 19:53 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
Jen co jsem vyšla ze salonku, rozpálená do běla, mě oznamoval sluha, že ten muž přijel a čeká na mě před jídelnou. Musím se přiznat, že jsem se těšila jako dítě, ze všech dopisů co přišli, byl tenhle napsán úplně nejlépe. Podle všeho ten muž, měl být doktor, který působí jako ošetřovatel nějakého pluku, nebo něčeho podobného a má velké zkušenosti se zraněními způsobené zbraní nebo zvířecími zuby a drápy. Protože už několik měsíců se připravujeme na útok medvědů, někdo takový by se mohl hodit. Navíc se staral už o desítky těhotných žen a byl i u komplikovaných porodů, kdy se rodila snad dokonce paterčata, což tedy nechápu, jaká ženská by porodila tolik dětí. Tohle je možné snad jen u zvířat, ne? A poslední důležitá věc- už podle toho co mi napsal, je vdět, že o tohle místo doopravdy stojí… ale kdo by nestál? Může zde bydlet, bude dostávat jídlo pětkrát denně a k tomu i nějaký, i když celkem mizivý, plat. Být na místě toho doktora se hodně snažím.
Zahnula jsem za roh. Již z dálky jsem viděla, že na konci chodby někdo stojí, takže jsem přidala do kroku. Nakonec jsem skoro běžela, ale když jsem div nevrazila do toho muže, uvědomila jsem si, že tohle nebude ten doktor.
"Dobrý den," pozdravil mě mladý muž. Budu upřímná- krásný, mladý muž. Byl hodně vysoký, svalnatý, s hodně tmavými vlasy a úžasnýma očima. Opravdu byl moc pěkný, samozřejmě ne tak pěkný jako můj John, ale vsadím se, že v jeho přítomnosti nemohla žádná dívka zůstat chladná.
"Dobrý den, neviděl jste tu nějakého ehm, no… muže, doktora?" zeptala jsem se.
"To ne, ale já zde čekám na lady Dianu, přišel jsem na pohovor na místo lékaře," usmál se.
"Ou, páni, vy jste ten lékař? Já, víte, čekala jsem někoho staršího. Jmenuji se Diana," podala jsem mu ruku, kterou on okamžitě políbil.
"Tak pokud to nevadí, že nejsem vetchý stařeček, smíme si promluvit?" zamrkal. Opravdu měl velmi zvláštní oči. Takové, šedohnědé, kolem zornice, je měl ale do žluta. Neřekla bych, že z něj budu tak fascinována, ale on byl prostě zvláštní. Znovu ale opakuji, že na Johnovu přitažlivou sílu prostě nemá.
"Pojďte, sedneme si v salonku, je tam můj přítel," oznámila jsem mu, protože jsem měla pocit, že se na mě nějak divně kouká, jako by se mnou chtěl něco mít. Tento pocit se ale vytratil, když jsem zjistila, že se takhle dívá i na Billyho, kterého jsme potkali cestou. Asi to jen vypadá, že se takhle dívá na každého, ale to asi dělají ty oči.
když jsme vešli do salonku, našli jsme tam vyděšeného Johna a Matta, který ležel na zemi, smál se jak šílený a kopal kolem sebe nohama.
"Je v pořádku?" zeptal se lékař, při pohledu na Matta, který neustále vykřikoval: "Jasně!"
"Tohle je jeho normální chování," mávla jsem rukou.
"Ach, tak. Jen doufám, že tohle není otec," s citem ho překročil.
"No, jo, je," povzdechla jsem si.
"To je… zajímavé," odkašlal si. Matt se konečně dostatečně vysmál a postavil se.
"Kdo to je?" ukázal na lékaře.
"Matte, tohle je lékař… Liam, viďte?" obrátila jsem se na muže. Ten přikývl.
"Jo, tak čau Liame, já jsem Matt. Nasadíme tykačku, jo?" zasmál se a podal mu ruku. Liam na něj chvilku nechápavě koukal, pak si s ním ale přeci jenom potřásl.
"Tak čau Matte," pousmál se.
"A já jsem John, můžeme být klidně kámoši, já jsem strašně přátelskej!" objal ho můj kentaur.
"Tak jo, Johne," řekl trochu rozpačitě.
"No, tak vidím, že si skvěle rozumíte, já půjdu Emily říci, že jste přijel," usmála jsem se a nechala toho chudáka ve spárech těch dvou a šla, Lili říct, že jsem jí toho doktora i přes její zákaz našla.
Jen dnes nevím, jestli jsem našla zrovna toho pravého…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama