Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

4. Pohled Diany

4. ledna 2013 v 22:21 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
Seděla jsem za stolem a četla ty nesmysly. Abych byla upřímná, z deseti dopisů, jsem pochopila jeden, všechny ostatní jsem dala na hromádku nevyřízených. Na ten jediný jsem krásně napsala celé Emilyno jméno: Emily Madison Grace
Plně zabraná do rozbalování obálek, jsem narazila na dopis, který nebyl adresován královně. Byl adresován Emily. Dopis od Matta…
Zrovna když jsem se rozhodovala, co s dopisem udělám, vešel do kanceláře sluha.
"Lady? Hledá vás váš přítel. Co mu mám říct?" zeptal se.
"Pustit ho dovnitř?" odpověděla jsem mu otázkou.
"To nemohu," zavrtěl hlavou.
"Proč?" nechápala jsem.
"Její veličenstvo mi povolilo vpouštět do své kanceláře pouze vás. U jiných lidí potřebuji souhlas," oznámil mi.
"Ach, tak," povzdechla jsem si. Málem bych zapomněla, že teď je to všechno složitější.
"Mám ho poslat pryč? Nebo snad zamknout kancelář jí výsosti, aby když půjdete pryč, nezůstala bez ochrany?" podíval se na mě tázavým pohledem.
"Já nevím, asi za mnou zamkněte, potřebuji na vzduch,"přejela jsem si rukou po obličeji. Bylo tu horko, opravdu velké horko.
Vyšla jsem na chodbu, kde už se mi dýchalo o něco lépe. Hned mě začal vítat John a to pořádným polibkem.
"Zlato, co se děje? Chováš se, jako bychom se rok neviděli!" řekla jsem.
"Promiň, já se jenom o tebe hrozně bojím! Před chvilkou jsem viděl Em a myslím si, že je nemocná! Jen abys to od ní nechytla!" strachoval se. Proti své vlastní vůli jsem se začala hrozně smát.
"Proč se směješ? Já se o tebe hrozně bojím!" div se nerozbrečel.
"Johne, ale Emily není nemocná," usmála jsem se a do celého svého krátkého projevu vložila co největší dávku mateřské lásky. On byl pořád ještě dítě, dítě v těle strašně přitažlivého kentaura…
"Ty si snad myslíš, že nepoznám, že je Emily strašně nemocná?" podíval se na mě hrozně vážným pohledem, že jsem se rozesmála ještě víc.
"Neboj, ona vážně není nemocná, jenom je trošku mimo. Za pár měsíců bude zase v pořádku," naznačila jsem mu mírně její situaci.
"Za pár měsíců? To musí být hrozně vážná nemoc!" leknul se.
"Ty jsi to nepochopil, viď?" povzdechla jsem si.
"Co bych měl pochopit?"
"Tak jinak… tahle "nemoc" trvá zhruba devět měsíců a není nakažlivá. Tuhle nemoc, od ní nemůžu chytit, jediný kdo by mě s ní mohl "nakazit", jsi ty!" přiblížila jsem mu to.
"Cože!? To je ale strašné! Počkej tady chvilku!" odběhl někam pryč. Za asi pět minut se vrátil s přilbou na hlavě… s přilbou na hlavě? Navíc si jí dal ještě obráceně, takže mu nebylo z obličeje vidět vůbec nic a ani on nic nevyděl, takže než se ke mně dostal, několikrát naboural do stěny.
"Pane bože, co to děláš?" zeptala jsem se.
"Takhle na tebe nemůžu prskat žádný ošklivý bacily, který by způsobili, že budeš devět měsíců nemocná!" zahučel zpod plechu. Přejela jsem si rukama po obličeji. Proč já?
"Johne! Zkus taky někdy myslet! Třeba si to spoj s miminky…." Snažila jsem se mu napovědět, jak moc to šlo. Po pár minutách si John sundal přilbu.
"Už mi to došlo, promiň, že jsem ze sebe dělal blbce," řekl provinile.
"To nevadí, je těžké přijít na to, že je nějaká holka těhotná," usmála jsem se. John na mě chvilku tupě zíral a pak ze sebe jen vypravil: "Ty jsi těhotná?"
V tu chvíli, jsem myslela, že mě trefí šlak.
"Ne já! Emily je těhotná!" zaječela jsem.
"Emily je těhotná?"zaslechla jsem za sebou.
"Ahoj Michelle, nic si neslyšela ano?" otočila jsem se.
"No to je skvělý! Já jsem vždycky hrozně moc chtěla být porodní sestřička!" zatleskala.
"O čem se tady bavíte?" zeptala se Ania, která právě přišla.
"O ničem!" řekla jsem rázně.
"Představ si, Emily je těhotná!" vpálila jí Michelle.
"Cože? A s kým? To musím říct úplně všem!" vykřikla.
"Co musíš říct úplně všem?" sjel to zábradlí Luke.
"Prosím vás, nic!" zaúpěla jsem.
"Em je těhotná!"
"Kdo že?" zeptal se Billy, který zrovna přišel.
"Emily!" vysvětlil mu Luke.
"Co je s Emily?" nechápala Elen, které většina rozhovoru unikla.
"Otěhotněla! To je skvělý, už se moc těším na miminko," zasnil se Billy.
"Můžete toho nechat?" prosila jsem.
"Jaký miminko?" připletl se do rozhovoru Chris.
"Emilyno! Ona je totiž v jiným stavu!"
"Prosím! Tohle mělo být tajemství!" snažila jsem se jim zacpat pusy.
"Takže moment, jedna věc mi tady nesedí!" zatřásl mi John ramenem.
"Jaká?" povzdechla jsem si.
"Jak je možné, že je ve dne světlo a v noci tma?" zeptal se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama