Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

30. Pohled Diany

30. ledna 2013 v 20:09 | Diana |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
"Diano! Rychle musíme běžet, zaměstnat ty co neusnuli! Nesmí zabít Flower!" řekla mi Emily
"Běž prosím s lučištníky napřed, ještě bych chtěla říct něco svým mužům."
"Jistě, ale pospěš si!" odpověděla Seskočila jsem z koně, kterého jsme stejně měla jenom na tuto část bitvy a nechala ho běžet. Byl dobře vycvičený a vždy si našel cestu na hrad, takže jsem se nemusela bát toho, že se ztratí. Řekla jsem Em, že chci ještě něco říct mužům a to byla pravda, ale najednou jsem vůbec neměla náladu na proslovy. Chtěla jsem pouze bojovat.
"Bojujete tu dnes, aby na Vás mohla být vaše zem hrdá, abyste se mohli vrátit ke svým rodinám… Přemýšlejte o tom i až se budete chtít vzdát a zemřít. Snažte se bojovat tak, abychom dnes v noci mohli všichni oslavit naše vítězství!"
Křičela jsem na muže a snažila se je povzbudit. Nevím, jestli se mi to povedlo, protože jsem téměř okamžitě přeběhla přes zvukovou bariéru a opět na mně dolehla bitevní vřava. Hledala jsem příležitost jak zaútočit zatímco jsem se proplétala mezi celými keři růží. Najednou jsem to uviděla. Kousek ode mne, ne té části louky smrti kde už žádné růže nebyli, asi tam ještě Flower nestačila doběhnout, stál medvěd v plné zbroji. Zatímco jsem k němu běžela všimla jsem si i spousty odznáčků, které měl na brnění. Musel to tedy být nějaký generál. A hodně nafoukaný generál když si bere své hodnosti i do bitvy. Takový ten typ co si sedí hezky v kočáře protože on už svou práci přece odvedl nad mapou, když plánoval celou bitvu, vůbec nebojuje a nechá za sebe umírat své vojáky, ale potom přece slízne všechnu smetanu. Když se bitva nepovede, prostě ujede a pak žije celý život v ústraní z peněz, které získal v armádě. Musel to být asi hodně blízký přítel krále, když ho do jeho funkce nasadil, protože bylo opravdu jednoduché ho porazit. Bylo to ještě lehčí než porazit mého mladšího bratra, Mathewa, se kterým jsem ještě nedávno trénovala. Schválně jsme řekla porazit ho, ne zabít… vždy jsem si vážila života jako takového a je špatné ho někomu brát. Ano, možná to zní divně od někoho, jako jsem já, ale je to pravda. Vzít někomu život je až moc těžké. Rozhlížela jsem se kolem sebe a hledala další příležitost jak zaútočit když v tom jsem si uvědomila, že se něco muselo pokazit. Bitva měla v této chvíli vypadat tak, že já, Emily a ostatní generálové povedeme svoje oddíly do bitvy, muž proti muži. A Matt s Johnem budou ve všem poslouchat Aniu s Lukem a půjdou pryč z bitvy, která byla pro taková nemehla, jako jsou oni dva až moc nebezpečná. Přede mnou však stál Matt a bojoval s hodně nebezpečně vypadajícím medvědem. Chtěla jsem mu jít pomoct, ale když tu je Matt, musí tu někde být I John. A Mattovy už někdo běžel na pomoc. Nevěděla jsem kdo, ale věděla jsem že mu pomůže.
"Johne! Kde jsi! Johne!" křičela jsem jako o život. Nepřežila bych kdyby se mu něco stalo, radši bych zemřela než žít bez něj… Za běhu jsem se pokoušela zranit co nejvíc medvědů co to šlo, ale neztrácela jsem své tempo, protože každou chvíli může byt On, blíže k smrti. Hrozně se mi ulevilo, když jsem konečně objevila. Sice obklopeného nepřáteli ale alespoň naživu. Neustále jsem si vyčítala, že jsem ho nezamkla u něj v pokoji a neodjela bez něj, jak jsem chtěla ještě dnes v noci udělat. Okamžitě jsem se vložila do boje…
"Diano, můžeš mi vysvětlit, co tu děláš? Neměla jsi být právě někde se svým oddílem?" ječel na mně.
"Co si to dovoluješ!? Já že nedodržuju svou vlastní bitevní taktiku… Ty jsi měl být o půl kilometr jinde a pomáhat ošetřovat raněné a teď tu na mně křičíš, že já nejedu podle plánu!" křičela jsem na oplátku já na něj a vyřazovala mezitím jednoho nepřítele za druhým.
"Promiň, bál jsme se o tebe." Mohla jsem mu říct "já o tebe taky" ale byla jsem až moc naštvaná. "
Johne nech si ty omluvy na chvíli, kdy se odsud dostaneme a nikdo se nebude pokoušet nás zabít a jestli se příště dostaneš do nějaké bitvy, což ti garantuju, že nedostaneš, dodržuj laskavě taktiku a teď prosím, bojuj! Jestli jsi si nevšiml, je tu na nás tak pětinásobná převaha nepřátel!"
"Promiň," špitl jen a pustil se do boje. Až jsem se divila, jak moc dobře mu to šlo. Vlastně jsem ho ještě nikdy neviděla bojovat, když mu šlo o život. Kdy taky. Ve škole jsme měli jednu za půl roku cvičení, kdy k nám přišel opravdový vojevůdce a učil nás jak bojovat. Pamatuju se, jak John jednou zlomil ten cvičný meč, když s ním mlátil v tělocvičně do žebřin a dostal za to poznámku do notýsku. Teď měl naštěstí meč ze železa a ten je opravdu těžké zlomit. Říkala jsem si, že možná není až tak špatný a možná bych ho mohla zkusit vzít, alespoň na zkoušku, k sobě do oddílu, ale to jsem se šíleně spletla. Když jsme se totiž otočila, abych viděla, jak to s ním vypadá, uviděla jsem tu nejhorší věc v mém životě. Stříbrný meč, jak se jeho majitel rozpřahuje, aby mohl zasadit smrtící rámu a pak už jenom Johnův vytřeštěný výraz, když mu meč projel břichem. Potom už jsme slyšela jen tupou ránu, jak jeho tělo dopadlo na zem. Krev se mi nahrnula do hlavy a já přestala myslet na své morální zásady, na to že nikoho úmyslně nezabiju, rozpřáhla jsem se a medvěd, který zabil mou lásku, ležel v několika vteřinách na zemi, mrtvý. A tak to šlo dál, dokud nebyli všichni, kteří byli zodpovědní za jeho smrt, nepadli mrtví k zemi. Doufala jsem, že se najde někdo silnější a zabije mně, abych nemusela dál snášet tu bolest, ale byla jsem téměř neporazitelná. Když už jsem neměla koho zabíjet, trošku jsem se uklidnila a rozhlédla jsem se kolem sebe. Za krátkou chvíli jsem zvládla vyvraždit všechny nepřátele v okruhu deseti metrů od Johnova bezvládného těla. Odhodila jsem svůj meč a vrátila se k němu, v úmyslu plakat nad jeho tělem tak dlouho, dokud se někomu nezželí a nezabije mně. John však nebyl tak mrtvý jak jsem si před tím myslela. Jeho srdce ještě stále pomalu tlouklo. "No tak, lásko, nesmíš mi zemřít." Skláněla jsem se nad jeho tělem. "Vydrž to, ty to přežiješ a já se o tebe budu starat, dokud se neuzdravíš." Říkala jsem mu, zatímco jsem trhala svou dlouhou sukni na pruhy a pokoušela se mu zastavit krvácení. Naštěstí rána nebyla tak zlá, jak jsem si myslela. Nebyla až tak vážná a neporanila žádné orgány.
"Diano…" zašeptal.
"Ne, nesmíš se vysilovat, jen dýchej."
"Diano… já."
"Ticho, ano? Zkusím zavolat Aniu, ona ti pomůže, víš, že umí léčit zranění."
"Já… musím ti něco říct." Opakoval zase.
"Slibuju ti, že až dostaneme domů tak mi to řekneš, ano?" snažila jsem se tvářit se. jako by se nic nedělo. Jako by John neumíral...
"Diano, nesmíš plakat…" sledovala jsem ho, jak se mně z posledních sil snaží utišit.
"Já nepláču, protože pro to není důvod, ty to přežiješ." Řekla jsem, i když to nebyla pravda. Moc dobře jsem věděla, že se mi po tvářích kutálí slzy.
Anio, promiň mi, jestli jsem se k tobě nechovala zrovna nejlíp, ale prosím, pomoc mi. John umírá, volala jsem telepaticky svou jedinou záchranu. Věděla jsem, že když se budu hodně snažit, uslyší mně. A jako odpověď se mi v hlavě rozezněl její hlas.
Budu tam co nejrychleji to půjde, dej mi pár minut. John není bohužel jediný, kdo umírá. Snaž se ho zatím udržet při životě.
Nikdy v životě jsem neměla takovou radost, že někoho slyším…
"Johne, podívej! Vypadá to, že jsme tu bitvu nakonec přece jen vyhráli! Ania tu za chvíli bude a pak tě dostaneme pryč a ty budeš v pořádku. Jenom ještě chvíli vydrž, prosím, nevím, co bych si bez tebe počala," řekla jsem mu.
"Já už, už nemůžu," začal zavírat oči.
"Ne Johne, podívej se na mě, prosím!" třásla jsem s ním. John začal nějak špatně dýchat.
"Nesmíš umřít, slib mi to!" brečela jsem jako malá holka.
"Diano, už je asi pozdě, ale…" pořádně se nadechnul.
"Ale?" zeptala jsem se.
"Miluju tě…" zašeptal.
"Já tebe taky Johne, víc než cokoliv na světě," držela jsem pevně kusy látky u jeho rány.
Anio, prosím, vyslala jsem jí telepatickou myšlenku.
"Diano," chytnul pevně a křečovitě mou ruku. Bylo tak hrozné dívat se mu do očí a vidět v nich jen bolest.
"Ještě chvilku, prosím," zašeptala jsem.
"Vezmeš si mě?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama