Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

3. Pohled Caroline

3. ledna 2013 v 19:57 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
S velkou pečlivostí jsem leštila svůj drahocenný prsten, když se s hlasitým zavrzáním otevřeli dveře. Lekla jsem se a upustila klenot na podlahu.
"Ty tupče! Neumíš klepat!" zařvala jsem na zjizveného obra, který mi právě vpadl do pokoje.
"O-omlouvám se, jasnosti," zakoktal. První co jsem udělala, bylo, že jsem popadla do ruky dýku a chystala se toho blázna zabít, nakonec jsem ji ale zahodila ze sebe, čímž jsem zchodila nějakou vázu, která se rozbila na kusy.
"Ukliď to," ukázala jsem na střepy a sama se poníženě sklonila pro prsten. Nemohla jsem dovolit, aby někdo tak špinavý zdvihal takovou cenou věc.
"Já si dojdu pro koště," oznámil mi a chystal se k odchodu.
"Stůj!" zaječela jsem. Znehybněl.
"Nejdřív mi vysvětli, proč jsi mě rušil," pokynula jsem mu.
"Zajali jsme členku smečky Stříbrný měsíc, mohla by něco vědět o smrti královny Madison," řekl.
"Velmi dobře, půjdu se na ni podívat. Ty to ukliď, hned!" zasyčela jsem a sešla ze schodů, do podzemí, kde mí stoupenci budují nedobytnou pevnost. Každý den, najdeme nějaký ten tunel, kterým se mé území ještě prodlouží.
Nebylo tak těžké zjistit, kde tu holku mají, stačilo jít po křiku.
"Zabije vás! Vůdce vás zabije!" vřískala dívka s kaštanovými vlasy a nažloutlýma očima. Přišla jsem k ní a sevřela její obličej ve své ruce.
"Ahoj štěňátko," zasmála jsem se. Té holce mohlo být něco málo přes patnáct, proto byla trochu ironie, že jsem jí nazývala zrovna takto. I když vypadám na pětadvacet, není mi vlastně ani čtrnáct.
"Zabije vás všechny," zavrčela. Všimla jsem si, že jí na krku visí stříbrný přívěšek ve tvaru půlměsíce.
"Myslela jsem, že vy vlkodlaci jste alergičtí na stříbro," strhla jsem jí to z krku.
"Tady je vidět, že nebudeš moc inteligentní. Říká ti něco přetavení v dračí krvi?" pousmála se.
"Dračí krev očišťuje," zafrkala jsem. Mělo mě to napadnout.
"Ty jsi vůdkyně?" zeptala se.
"Caroline Samantha Ruth, jméno mé. Ano, jsem královnou temnoty," představila jsem se.
"Jestli tady velíš, musí to být hodně ubohá skupina. Vůdce vás zabije," našpulila ústa.
"Kdo jsi ty, že se opovažuješ dovolit si něco takového!?!" rozkřičela jsem se.
"Vůdce vás zabije. Vás všechny, během jediné noci," usmívala se. Užívala si to, mrcha. Užívala si, že mě rozčilila.
"Kdo jsi?" řekla jsem již s naprostým klidem.
"Hádej, můžeš třikrát," zahrávala si se mnou.
"Spolupracuj, a neublížíme ti. Ale jestli mi okamžitě neřekneš, kdo jsi, zemřeš."
"Potřebujete mě, nezabili by, jste mě," přesvědčovala mě.
"Jsi pro nás bezcenná, proč bychom tě nezabili?"
"Máte hezký prsten, máte i tu knihu?" podívala se na mě. Bylo vidět, jak si věří.
"Co o tom víš?" zeptala jsem se.
"Všechno, ta kniha patří mé smečce,"oznámila mi. Věřila si, hodně si věřila.
"Zachare!" zakřičela jsem. Ze stínu se vynořil malý, plešatý skřítek s plnovousem, můj klíčník.
"Její jasnost si přeje?" poklonil se mi.
"Tu knihu," řekla jsem prostě. Pak už jen stačilo počkat, až mi přinese, můj další poklad. Strhla jsem z knihy látkový obal, který jí chránit před prachem. Strčila jsem jí to před čumák.
"Myslíš tuhle knihu?" zasmála jsem se. Výraz v jejím obličeji se náhle změnil. Po pár minutách mlčení se nadechla a řekla:
"Jmenuji se Amanda… Amanda Jessica Hollie, královno. Ptejte se mě na cokoliv, přísahám, že vám odpovím po pravdě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 18. ledna 2013 v 13:58 | Reagovat

Tak Amandinu náhlou loajalitu moc nechápu :-(

2 Lucy Lucy | 18. ledna 2013 v 14:03 | Reagovat

Pochopíš, jen co si přečteš dalších pár kapitol :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama