Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

28. Pohled Liama

28. ledna 2013 v 20:03 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
Rozléval jsem čaj do dvou hrnečků a přemýšlel jak se co nejlépe zbavit vzpomínek té malé Adelaide.
"Narciso, přestaň prosím brečet a řekni mi, co se stalo," podal jsem jí jeden z hrnků a usrkl si z toho druhého.
"Proč si mi to sakra neřekl?!" obořila se na mě.
"Omlouvám se… ale tyhle věci se prostě neříkají," protočil jsem oči. Kéž bych neměl se svou nepovedenou sestrou tolik problémů!
"Jsem tvá sestra! Mám snad právo vědět, že si vůdce vlkodlačí smečky!"praštila s hrnkem o stůl, že ho div nerozbila.
"To mají právo vědět pouze vlkodlaci, Narciso! Ty nejsi žádný vlkodlak!" vztekal jsem se. Doufal jsem, že když jí zalžu a řeknu, že mi na ní vůbec nezáleží, tak mě už nechá být. Ve skutečnosti je to má malá sestřička, a když jsem před ní sehrál tu scénku, bylo mi hrozně. Jen jsem doufal, že to bude pro ni lepší.
"Ale proč? Proč ty jsi vlkodlak a já ne?" nechápala. Nevěděl jsem, co jí mám na to odpovědět. Jak bych mohl patnáctileté holce říci, že je prostě vadná? Nedokážu si vysvětlit, proč se nenarodila jako vlčí mládě, ale jako normální dívka.
"Já nevím! Když si se narodila, smečka tě zavrhla! Kdyby si tě táta tolik neoblíbil, nechali bychom tě někde v lese!" zavrčel jsem. Cisa se usedavě rozbrečela. Chtěl jsem ji uklidnit, ale pak mě napadlo něco o moc lepšího. Přitočil jsem se ke své "lékárnicce" a vyndal malou lahvičku.
"Narcisko, vypij tohle, udělá se ti lépe," nalil jsem jí půl obsahu do čaje. Chvilku se na to jen dívala, pak si ale pořádně lokla. Musel jsem hodně pospíchat, abych jí chytil těsně před tím, než dopadla na podlahu. Položil jsem jí do své postele a doufal, že to bude účinkovat. Doteď to byla dívka s průměrnou inteligencí a slabostí pro módu. Co z ní bude, až se probudí, to nevím, ale na tohle určitě zapomene.
"Promiň, je to pro tvé dobro," pohladil jsem svou spící sestru po vlasech a položil jí do své postele.
S tou malou to snad bude jednoduší. Vydal jsem se po schodech nahoru, do provizorního pokojíčku princezny. Zaklepal jsem a bez ostychu vstoupil dovnitř. Adelaide poskakovala po posteli s pružinami a od srdce se smála.
"Ahoj, princezno," usmál jsem se na ni.
"Ahoj, doktore," zasmála se a slezla z vysoké, dobře pružící postele.
"Potřeboval bych se tě zeptat, co si minulou noc viděla, řekneš mi to?" vzal jsem osmiletou dívenku za ruku.
"Jak vedou Narcisu, co mi udělala povlečení na moji deku do tunelu. Tak jsem ji šla zachránit! Vlezla jsem dovnitř, praštila trpaslíka, vzala mu klíčky a odemkla Cisu, mou novou velkou kamarádku. Pak se k nám připletla taková hodná paní, co vypadala jako moje ségra a utekli jsme spolu. Ona šla někam jinam a Cisa mě vzala do vašeho domu, kde jsme se vyspinkaly a pak jeli na zámek za ségrou. Já totiž potřebuju být veliká jako Narcisa, abych jí mohla pomoct šít šaty, protože mě moc baví šít šaty!" usmála se.
"Tak to je skvělé. Víš co, já ti poradím, jak přemluvit ségru, aby tě nechala zestárnout, ale ty mi musíš něco slíbit. Nikomu, ale vážně nikomu neřekneš, co se stalo, souhlasíš?" šel jsem na to chytře.
"Tak jo, ale proč to nemám nikomu říkat?" zeptala se.
"Protože by se na tebe zlobili, že jsi odešla v noci z domova. Všem řekneš, že sis ráno šla hrát, potkal jsi Cisu a společně jste odjeli na hrad, protože se ti stýskalo po sestřičce," vysvětloval jsem jí.
"Ty jsi moc hodnej doktor, já to teda dělám. Ale teď mi prosím poraď, jak mám, Lili přemluvit," povzdechla si. Zašeptal jsem jí do ucha první hloupost, co mě napadla a s pocitem vítězství si to vykračoval po chodbě, když jsem si všimnul plačící královny, jak běží do své ložnice. Chvíli jsem se rozmýšlel a pak vkročil do jejího pokoje. Můj přívěsek, půlměsíc, který jsem dostal, když mi bylo pět let, mě hřál u srdce. Něco mi říkalo, že tohle bude hodně dlouhá noc…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama