Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

22. Pohled Gabriela (člena Dianina pluku)

22. ledna 2013 v 13:31 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
"Už jde!" zakřičel Kelvin. Rychle jsem popadl do dlaní hrst konfet a zařadil se mezi ostatní muže. Dveře do arény se pomalu otevřeli a Diana vstoupila dovnitř. Na nic jsem nečekal a rozhodil konfety, stejně jako ostatní v první řadě. Druhá a třetí řada pustila balónky, které okamžitě vyletěly ke stropu, a poslední dvě se pořádně nadechly a zatroubily na frkačky. Pak nás všech padesát velmi nahlas zakřičelo: "Ať žije Diana!"
Diana stála jako opařená a dívala se na ohromný šlehačkový dort.
"Co to děláte?" zeptala se s úsměvem. Jako obvykle, jsem to byl já, kdo se ujal slova.
"Moc se nám stýskalo, takže když jsme se dozvěděli, že vás po dvou týdnech konečně pustí z ošetřovny, přichystali jsme takovou menší oslavu!" poklonil jsem se a ukázal na nápis 'Vítejte zpět!' který zdobil zadní stěnu arény.
"To je… nečekala jsem to, moc vám děkuju," vydechla a protřela si oči. Všimnul jsem si toho, čeho jsem si nejspíše neměl všimnout. Slzy dojetí, která stékala po tváři. Udělali jsme jí radost, to bylo poznat z jejího zaraženého výrazu, ale sladkého úsměvu. Tento úsměv jsem už ale někde viděl… kéž bych tak věděl kde! Pamatuju si toho tak málo ze své minulosti.
"Ale nemyslete si, že jsme bez vás netrénovali! Každý den dvě hodiny šerm z blízka a jednu hodinu z koně!" chlubil jsem se.
"To je skvělé, jsem na vás všechny opravdu pyšná!" řekla dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli.
"Ať žije Diana! Ať žije Diana!" skandovala celá četa, včetně mě.
"Děkuji, děkuji, to stačí! Nyní si rozdělíme dort a pak zpět do práce!" zavelela.
"Diano, smím si s vámi o něčem promluvit?" zeptal jsem se jí, mezitím co se mí spolubojovníci rvali o dort.
"Ano, Gabrieli," přikývla, ale přitom malinko protočila oči. Pořád byla na mě naštvaná kvůli tomu večírku. Přiznávám, neměl jsem flirtovat s tou Flower a s ní jsem taky neměl flirtovat, ale copak si můžu pomoct? Ok, možná jsem tak trochu sukničkář. Teď mě zajímalo pouze jedno. Mám určité podezření, a chci si ověřit, že se pletu.
"Jaké je vaše druhé a třetí jméno?" vyslovil jsem svou otázku směle. V tu chvíli se její milý úsměv změnil na naštvaný výraz. Řekl jsem něco špatně?
"Nemám druhé ani třetí jméno!" zavrčela. Opravdu jsem jí naštval, ale rozhodl jsem se, že tohle z ní dostanu.
"Ale každý má tři jména," trval jsem si na svém.
"Každý, kromě mě. Jmenuji se Diana, prostě Diana," vzala si skleničku s punčem.
"Lady, neříkejte mi tady, že nemáte další jméno, to je nesmysl!" opřel jsem se o stůl.
"Prostě se spokojte s vysvětlením, že tyto jména nepoužívám, nikdy jsem nepoužívala a nikdy používat nebudu!" povzdechla si. Chvilku se jen dívala do země, pak se ale mile usmála a vybídla mě, abych si dal taky ten výborný punč. Nemyslete si, že jsem tu její přetvářku nepoznal. Snažila se, být šťastná, aby udělala radost nám, ale ve skutečnosti, jsem se jí velmi dotknul. Sice nechápu jak a proč, nezdálo se mi na té otázce nic špatného, ale něco jí to připomnělo. Možná nějakou špatnou věc z minulosti. Co já bych dal za to, kdybych si ze své minulosti něco pamatoval! Za jedinou vzpomínku, bych byl ochoten položit život. Kdo jsem? To kdybych věděl… jediné co mi ti, co mě unesli, řekli, bylo, že se jmenuji Gabriel. Druhé a třetí jméno jsem dostal až později. Jmenuji se Gabriel Leonard Gerry. Je to hloupé a lživé jméno!
"Gabrieli! Dej si taky dort!" zakřičel na mě Fred. Najednou jsem zaslechl Dianin smích, protože jí jeden z mých přátel vyprávěl jakýsi vtip. Jako kdyby mi to něco připomnělo, jenom netuším co. Povzdechnul jsem si. Kéž bych měl doopravdovou vzpomínku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama