Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

21. Pohled Liama

21. ledna 2013 v 11:20 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
Ležel jsem v trávě hned vedle Emily a pozoroval mraky. Přiznávám, že mě samotného by nenapadlo dělat něco tak pošetilého, ale s Emily, to byla docela dobrá zábava.
"Vidíš támhle ten mrak?" ukázala na oblohu.
"Myslíte ten, co vypadá jako kůň? To je opravdu zajímavý mrak," pokýval jsem hlavou.
"Když se podíváte z mého úhlu, vypadá spíše jako…" zamyslela se, "… jako vlk. Hodně velký vlk, možná vlkodlak!"
"Vy máte ale nápady! Jsem si téměř jistý, že to je kůň," zalhal jsem. Jinak byla pravda, že mrak vypadal úplně přesně jako vlkodlak.
"Kůň? A díváme se na stejný mrak? Je to vlk," trvala si na svém.
"Kůň," zavrtěl jsem hlavou.
"Vlk," mračila se.
"Kůň!"
"Vlk!"
Najednou jsme se oba rozesmáli. Tohle byla za tento den naše další, hloupá a nesmyslná hádka, ze které nechtěl ani jeden z nás ustoupit. První byla, když jsme byli s Emily u řeky a já řekl, že voda je moc studená, aby tam vlezla a ohrozila tak svoje dítě, načež mi odpověděla, že ta voda je přímo vařící, skočila dovnitř a strhla mě s sebou. Vlastně jsme teď leželi na louce jenom proto, abychom uschnuli před tím, než její přátelé přijedou se spoustou jídla a řečmi, že tu nemám co dělat. Emily říkala, že tohle se nemůže stát, ale já vím, že se to stane. Oni mě mezi sebe nepřijmou. Nejsem šlechtic a nevidím nic vtipného na zkaženém pudinku. Ti dva, Matt a John, mi sice neustále říkají, že bych měl být členem nějakého Berry týmu, ale vidím jim na očích, že lžou. A Diana? Přitáhla mě sem, říkala mi, že jsem skvělý, až do té doby, co jsem ji nechal ležet dva týdny na ošetřovně. Od té doby na mě div nevrčí, když mě vidí. Prostě mezi ně nezapadám.
"Emily, musím jet s vámi na ten piknik?"zeptal jsem se.
"Liame, nezačínejte s tím zase! Moji přátelé nekoušou!"převalila se na bok.
"Budu vám dělat ostudu!" řekl jsem.
"Vy se bojíte?" zeptala se laškovně. Kdykoliv jí naznačím, že se mi něco nelíbí, setře mě touto větou.
"Já a bát se? Nepletete si mě s tím vaším Mattem?" jen co jsem to vypustil z úst, hned jsem toho litoval.
"Matt, se nebojí ničeho… skoro ničeho," polkla. Všimnul jsem si, že se z jejích očí pomalu kutálí velká slza.
"Milujete ho," povzdechnul jsem si. Neodpověděla, jen mě chytla za ruku. Nikdy mě nic nepřekvapilo nic tolik, jako tento letmí dotyk. Přisunul jsem se blíž k ní a zadíval se do jejích modrých uslzených očí.
"Neplačte Emily, je mi líto, jestli jsem se vás svými hloupými řečmi dotknul. Nebudu se omlouvat, protože byste mě nejspíše znovu hodila do řeky, nebo dala lady Dianě na rozkuchání, ale vezte, že mi je to líto." Ani jsem nevěděl, co dělám, ale setřel jsem její slzy svou rukou. Chvilku jen mlčela a dívala se na mě, pak se ale ke mně naklonila a políbila mě na tvář. Nevím, co mě to popadlo, ale najednou jsem ji chytnul pevně kolem pasu a tisknul ji k sobě. Nebránila se, ale začala se smát.
"Nic jste nezpůsobil a do rukou Diany vás pošlu pouze, pokud se mě budete pokoušet zlomit vaz, ještě pět minut," zasmála se. Bylo mi opravdu trapně. Jak jsem si jen mohl myslet… to je jedno.
"Omlouvám se," odsunul jsem se od ní.
"Vy jste nenapravitelný!" zlobila se.
"Já vím," přikývnul jsem.
"A ještě jedna věc- já neříkala, abyste mě přestal objímat, jenom abyste povolil svůj medvědí stisk," mrkla.
"Ale já přeci… já vás neobjímal!" vyhrkl jsem.
"Aha, takže předpokládám, že jste mě zase chránil," řekla lehce podrážděně. To je asi hloupé, říct, že ano…
"Ano, já viděl veverku hypnotizérku a tak aby vás neuvedla do transu," řekl jsem první blbost, co mě napadla.
"Ach tak, veverku hypnotizérku, samozřejmě!"řekla s co největší dávkou ironie v hlase.
"Dobře, přiznávám, to byla hodně velká blbost," zrudnul jsem.
"Ano, to byla," rozesmála se. Chtě nechtě jsem se musel začít smát s ní.
"Takže, co jste dělal, když jste mě neobjímal?" zeptala a zamrkala.
"Co jsem dělal?" přiblížil jsem se co nejblíže k ní.
"Ano, co jste dělal?" dotýkala se konečky prstů límce mé košile. Nahnul jsem se k ní, že se naše rty skoro dotýkaly.
"Já jsem…" nadechnul jsem se.
"Ano?" zašeptala.
"A není to jedno?" nahnul jsem se ještě blíž. Zbýval tak milimetr, pouho pouhý milimetr a naše rty by se dotkli.
"Ehm, ehm," zakašlal kdosi. Rychle jsem sebou cuknul.
"Neruším tě, drahoušku Emily?" zazpívala rusovlasá víla.
"Vůbec ne, Carol," zavrčela Emily. Pochopil jsem, že ty dvě nebudou asi kamarádky.
"To jsem ráda, Emily, už jsem se bála, že jsem vás dva vyrušila při něčem, ehm, intimním. To mě připomíná, slyšela jsem, že budeš mít děťátko. Gratuluji, moc ti to přeji. Tohle je otec?" ukázala směrem ke mně, aniž by se na mě podívala.
"Ne, otcem mého dítěte je Matt," řekla suše Em.
"Ach, jistě. A kdo je on?" poprvé se na mě pořádně podívala. To byl ale pohled! Nejdřív plný pohrdání, potom se ale něco v jejích černých očích něco změnilo. Překvapil jsem ji, šokoval, možná vyděsil.
"Můj lékař, Liam. Liame, tohle je má kamarádka Caroline," všimnul jsem si, s jakým odporem říká její jméno.
"Aha, a mohla bych si s Lionelem promluvit?" zeptala se.
"Jmenuje se Liam!" probodávala ji pohledem Emily.
"Díky, že mi ho půjčíš, a neboj, pokusím se ho nesbalit," mrkla. Ježíši, to je čůza! Úplně vymatlaná! Zatáhla mě do křoví a já začal tušit něco špatného.
"Takže Lioneli…" začala.
"Jmenuji se Liam, lady," povzdechnul jsem si.
"To je jedno. Poznáváš tohle?" strčila mi před nos svoji ruku. Na prsteníčku se jí lesknul jeden z vlčích amuletů. Zbělal jsem zlostí.
"Ne," zalhal jsem.
"Ne? A říkají ti něco jména Amanda Jessica Hollie nebo Narcisa Valerie Hollie? A co třeba Malanie a Lena? A ještě jedno zajímavé jméno: Eleanora. Už jsi ji oplakal?"
"Co jsi udělala Amandě, Mel, Leně a mé sestře?!"
"Držím v šachu celou tvou smečku, ó velký vůdče!" zasmála se.
"Lžeš!" zavrčel jsem. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se mi protahují paže a radši jsem se uklidnil.
"Vážně? A co je tohle, štěňátko?" vyndala ze své kabelky více jak padesát přívěsků s půlměsícem.
"Ty, ty… zabiju tě!" zařval jsem.
"Pšš, jinak zajdu za Emily a povím jí, co jsi udělal její drahé pratetě," přiložila si prst k ústům. Zmlknul jsem.
"Hodný pejsek, myslím, že si budeme rozumět, pokud budeš poslouchat, takže teď půjdeme za tou čubkou a ty budeš hezky zticha, jinak postupně zabiju tvé kamarádky a sestřičku," usmála se.
"Emily není žádná čubka!" pevně jsem se chytnul větve jednoho stromu.
"Liame? Co se to tady děje?" zaslechl jsem přicházet svou lásku.
"Nic, jenom jsem zaslechla, jak někdo z tvých služebných o tobě říkal ošklivé věci a tak jsem tvému lékaři vysvětlila, že bych to nerada slyšela i od něj. Trochu ho to rozhořčilo, což je patrné, on tě má asi vážně velmi rád. Je to tak, Liame?" poplácala mě po rameni.
"Ano," řekl jsem podrážděně. Nikdy jsem si neudělal na člověka názor během pěti minut, až na ni. Je to zlá a podlá zmije. Hned jsem začal přemýšlet, jak se jí co nejrychleji zbavit. Nejprve se mi to zdálo jednoduché, ale později jsem zjistil, že to je i velmi mocná zmije…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama