Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

17. Pohled Emily

17. ledna 2013 v 19:40 | Lucy |  3. Díl- Pravda, pokora, přátelství...
Akorát, když jsem si splétala vlasy, někdo zaklepal na mé dveře.
"Vstupte!" zakřičela jsem.
"Dobré ráno Emily, chystáte se někam?" přivítal mě Liam.
"Vy se mě ptáte? Konečně jste povolil Dianě normálně vycházet, musíme to oslavit," usmála jsem se, i když na tom co se stalo mé kamarádce, nic k smíchu není. Před dvěma týdny, se zašla podívat do Madisonina pokoje na látku pro Polyniny šaty. Nevím, co se v tom pokoji stalo, ale k večeru, si Liam procházel zámek a šťastnou náhodou jí našel… chybělo málo, a nepřežila by. Ležela bezvládně na podlaze, na ruce měla jed, který jí způsobil strašné popáleniny, a úplně nejhorší bylo to, co jí někdo "napsal" na tělo. Nezapomeň! Doslova jí to vryl něčím do kůže. Bylo to tak děsivé, když jsem za ní poprvé přišla na ošetřovnu. Vypadala jako by už nikdy neměla otevřít oči. Navíc byla tak… chladná. Jako kdyby byla po strašně dlouhou dobu venku. Z toho co se v tom pokoji dělo, si nic nepamatuje. Jediné, co bylo patrné, že tam někdo byl a něco hledal…
"Už je na tom dobře, dokonce i ty škrábance se zacelily, nepoznala byste, kde je měla," řekl Liam.
Je pravda, že už minulí týden, vypadala celkem normálně. Nikdo, ani sestry na ošetřovně, nečekal, že se ty rány zacelí během pár dní, vypadalo to, že jí zůstanou na vždy, ale Liam má opravdu skvělé zkušenosti se šrámy, jako jsou tyhle, takže jí umíchal jakousi mastičku. K tomu se přidala taky Ania, Luke a Chris, kteří spojili své síly a pomohli k jejímu uzdravení. Vlastně jí pomohl každý, kdo mohl… kromě Johna. Ten jediné co dělal, bylo, že obviňoval všechny kolem sebe, že jí nepomohli, schválně poslali do toho pokoje, nebo dokonce přiložili ruku k tomuto strašnému dílu. Nejhůře se choval právě k jejímu zachránci, Liamovi. Chápu, že byl rozrušený a bál se o ní, ale tohle nebylo nutné. Vlastně jsem si i vyčítala, že jsem mu vůbec psala, že se něco stalo. Navíc nebýt Liama, Diana už by tu s námi nejspíše nebyla…
"Já vám musím ještě jednou poděkovat, za to co jste pro ni udělal," chytla jsem ho za ruku.
"To by udělal každý," usmál se.
"Tak mě napadá… nechcete jet s námi?" zeptala jsem se.
"Já?" vyhrknul. Nikdy jsem neviděla člověka tam moc překvapeného… ale možná kdybych před sebe postavila zrcadlo v den, kdy mi komoří oznámil, že jsem princezna, tak bych viděla ještě více překvapeného člověka.
"Nikdo jiný tu není, takže ano, vy," pokrčila jsem rameny.
"Budu poctěn, jasnosti," odpověděl.
"Jasnosti? Jaká jasnosti? Co jsme si dohodli?" šťouchla jsem do něj.
"Omlouvám se, zapomněl jsem. Křestní jména," zakýval hlavou.
"Tak to teď řekněte správně," vybídla jsem ho.
"Budu poctěn, Emily," usmál se.
"Tohle se mi líbí, ale teď vás budu muset požádat, abyste odešel, chci se převléknout."
"Moc se omlouvám," rychle vycouvával ze dveří.
"A ještě jedna věc - mohl byste se mi přestat za všechno omlouvat? Celkem mě to štve," upozornila jsem ho.
"Omlouvám se, jestli jsem vás rozzlobil, to jsem nechtěl!" řekl rychle.
"Zase. Zase se omlouváte," povzdechla jsem si.
"Omlouvám se… sakra! Moc se omlouvám, že jsem se vám omluvil a že jsem neslušný…já už radši půjdu," řekl s úplně rudým obličejem a zavřel za sebou dveře. Pěknej chlap, ale tohle je vážně na zabití…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama