Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

30. Pohled Matta

30. prosince 2012 v 17:17 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
Nikdy jsem nezažil horší probuzení, tak jako tento den. Hlava mě třeštěla, měl jsem promáčené a potrhané oblečení, asi protože jsem ležel kdesi v lese, chtělo se mi zvracet, a co je nejhorší, neměl jsem ani zdání, co jsem v noci dělal nebo nedělal. Největší překvapení bylo, že vedle mě ležela Emily. Pomalu jsem si začal uvědomovat, zážitky z předešlého večera. Přišel jsem na párty s Caroline, ta potom odjela, já něco snědl a od té doby mám temno. I když, mám jakousi představu, co se dělo…
Emily se pohnula a otevřela oči.
"Matte! Sakra, kde to jsme a co se děje?!" lekla se.
"To bych taky rád věděl," povzdechnul jsem si.
"Nemyslíš, že… museli nám něco nasypat do jídla!" zděsila se.
"Tohle si z Berrym vyřídím! Hlavně si musíme najít svědky a…" chtěl jsem jí dovysvětlit svůj plán.
"Ani náhodou! Tuhle noc se NIC nestalo, všechno smažeme a nikdo se o tom nedozví, je ti to jasné!" podívala se na mě přísně.
"Ale Em, já myslím, že si na něco vzpomínám a nechci to smazat!" řekl jsem jí.
"Matte, ať se stalo cokoliv, byl to omyl. Nechci se o tom už nikdy bavit!" vstala a odkráčela pryč.
"Emily!" rozběhnul jsem se za ní.
"Prostě na všechno zapomeň!" zakřičela.
"Sakra, jenže já nechci! Emily, já tě miluju, miloval jsem tě od té doby, co jsme se poznali, a vždycky tě budu milovat!" chytnul jsem ji za ramena. Otočila se na mě. Chvilku jsem si snad myslel, že mě pochopí, řekne mi, že mě také miluje, ale byl jsem prostě naivní.
"Tenhle večer byla jedna velká chyba, Matte a ta chyba se už nebude opakovat," sklopila zrak.
"Prosím, vyslechni mě, chci být s tebou," držel jsem ji pevně a odmítal pustit.
"Promiň," zavrtěla hlavou
"Dej mi šanci. Dej nám šanci…"
"Je mi to líto," vytrhla se z mého sevření a nechala mě stát samotného. Dala mi košem. Nemiluje mě. Nebere mě ani za přítele, jak jsem doufal. Nesnáší mě. Ale já se tak snadno nevzdávám…
Stál jsem před dveřmi její kanceláře a pokoušel se dostat dovnitř. Vedle dveří ale stál sluha, který měl za povinnost nepouštět ke své princezně nikoho, dokud to princezna sama nepovolí. A Emily neměla zrovna chuť si se mnou povídat. Nakonec jsem se dovnitř dostal s pomocí válečku na maso, který jsem si vypůjčil v kuchyni. Jen chudák sluha má na hlavě pěkně velkou bouli…
"Ahoj Emily," vstoupil jsem do dveří a nenápadně otočil klíčkem v zámku.
"Jak to, že tě vpustili dovnitř?" divila se.
"To je snad jedno," usmál jsem se.
"Nechci s tebou mluvit, a jestli okamžitě neodejdeš, budu křičet o pomoc!" vyhrožovala mi.
"Miluju tě, Emily a budu ti to říkat tak dlouho, dokud neřekneš ty to samé."
"To je vyhrožování," zamračila se.
"Miluju tě," mrknul jsem na ni.
"Matte, běž pryč."
"Miluju tě."
"Předpokládám, že jsi opilý, takže na tebe nebudu…"
"Miluju tě."
"Křičet!!!" zaječela, až jsem nadskočil, jak jsem se lekl.
"Nejsem opilý a miluju tě," trval jsem si na svém.
"Jeď to říkat Caroline," začala se hrabat v šuplíku.
"A já že jsem opilý? Spíš ty, když si myslíš, že bych tohle řekl Caroline. A abych nezapomněl…miluju tě," rozhodl jsem se nepřestat. Emily mě nějak nevnímala, jenom pořád cosi hledala. Mezitím, jsem stačil tu větu zopakovat nejméně desetkrát. Konečně vytáhla ze šuplíku to, co tak usilovně hledala. Mapu.
"Tohle je mapka těch malých zámečků co si kupují od nás bohatí měšťané. Pár už jsem jich rozdala a tenhle věnuju tobě. Ještě dneska se tam odstěhuješ. Hned ráno jsem najala pro tebe kočího, tři kuchaře, dva strážné s rytířským titulem a asi čtyři služky. Všichni ti budou plně k dispozici, stejně jako nábytek, kterým jsem ti to nechala zařídit. Máš tam nějaké peníze, bez problémů s nimi vystačíš tak na rok. Sbal se, ještě před obědem na tebe bude čekat dole tvůj kočí, který tě tam odveze," řekla chladně a podala mi mapku, na které byl zámeček označen.
"Vyhazuješ mě?" zeptal jsem se.
"Ne, dávám ti zámek, do kterého se nastěhuješ. Je to dárek, dárek, který musíš přijmout. Přikazuji ti to jako tvá princezna, zítra již jako tvá královna. S bohem, Matte," vzala mi klíč a vyhodila mě ze dveří. Ale já se jen tak snadno nevzdávám, dokud mám o co bojovat…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 milujemknihy milujemknihy | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 16:11 | Reagovat

zaujímavé. nie tak tuctové ako obvykle :) len ten skok z miesta na miesto pôsobí rušivo

2 Lucy Lucy | 31. prosince 2012 v 20:58 | Reagovat

děkuju za hezký komentář :-)

3 Dennys Dennys | Web | 18. ledna 2013 v 13:29 | Reagovat

Ano... také souhlasím s tím, že tahle kapitola je mimořádná :)

4 Lucy Lucy | 18. ledna 2013 v 13:53 | Reagovat

[3]: i tobě děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama