Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

26. Pohled Elizabeth

25. prosince 2012 v 13:49 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
Konečně jsem napsala tu písničku a mohla jsem se jít projít. Něco, nevím, co to bylo, mě přinutilo vzít si svou bojovou hůl a vydat se do lesa. Nikdy v životě jsem tak moc necítila, že musím jít zrovna tam. Jako kdybych měla zmapovanou cestu ve své hlavě, prodírala se houštím, dokud jsem nedošla na malou mýtinku. Zdálo se, že je vše v pořádku, měsíc, který byl vysoko na obloze, krásně osvětloval spící květiny, všude byl klid. Ale můj mozek, jako by se zbláznil.
Něco se pohnulo. Snažila jsem se zaostřit, abych zjistila co to je, ale můj zrak, se choval divně, stejně jako všechny ostatní moje smysly. Stával se ze mě lovec, čekajíc na svou kořist.
Když jsem byla malá, děti mi říkali, že jednou za čas, se začnu chovat hrozně agresivně. Když jsem to vyprávěla doma, táta se začal smát, pohladil mě po vlasech a řekl: "Nechceš mít pudy? Chceš být slečna, co chodí na čajové dýchánky? Tak to jsi se, neměla narodit jako přemožitelka!"
Nesnášel jsem, když mi toto říkával. On o přemožitelkách nevěděl nic, ale přesto se pletl mámě do práce. A taky způsobil, že jsem o oba před lety přišla. Máma byla na stopě upírovi, co vraždil lidi z vesnice. Zabila by ho, o tom nepochybuju, kdyby se do toho nepřipletl můj drahý tatínek. Pokazil celou misi, kde mimo jiné, byl i Thomasův strýc, který zabil upíra, ale až po dvou obětech, mých rodičích. Strýc Harold, mě pak tak nějak přijal do klanu a od té doby jsem žila s rodinou upírů- já přemožitelka.
Zaslechla jsem prasknutí větvičky. Tímto, se má kořist připravila o život. Rozhrnula jsem křoví, ze kterého vyskočilo neuvěřitelně velké zvíře s nazlátlou srstí. Vlk. A ne jen tak ledajaký vlk. Na vlka bylo to zvíře až moc velké a mohutné. Během pár chvil mi došlo, že to není vlk, ale vlkodlak, přesněji vlkodlačice.
Útočící šelma mě svalila k zemi, ale nebylo jí to moc platné, vzhledem k tomu, že byla zřejmě připravena mě sežrat, ale nedala si pozor, takže pro mě nebyl problém, vrazit jí ostnatou hůl do břicha. Raněné zvíře zasténalo a do minuty bylo mrtvo.
Pomalu jsem vstala ze země, abych se podívala, co jsem to vlastně udělala.
"Nechť najdeš místa v nebi," pokřižovala jsem se nad mrtvolou a vrátila se zpět, značně otřesená, do BerryBaru. Poprvé v životě jsem zjistila, jaké je být skutečnou přemožitelkou, a moc příjemný pocit to tedy není...


PS. Veselé VánoceMrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 9. ledna 2013 v 22:33 | Reagovat

Ponekud desive. Trochu me to zarazilo to cist. Necekala jsem takovouhle zmenu. Zda se, ze se v psani zacinas zlepsovat. Uz to nevypada jako takova ta nevinna pohadka :-)

2 Lucy Lucy | 18. ledna 2013 v 13:55 | Reagovat

:-D Nevinná pohádka to už asi vážně není. A děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama