Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

25. Pohled Berryho

23. prosince 2012 v 13:47 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
"Tak povídej, maličká, jak ses sem dostala?" podíval jsem se na překrásnou dívku.
"Jsem starší než ty," ohrnula nos.
"To není odpověď na moji otázku," usmál jsem se.
"Ta tvá Michelle, mě strčila do bedny," protáhla se. Ty pitomci s tou bednou asi hodně mlátili.
"Ale proč?" nechápal jsem. Proč by sem Michelle tahala nějakou úplně cizí holku?
"Potřebovala jsem se sem dostat a ona mi přišla do cesty. Měla plán…opravdu hloupý plán!" naštvaně kopla do bedny, ve které ještě před chvílí ležela.
"A proč si se sem potřebovala dostat ty?" pokračoval jsem ve výslechu.
"To nechceš vědět," pousmála se.
"Má fanynka asi nebudeš, to by si mě žádala o autogram. Ale jestli chceš, dám ti ho," zamrkal jsem.
"Ne," odvětila.
"Jsi nějaká zamlklá, co ti je?"přišel jsem k ní.
"Neznáš mě," otočila se ke mně zády.
"Tak mi dej šanci, poznat tě," dotknul jsem se jejich ramen.
"Ne!" vytrhla se mi.
"Pročpak ne?" stále jsem se usmíval. Málokdy vám nějakou okouzlující dívku přinesou v krabici do ložnice, tak proč toho nevyužít.
"Můžu už jít?" zeptala se.
"Kdepak, ty tady zůstáváš," chytnul jsem jí za ruku.
"Musím jít!" zavrčela na mě.
"Proč?" Po mé otázce se rozlehla dramatická chvíle ticha. Asi pět minut na mě hleděla nenávistným pohledem, pak se ale její výraz v tváři změnil na bezmocný a smutný.
"Tak, dobře. Jmenuji se Catherine a jsem starší sestra hraběnky Caroline, která se mě pokusila zabít. Místo mě ale zlikvidovala můj klon, a brzy na to přijde-pokud to tedy ještě neví-a zabije mě doopravdy. Jedinou mojí šancí je, že půjdu dolů, najdu ji a zabiju jako první. Chápej, tohle je otázka života a smrti, tak mě nech jít!" pokusila se vytrhnout z mého sevření, zřejmě duševně postižená dívka.
"Catherine, to bude dobré, zavolám takovým pánům, kteří tě vezmou na místo, kde se ti to bude moc a moc líbit, a budeš tam v bezpečí. Dají ti takové léky a ty budeš v pořádku," ujistil jsem ji.
"Nejsem blázen!" chytla mě pod krkem.
"Jistě, že ne," řekl jsem, ale nejspíše vycítila mou ironii v hlase.
"Dobře, dělala jsem si srandu, jenom jsem doufala, že mě pustíš dolů na tu párty. Jinak jsem úplně normální a tvoje velká fanynka!" usmála se.
"Opravdu? A proč sis vymyslela, že jsi Carolina sestra?"
"Taky jsem její fanynka!" zatleskala.
"Jé, tak to bych vás mohl představit…" napadlo mě. Jí to ale nejspíše vyděsilo.
"Álé, to přeci nemusíš," mávla rukou.
"Proč ne? Pojďme za ní!" táhnul jí ke dveřím.
"Nééé!!!!" vzpírala se.
"Ale proč ne?" svraštil jsem obočí.
"Protože, no, protože…. protože tě miluju!" vrhla se mi kolem krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama