Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

24. Pohled Elizabeth

21. prosince 2012 v 13:45 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
Sklízet potlesk v přeplněném baru je jedna z nejlepších věcí na světě, obzvlášť když ho sklízíte spolu se svým nejlepším přítelem. Je až neuvěřitelné, že já, přemožitelka, se přátelím s upírem a ještě neuvěřitelnější je, že jsem i jeho pravidelná dárkyně, před vystoupeními, kterých teď máme hodně. Myslím si, že jsme skvělé duo a doufám, že z nás někdy bude slavná skupina, až nabereme pár členů… ale to je trochu předčasné. Thomas zatím skládá hudbu, hraje na kytaru a zpívá většinu písní, a já vymýšlím texty a občas si s ním zazpívám, protože je potřeba ženský hlas.
"Elis? Už končíš?" zeptal se mě Thomas v šatně.
"Teď nemáme v plánu žádné písničky s mým hlasem, půjdu se projít," přikývla jsem a opláchla si obličej vodou.
"To máš pravdu, odpočiň si, za hodinu máš deseti minutovou skladbu, musíš si odpočinout. Já jdu zpět na pódium," zamával mi a běžel zpět. Zasmála jsem se. On se asi nikdy neunaví. Má neuvěřitelnou výdrž, jak na pódiu, tak s žádostmi o Beckynu ruku.
Becky je neuvěřitelná nána, úplně vypatlaná blondýna, která je přesvědčena, že je nejdokonalejší bytostí na světě. To samé si bohužel myslí i Thomas. Kdykoliv má volnou chvilku, snaží se jí pomáhat, za všechny peníze co vydělá, pro ni kupuje dárečky, nejméně desetkrát jí vyznal lásku, z čehož jí pětkrát přitom požádal o ruku a ona se mu pokaždé začne smát, že ze sebe dělá hlupáka, mrcha jedna! Absolutně jí nesnáším! Ale vysvětlujte Thomasovi, že mu za to nestojí…
"Elis, můžu?" zaklepal někdo na dveře. Podle hlasu jsem poznala, že jde o Chrise.
"Pojď dál!" vyzvala jsem ho.
"Ehm, ahoj, to vystoupení bylo super, přinesl jsem ti čokoládu, tak se poděl s Thomasem," podal mi poměrně velkou krabici.
"To je plné čokolády?" rozšířili se mi zorničky. Miluju čokoládu, i když si j nedopřávám moc často, aby mi zůstala pořád stejná postava a já mohla bez problému dělat salta.
"Ano a všechna je pro vás," usmál se. Olízla jsem se.
"Jé, moc děkuju… tak moment, ty zrovna nejsi typ, co by rozdával čokoládu jen tak. Co chceš?" obořila jsem se na něj.
"Požádat Poly o ruku," polkl.
"A my máme dělat co?" nedůvěřovala jsem mu.
"Nechat mě zpívat…"
"Ne!" lekla jsem se. Jestli někdo neumí zpívat, tak je to Chris. Posledně, když jsem ho slyšela zpívat, tak jsem omdlela.
"Tak recitovat…"
"Ne!!!" vykřikla jsem. Chris a Poly mají jedno společné: když Poly začne zpívat, všichni lidi usnou a mají pak skvělé sny. Chris, když třeba jenom recituje, nebo přednáší cokoliv, lidé usínají, protože to obvykle podá tím nejméně zajímavým způsobem.
"Já jí složil báseň!" zamával mi papírkem před očima.
"Dej to sem," vytrhla jsem mu to z ruky a začala luštit jeho písmo.
"Chci si tě vzít, protože tě mám rád, s tebou děti mít a s nimi si hrát…to je ale blbost," vrátila jsem mu to zklamaně.
"Myslíš, že se jí to bude líbit?" kousnul se do rtu.
"Upřímně? Je to nudný. Napíšu ti během pěti minut něco lepšího," vytáhla jsem kousek papíru.
"No, tak jo," odešel se svěšenou hlavou. Však jemu se to bude líbit, až to uslyší!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama