Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

16. Pohled Diany

7. prosince 2012 v 13:13 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
"Zápěstí!!!" zaječela jsem na asi dvacetiletého kluka. Asi jsem ho vyděsila, protože sebou trhnul.
"Klid, uvolni se a pořádně zatni to zápěstí. Takhle ti ten meč z ruky vypadne!" kárala jsem ho. Emily mi dala na odpoledne deset chlapů a ať si zkusím, trénovat je. Řeknu vám, je to těžké, protože oni to vůbec neumí!
"Lady Diano? Mohu se vás zeptat na pár otázek?" zaslechla jsem za sebou mužský hlas.
"Ptejte se," otočila jsem se a kývla na něj.
"Takže, první otázka: Jak dlouho šermujete?" zeptal se mě a přitom si stoupnul úplně těsně vedle mě.
"Šermovala jsem už jako malá, ale jen z dřevěnými meči. Pořádně šermuji asi měsíc," pousmála jsem se, jelikož na mě muž (mimochodem hodně přitažlivý muž) vytřeštil oči.
"Děláte si legraci, že? Já šermuju tři roky a na zápas s vámi bych si netroufnul!"
"Ne, nedělám. Další otázka?" vybídla jsem ho.
"Jste zadaná?" mrknul na mě.
"Co by, jste udělal, kdybych řekla, že ano?" odpověděla jsem mu otázkou.
"Záviděl bych tomu muži, co vás má," řekl.
"A kdybych řekla, že ne?" laškovala jsem s ním dál.
"Položil bych vám další otázku," přibližoval se ke mně blíž a blíž.
"Jakou?"
"Co děláte dnes večer?" zkoušel mě zhypnotizovat očima.
"Jdu na večírek do nového baru, pokud nemáte co na práci, sháním partnera," řekla jsem sebevědomě a nedokázala pochopit, jak je možné, že ty slova doopravdy vycházejí z mých úst. Já, která jsem nikdy neměla odvahu ani pozdravit pěkného kluka.
"V kolik vás mám vyzvednout?" opět zamrkal.
"V sedm, na mě čekejte u stájí a teď běžte trénovat," odehnala jsem ho. Zbytek tréninku jsem přemýšlela, jestli je dobrý nápad, jít do baru s úplně cizím chlapem, ale na druhou stranu, s tímhle svalovcem se krásně blýsknu před Emily.
Před jednou hodinou, jsem dala chlapům pauzu na oběd a sama jsem si taky skočila něco sníst. Když jsem se vracela zpět do arény, náhodou jsem narazila na Johna.
"Ahoj Diano," usmál se na mě.
"Už jsme se dneska zdravili několikrát, nemusíš mě zdravit znova," zasmála jsem se.
"Promiň, já jen chtěl jsem se tě na něco zeptat…" polknul.
"Tak se ptej," vybídla jsem ho.
"NešlabysisemnounatupártykBerrymu?" vychrlil ze sebe. Křup, začalo mi praskat srdce. Nemůžeš mu říct ne! ječelo na mě. Křup, další rána, když jsem se podívala do jeho očí, které čekali na odpověď. Musíš mu říct ne! Už jdeš s někým jiným, dohadoval se mozek. Já vždycky poslouchala své srdce…proto netuším, proč jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla.
"Promiň, ale už mě pozval někdo jiný. Je mi to líto," řekla jsem sklesle.
"Jasně, v pohodě," mávnul rukou a otočil se k odchodu.
"Johne!" vykřikla jsem.
"Ano?" podíval se na mě, znovu s tou neuvěřitelnou touhou v jeho očích.
"Je mi to vážně líto."
Jen zakýval hlavou a odešel. Já zůstala stát a přemýšlela, proč jsem vlastně odmítla muže, kterého miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama