Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

Listopad 2012

12. Pohled Diany

30. listopadu 2012 v 13:13 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
"Možná si to neuvědomuješ, ale zachránila jsi tomu chlapovi život!" smála se Emily.
"Jak to?" nechápala jsem jí.
"Chtěla jsem ho dát zamknout do žaláře, jak jsem byla naštvaná, ale tohle je o dost lepší! Srazila jsi mu hřebínek!" zatleskala mi.
"Ti chlapy ho už nechtějí za cvičitele," podotkla.
"Já vím, chtějí tebe. Musela jsi mu to vážně nandat," zasmála se.
"Chtěl pokácet ty úžasné stromy! To bych mu nedovolila!" zamračila jsem se.
"Já vím, já vím, ale ty chlapy mi vycvičíš, že jo?" mrkla na mě.
"Děláš si legraci, viď?"
"Vůbec ne, jsi nejlepší trenérka, jakou můžu sehnat! Ten komoří si asi myslí, že takhle vyhraje válku, ale to se plete. Tohle je moje armáda a já si jí dotáhnu k dokonalosti!" snila.
"Ona bude válka?" lekla jsem se.
"Nortland vyhrožuje, ale snad z toho nic nebude," pokrčila rameny.
"To doufej, válka by ti narušila kompletně celou zem!"
"Nechceš vládnout místo mě? Diano! To já přeci vím, ale teď se musím zabývat další důležitou věcí. Komoří mě chce provdat!"
"To je strašné! Tak mu řekni, že si chceš vzít Matta a bude vymalováno!" usmála jsem se.
"Já si ale nechci vzít Matta," řekla s naprostou vážností. Po chvilce ticha jsem promluvila.
"Proč?" Jestli řekne, že si chce vzít Johna…
"Nechci se vdávat, na to mám ještě moře času!" povzdychla si. Uf, nechce Johna.
"Chápu tě," řekla jsem jen.
"No to je jedno, řešme něco příjemnějšího. Darovala jsem Berrymu opuštěnou budovu a on si prý založil ten BerryBar. Dnes tam má svou první párty pro vybrané," začala se smát.
"Já vím, dostala jsem pozvánku," smála jsem se s ní. Pozvánka totiž byla ručně dělaná a nechyběl na ní nápis: Všem osobám jménem Michelle vstup přísně zakázán!
"Půjdeš tam?" zeptala se mě.
"No, pokud půjdeš ty, tak jo," snažila jsem se přestat smát.
"Myslela jsem, že párty nesnášíš," rýpla do mě.
"Měním názor, tohle bude fajn. Nesnášela jsem ty dětský tancovačky, tohle bude se vším všudy. Myslím, že si Berry dá hodně záležet!"
"To asi jo. S kým tam půjdeš?" řekla najednou. Její otázka mě vážně zarazila.
"Jak jako s kým?" nechápala jsem.
"Je to párty pro páry. Já jdu s Berrym, požádal mě o to," řekla vážně.
"No, já nevím, třeba mě někdo pozve," povzdechla jsem si, protože jsem už předem věděla, že se to nestane.

11. Pohled Johna

28. listopadu 2012 v 13:13 | Lucy
Procházel jsem se s Dianou po zahradě a sledovala trénující muže.
"Je to zajímavé, že je nechají trénovat tady, mezi kytkami," podotknul jsem.
"Není to zajímavé, je to strašné! Vždyť ty nádherné květy podupou!" položil ruku na strom a zavřela oči.
"Co to děláš?" zeptal jsem se.
"Přemýšlím," odpověděla, otevřela oči a vydala se k dalšímu stromu.
"Máš ráda stromy?" snažil jsem se nahodit nějaké dobré téma.
"Miluju stromy," přikývla.
"To je fajn, já mám zase rád oheň," přiznal jsem.
"Hmm, to je skvělý," řekla nezaujatě. Sakra, jak se jí mám zalíbit, když mě vůbec nevnímá?
"Hej vy tam, tady nemáte co dělat!" houknul na nás po zuby ozbrojený muž.
"Já jsem vévodkyně Diana a bydlím tady, už jednou jste si mě spletl, teď mě doufám poznáváte," odvětila mu.
"Tak pardon, jenom bych vás poprosil, ať poodejdete, tenhle strom se bude kácet!" obeznámil nám. V tu chvíli jsem si všimnul, jak se na Dianě něco změnilo. Oči jako by jí rudě zasvítili a rukou se okamžitě dotkla meče, který měla v pochvě.
"Tenhle strom se nebude kácet," řekla mu.
"Ale, ano bude, všechny ty stromy co jsou tady, půjdou pryč, bude zde nová aréna," nedal se muž.
"Ne, nebude," zavrtěla hlavou a tasila meč.
"Chcete se prát? Tak prosím!" zasmál se muž a také vytáhl meč.
"Budu vás šetřit pane," pousmála se.
"M-myslíš žžže to je d-dobrý nápad?" zeptal jsem se Diany.
"Je to perfektní nápad," řekla a vrhla se na muže. Chcete vědět co se dělo? Tak to vám nepovím, protože jsem zavřel oči. Ano, uznávám, je to tak trochu srabáctví, ale mě se dělá z pohledu na krev špatně. Oči jsem otevřel, až když jsem uslyšel bouřlivý potlesk. Diana držela odzbrojenému muži meč pod krkem a smála se.
"Ať žije Diana! Ať žije Diana!" skandovali vojáci a já se k nim s radostí přidal.

10. Pohled Emily

26. listopadu 2012 v 13:13 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
"Takže ještě jednou: Proč ti maníci dole zabírají celou arénu a půl zahrady?" nervózně jsem poklepávala prsty o stůl.
"Prostě jenom trénují!" snažil se vykroutit komoří.
"Ano, a proč shromažďujete vojsko?" nedala jsem se.
"Preventivně!" odporoval mi.
"Přikazuji vám, abyste mi řekl pravdu!"
"Říkám vám pravdu!"
"Ne, neříkáte!"
"Ano, říkám!"
"Dobře, takže vám nebude vadit, když je pošlu trénovat někam jinam!" otočila jsem se k odchodu.
"To nemůžete!" zastavil mě.
"Ale ano, můžu. A taky to udělám, pokud mi neřeknete pravý důvod, proč to všechno děláte!" trvala jsem si na svém.
"Budete se zlobit," řekl komoří.
"Budu se zlobit, pokud mi to okamžitě neřeknete!"
"Nortland nám vyhlásil válku," polknul komoří.
"COŽE?!!!"
"Já vás varoval," pokrčil rameny.
"V zemi má být válka a vy mi o tom nic neřeknete!" vybouchla jsem.
"Tohle není vaše starost, to je starost krále!"
"Žádný král není!" protestovala jsem.
"O tom jsem chtěl s vámi mluvit - pozítří země bude mít královnu, do konce měsíce by měla mít i krále," řekl klidně.
"Jestli si myslíte, že mě provdáte za nějakého vola, tak vám rovnou říkám ne!"
"Proč bych vás měl chtít provdat za tažné zvíře?" podivil se.
"Vy moc dobře víte, jak to slovo myslím!"
"Dám vám na výběr: Buď generál David, nebo princ Samuel," usmál se.
"Generál David je stařeček a princ Samuel nevychovaný spratek!"
"Tak to by se vám mělo dobře vybírat ne?" zeptal se přidrzle.
"Madison, ta se také neprovdala!"
"Protože nechtěla!"
"Ani já nechci!"
"Vy musíte!"
"Nemusím!"
"Patří to k vašim královským povinnostem!"
"Nepatří!!!" zaječela jsem a odešla z jeho kanceláře. Chtělo se mi brečet, ale ještě víc se mi chtělo zabíjet. Došla jsem do své kanceláře a nechala si zavolat na kobereček toho, co dole trénuje vojsko.

9. Pohled Diany

23. listopadu 2012 v 13:13 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
Seběhli jsme s Emily dolů do arény, kde teď každý den trénujeme. Jak se dalo čekat, byla úplně zabraná.
"Tak se ukaž," protočila jsem oči.
"Ehm, nemůžete jít někam jinam?" zakřičela. Všichni zmlkli a upřeli svůj zrak na ní.
"My bychom potřebovaly trénovat…" začala, ale z davu vylezl jeden tlustý muž.
"Tady trénuje princeznino vojsko, sem nesmíte!" obořil se na ni.
"A jak to, že princezna o ničem neví?" opáčila Emily.
"Lili, tenhle tě asi nezná, ve svém novém těle ještě nejsi moc známá," zašeptala jsem ji do ucha.
"Jistě, že to ví! Kdo jsi, že se opovažuješ sem takhle vtrhnout a vyhánět vojáky?" zavrčel.
"Říkejte mi Emily, pane cvičiteli a dožaduji se mluvit s komořím!" urazila se má kamarádka. Od té doby, co je princezna nabila neskutečné hrdosti a stalo se pro ni nepřípustné, když s ní někdo nemluví, co nejuctivěji.
"Tak tedy dobrá děvenko. Stráže!" zaječel.
"Děláte si legraci, že?" zeptala jsem se nevěřícně, jelikož se k nám blížili dva muži.
"Odveďte ty holky ke komořímu!" začal se smát a ti dva muži nás popadli za ramena a táhli pryč.
"Okamžitě mě pusť!" vřískala Emily a zoufale do něj kopala. Nebylo jí to ale nic platné, ti chlapy byli hodně silní. Začala jsem litovat, že nenosím meč hned u pasu.
"Přikazuji ti, abys mě pustil!" snažila se ho kousnout.
"Radím vám dobře pánově, jestli nás nepustíte, skončí to s vámi špatně!" docházeli mi nervy.
"Ty jeden pitomče, jestli mě nepustíš, zabiju tě!" snažila se Em vysmeknout pobavenému muži.
"Hele maličká, tak já tě pustím, ale chci něco zato. Víš co, že jo?" mrknul na ni.
"Ty úchyle!" nevydržela jsem to a přidala se k Emily.
"Ale no tak, bude to jenom chvilka, takhle vás odvedeme ke komořímu a ten s vámi teprve zatočí!" přidal se druhý a začal dělat nechutné zvuky, ze kterých se mi zvedl žaludek.
"Dotkni se mě a přijdeš o hlavu!" pohrozila jsem mu.
"A ty bys mi ji usekla jo? To si troufáš, slečinko," zasmál se.
"Pomóóóc!!!" zaječela Emily.
"Zacpeme jim pusy," navrhnul ten, co držel mě a začal vytahovat z kapsy usmolený kapesník. Sakra, já se as vážně pozvracím.
"Okamžitě je pusť!" zaslechla jsem za sebou povědomý hlas.
"Johne, pomoc!" začala jsem taky křičet.
"Johne? Vy jste hrabě John?" leknul se ten úchyl a upustil mě na zem.
"Ano a přikazuji vám pustit vévodkyni Dianu a princeznu Emily!" řekl naštvaně.
"T-to je princezna!" zakoktal ten druhý a pustil Emily
"Teď vám doporučuju vypadnout, nebo to s vámi dopadne špatně!"
Nemusel je pobízet dvakrát. Z obou jakoby se vytratila všechna statečnost, vzali nohy na ramena a pádili to ze zámku ven. Než jsem se vzpamatovala, Em už vysela Johnovi na krku a "olíbávala" mu tvář. Docela mě to štvalo, ale vzhledem k tomu, co se mohlo stát, kdyby John nepřišel, jsem její situaci chápala.
"Děkuju, hrozně moc děkuju, jsi náš zachránce!" objímala ho, jako by to byl někdo, kdo ji zachránil před smrtí.
"Ehm…no, já taky děkuju, ale jedna věc mi nejde do hlavy: Jak to, že tebe poznali na první pohled a mě s Em ne?" nechápala jsem.
"Včera rozvěsili po všech městech reklamu, ve které jsem já a Matt. Vydělali jsme si tím docela velký peníze: stačilo zatnout svaly, nechat je, ať si nás nahrají na křišťálovku a přidají k tomu, že máme tak vypracovaná těla, protože pravidelně užíváme jeden jejich přípravek. No není to super?" usmál se.
"Ale vy neužíváte žádný přípravek," namítla jsem.
"A koho to zajímá? Díky té reklamě nás zná celá Ekválie, ale to se změní, až Em korunují. Slyšel jsem, že se na tu korunovaci chtějí podívat miliony lidí!" pochlubil se s tím, co zjistil.
"Aha, a nevíš náhodou, proč se dole trénuje tolik lidí?" napadlo Emily.
"To netuším, ale komoří prý shromažďuje vojsko!"

8. Pohled Emily

21. listopadu 2012 v 13:13 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
"To je má krutá volba, síla lásky spočívá ve tvé oběti, je to tvůj úděl, chci ti jen říct, že budu snít jako bůh…a trpět jako všechny ty mrtvé děti!" zašeptal muž v kápi s pohárem v ruce. Vlastní křik mě probudil. V poslední době, mě můj vlastní křik probouzí velmi často. Možná proto, že mám tento děsivý sen, skoro každou noc. Nebylo by to tak strašné, kdybych nevěděla, kdo je ten muž. Kdybych nevěděla, že je to vrah. Madisonin vrah.
Rychle jsem se natáhla po papíře, na který jsem si před týdnem začala kreslit toho muže. V tomto snu, jsem si všimla dalšího detailu, který bylo třeba zaznamenat a to přívěšku který se mu houpal na krku. Stříbrný srpek měsíce. Rychle jsem ho tam pár tahy tužkou dodělala a pořádně si prohlédla obrázek. Vzhledem k tomu, že muži nebylo vidět do obličeje, byl celkem k ničemu.
"Em? Spíš?" zaslechla jsem jak někdo, či spíše Diana, klepe na dveře.
"Ne! Co je?" zeptala jsem se.
"Nepůjdeš na trénink?"
"Dobře, dej mi pět minut!" zakřičela jsem přes dveře a vyrazila do koupelny. První co mě upoutalo, bylo zrcadlo. Už je to skoro měsíc co jsme zestárli, a já si pořád nemůžu zvyknout na to, jak nyní vypadám. Upřímně ale můžu říct, že vypadám dobře, nebo alespoň lépe. Vyrostla jsem, jsem skoro tak vysoká jako Diana. Vypadám jako žena, ne jako dítě, což je pozitivum. Je mi vlastně jednadvacet, takže se brzy stanu novou královnou. Vážně hodně brzy, přesněji za dva dny, mám korunovaci.
"Emily! Řekla jsi pět minut! Už jsi?"
"Skoro!" odpověděla jsem a natáhla se po kartáči na vlasy. Vlasy, to je další věc co se na mě změnila. Mám je teď pod pás, což ještě není nic, oproti Dianě, která si po nich div nešlape.
Když jsem se dostatečně vyřádila s kosmetikou, přeběhla jsem do šatny a vyštrachala z ní krátké šaty, jezdecké kalhoty a kozačky na poměrně nízkém podpatku. S lodičkami se totiž docela špatně trénuje. Abyste pochopili, hned po tom, co jsme zestárly, jsme s Dianou zcela propadly šermu a lukostřelbě. Nevím sice, k čemu bude budoucí královně a vévodkyni, kterou se Diana nedávno stala, ovládání všech způsobů boje, ale každopádně, jsme obě hrdé na své skvělé výsledky. Já vždy strefím šípem cíl, Diana přemůže i statné šermíře z podhradí. Dokonce i Michelle se rozhodla, že by se mohla trochu naučit sebeobraně a za svou zbraň si vybrala vrhací dýky. Zato Matt, John a Berry jsou přesvědčeni, že žádný hradě nemusí bojovat. Nejvíce mě překvapil Billy, který to s lukem umí lépe než já, čímž mě každodenně sráží sebevědomí.
"No tak Em, tohle už není pět minut, ale skoro čtvrt hodiny!"
"Už jdu!" otevřela jsem dveře a sejmula jimi namíchnutou Dianu.
"Promiň, promiň," pomohla jsem jí vstát.
"Emily, omlouvej se spíš, že kvůli tobě přijdeme o arénu!" zamračila se.
"Nepřijdeme, tomu kdo tam bude, přikážu, aby šel někam jinam," mávla jsem rukou.
"To není hezké!" řekla.
"Hele, vůbec nestojím o to, vypisovat se s miliony papírů a přikazovat, je jedna z mála výhod, kterou mám, takže ji budu využívat!"
"Já taky nikomu nic nepřikazuju a to bych teď mohla, vzhledem k tomu, že jsem teoreticky na vyšší pozici než ty," usmála se.
"Moc si nezvykej, máš poslední dva dny," strčila jsem do ní.

7. Pohled Amandy

19. listopadu 2012 v 13:13 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
Seděla jsem a čekala, až promluví náš nový vůdce. Popravdě, jsem nečekala, že to vážně dokáže. Jeho otec byl sice velmi mocný vůdce, ale nikdy by se neodhodlal, vztáhnou ruku na královskou rodinu. Sice nás všechny vystavil neuvěřitelnému nebezpečí, ale na druhou stranu, jestli vyjde jeho plán, dostane nás na vrchol. Náš vůdce, se postavil a všichni okamžitě zmlkli.
"Bratři a sestry, vítám vás na zasedání smečky, 'Stříbrný měsíc'. Svolal jsem vás, abychom projednali skutečnost, že princezna bude během několika dní korunována a my musíme začít jednat. Má někdo nějaké návrhy?" rozhlédl se vůdce po nás všech. Bez ostychu jsem zdvihla ruku.
"Ano Amando, poslouchám tě," vyzval mě, abych mluvil.
"Myslím, že by ses měl vydat za budoucí královnou ty sám," řekla jsem rozhodně.
"Proč? Vystavil jsem se už neuvěřitelnému nebezpečí, doufal jsem, že to nyní převezme někdo jiný. Musím se teď věnovat jiným věcem, jako třeba navázat kontakt se smečkou Šedých vlků a dohodnout se s Křídli noci, o lovícím území. Není možné, abychom se dělili o jednu vesnici s nějakými upíry!" praštil pěstí do dřevěného stolu.
"Nerozčiluj se, ale tohle může udělat kdokoliv, ale jen ty můžeš promluvit s princeznou, kvůli tvým citům…" začala jsem mluvit, ale přerušilo mě další bouchnutí do stolu.
"Můj osobní vztah k princezně Emily, zde nebudeme řešit!" zařval.
"Omlouvám se, ale i kdybychom tuto skutečnost opominuli, měl bys napravit svou chybu…"
V tu chvíli se prudce zvedl a rychle kráčel směrem ke mně. Vytušila jsem, že bych se měla bát. Popadl mě pod krkem a zdvihnul nad zem.
"Ty malé drzé štěně!" pomalu mě dusil.
"Pane, nehodilo by se, kdyby, jste zabil tuto dívku. Vždyť jste sám řekl, že je to ještě štěně!" zastal se mne Damien.
"Tím spíš mi nemá co mluvit do mých rozhodnutí!" pustil mě. Začala jsem si masírovat bolavý krk.
"Nechci nic namítat, ale v jistých věcech má pravdu. Jen a pouze vy, můžete přesvědčit princeznu, stejně jako vy jste nechal všechny důležité věci na zámku. To bylo velmi neuvážlivé!" řekl Theodor.
"Ty buď taky zticha! Přiznávám svou chybu, pohár jsem měl vzít s sebou, ale tu knihu jsem tam nenechal já, ale Gabriel!" naštval se.
"Gabriel si svůj trest odpykal!" vpadnul mu do řeči Baltazar, Gabrielův bratr.
"Říkám snad, že ho chci ještě trestat? Je mi líto, že nemůže chodit, ale to už není moje věc. Já mu zadal za trest úkol ukrást dvacet ovcí, což splnil, takže mě už nezajímá, že ho ten pasáček seknul do šlachy. Sám jsem mu nohu sešil, takže do měsíce bude moct znovu běhat. Prozatím doufám, že je v klidu," podíval se na Baltazara přísným pohledem.
"Ano, vůdce," přikývl a Baltazar a posadil se.
"Takže zpět k tématu. Dobře, půjdu na zámek sám, v době mé nepřítomnosti dávám plnou moc Damienovi," ukázal na mého zachránce. Musím mu poděkovat, protože kdyby se mě nezastal, vůdce by mě nejspíše zabil.
"Děkuji, pane, nezklamu vás," poklonil se.
"To doufám! Vždy noc před úplňkem k vám přijdu, abych rozdal pokyny. O všem co se stane, mě budeš informovat pomocí dopisů, je ti to jasné?" zeptal se.
"Ano, pane," přikývl.
"V tom případě se můžu připravit. Do příštího úplňku půjdu na zámek a vše potřebné zařídím. Elenora? Melanie?" obrátil se na neobyčejně krásná dvojčata. Jejich vzhled jsem jim vždy záviděla.
"Co si přejete, pane?" zašvitořila Elenora.
"Jsem unavený a mám namožený krk. Chci, abyste mě doprovodili domů a postarali jste se o mě," pousmál se.
"Jak si přejete," kousla se do rtu Melanie a obě se zachichotali. Nenávidím takovéto dívky, které udělají cokoliv, aby se vetřeli do přízně slavných. To už se ale každá zavěsila na jednu jeho ruku a odešli s ním. Pomalu jsem vstala ze země a vydala se domů.

6. Pohled Matta

18. listopadu 2012 v 20:01 | Diana |  2. Díl- Procitnutí
"No tak, vstávej!" ucítil jsem, jak mě někdo fackuje.
"Ty vole, co to jako děláš?" vytrhnul jsem se z kentaurova sevření.
"Matte, jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě.
"Moc ne, mlátil jsi mě…ty vole Johne, ty jsi dospělej!" vydechnul jsem překvapeně.
"A sakra, na co si vzpomínáš z poslední hodiny?" chytnul mě pevně za ramena.
"No, já nevím, na Emily, jak jsem jí chtěl pozvat na rande a ona zatím utekla i s Dianou někam pryč, jen co mě uviděla," zafňukal jsem. To je pravda. Oba jsme ráno šli za holkama, abychom se jich zeptali, jestli jim můžeme dělat doprovod na Berryho párty, o něčem se tam bavily, ale když si nás všimli, hned obě utekly a jediné co řekli, bylo: "Sorry, ale musíme ještě něco zařídit."
"To je všechno? A na ten rituál si nevzpomínáš?" leknul se John.
"Ty jako myslíš to, jak nás ta ženská pokropila nějakým divným práškem a já se najednou ocitl tady? To byla nuda," mávnul jsem rukou.
"Matte! Při tom rituálu si měl sen, kde byla Emily a líbala se tam s divným chlapem!" zatřásl se mnou.
"To je blbost!" odporoval jsem mu.
"Žádná blbost, když jsi mi ten sen řekl, zapomněl jsi na něj"
"To nemůže být pravda. Kluci, nemyslíte že už je to trapný? Berry vím o tom že stojíš za tím keřem s kříšťálovkou a natáčíš zo. Je to okoukaný, koukej vylíst ven!" řekl jsem a šel vyáhnout Berryho z keře. On tam ale nebyl! Že by měl John pravdu? To by mi ale Lili nikdy neudělala.
"Vole, ty jsi vážně ztracenej případ" prohlásil John "musíme najít holky, třeba se ti to vybaví až Emily uvidíš."
"Jak myslíš. Hele, ale když já měl sen tak ty jsi musel mít taky ne?"
"Matte, ty jsi teda fakt inteligent. Ale jo taky jsem jeden měl."
"A o čem?" zeptal jsem se ho v naději že odpoví.
"Ještě jednou Matte, když ten sen někomu řekneš zapomeneš ho. Navíc předvíst to nejde takže máš smůlu."
"Víš co, měním názor. Běž za Dianou. Já tady na tebe počkám." Voda v fontáně mně totiž začala opět velice lákat.

Ožívám:)

18. listopadu 2012 v 19:50 | Lucy
Ahoj, asi tomu neuvěříte ale po dloooouhé pauze znovu ožívám. těšte se na další kapitolyMrkající Lucy