Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

32. Pohled Emily

9. září 2012 v 17:34 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
Nádech, výdech a jde se. Nic složitého, jenom chodím a zapaluju svíčky. Svíčku Michelle, svíčku Becky, svíčku Elis, svíčku Flover, svíčku Matta…proč je pro mě tak složité podívat se mu do očí? Do krásných, kaštanových očí, plných citů…svíčku Johna, svíčku Berryho, svíčky všech mích spolužáků. Vrátila jsem se doprostřed kruhu.
"Bim, bam," odbíjela půlnoc. Teď to všechno začne.
"Jsme jedno, já a vesmír, jsem všechno a nic," řekla jsem. Co je dál?
Jsem hvězdy a měsíc, zaslechla jsem Dianin hlas ve své mysli. Zase.
"Jsem hvězdy a měsíc, moře a bouře, život a smrt. Já jsem!"
Nadechla jsem se.
"Jsem síla a radost. Jsem duch a tanec. Jsem kněžka a magie. Andělé a živly, všemohoucí, já jsem zde abych vykonala své poslání! Jsem minulost, přítomnost i budoucnost. Jsem prázdnota. Jsem touha," připravila jsem se a vykřikla "Jsem!"
Ano, skvělé, už vím, že existuju, tak co je dál? Kdyby mi alespoň nelítala Elen pořád kolem hlavy! Hrozně to rozrušuje, když vám před obličejem lítá zvonková víla o velikosti menšího ptáčka.
Zapal svíčky, poradila mi Diana. Díky, díky, díky, už jsem fakt nevěděla. Přišla jsem k Dianě a řekla:
"Volám strážce severu, živlu Země, svolává tě z říše snů, tvé sestra Emily a zve tě k účasti v našem kruhu a ochraně tohoto posvátného dne," zapálila jsem zelenou svíčku. Na okamžik se mi zdálo, že jsem na louce plné květin, hlavně levandule, ale to asi dělala Elen. Přistoupila jsem k Lukovi.
"Volám strážce východu, živlu Vzduchu…" řekla jsem to samé jako u Diany. Tak jsem to udělala i u Anii a Christofera, jen změnila světovou stranu a živel. A u všech jsem pocítila, že živel přišel k nám do kruhu. Nakonec jsem přešla doprostřed, zapálila svou fialovou svíčku.
"Volám ducha, toho, jenž nás všechny obklopuje a chrání, svolává tě z říše snů, tvé dcera Emily a zve tě k účasti v našem kruhu a k ochraně tohoto posvátného dne," uklonila jsem se. Náhle jako by mě oválo něco tak úžasného a nepopsatelného! Nebyl to ani chlad, ani teplo, nebyla to ani vůně ani pach, ale vím, že to bylo dobré. Položila jsem svíčku na oltář a nechala zářit její plamen a místo toho si vzala kytici levandulí. Zbožňuju levanduli. Její vůni i barvu.
"Z mého vyššího já," řekla jsem, nebo spíš zakřičela.
"Z hluboké, divoké řeky snů," pokračovala jsem.
"Vyjdi myšlenko okřídlená," postupně se ke mně přidali všichni čtyři "strážci" živlů.
"Poznání, inspirace, učení a růstu," přidali se i ostatní členové kruhu.
"Uvítám tě s radostí a nadšením. Z hlouby své duše si budu pamatovat pouze sny, nesoucí pro mě význam a poslání. Tak se staň!" vykřikli jsme poslední větu všichni společně. Položila jsem kytici na oltář a šla uzavřít kruh. Pochopitelně proti směru hodinových ručiček, takže jsem začínala u Chrise.
"Strážci západu, živle Vodo, děkuji za tvou účast v našem kruhu. Loučím se s tebou," lehce jsem sfoukla už z půlky vyhořelou žlutou svíci. To samé jsem udělala u všech ostatních a nakonec i u ducha. Poté všichni sfoukli své bílé svíčky, pogratulovali mi, jak jsem to skvěle zvládla, a šli spát. Všichni až na Dianu, Matta, Johna, naše tři kouzelníky a Poly.
"Byla si fakt dobrá," pochválil mě Chris.
"Ale ani Diana nebyla k zahození. Jednou jsme to zkoušeli s Flover a ani ona si nevedla tak dobře, jako ty Diano," poplácala ji Ania po zádech. Takže Diana je lepší než Flover? Tak to už je co říct! Flover je traktérka s talentem na rostliny. Pod jejíma rukama všechny květiny ožívají. Má to ale složité, protože nemůže jíst nic rostliného původu. Ne, vážně si nedělám srandu! Bohužel v jejím žaludku začne klíčit i důkladně rozžvýkaná brambora. Živý se, jenom kouzelnickými lektvary.
"Jak to, že?" zajímala jsem se, protože mi to přišlo divné.
"Jednoduše, její živel potlačoval všechny ostatní," vysvětlil mi Luke.
"Tak mě napadá-mi už se dlouho chystáme otevřít pentagram, ale vždycky nám k tomu dva lidi chybí. Nešli byste do toho?" navrhnul nám Chris.
"Jasně!" vykřikli jsme s Dianou jednohlasně.
"Počkat, ale jak to, že dva? Pentagram má pět cípů, ne?" zeptal se John.
"Velmi si vážím tvé inteligentní poznámky, Johne, ale my jsme tři. Já, Chris a Luke," řekla Ania.
"A co Polyhymnia?" trval si na svém.
"Já tohle neumím. Jsem sice pro ostatní zdrojem inspirace, ale sama o sobě jsem hrozně hloupá a nešikovná," začervenala se.
"To není pravda, umíš nádherně hrát na všechny hudební nástroje a zpívat," zamračil se Chris.
"Vždyť si můj zpěv nikdy nemohl slyšet, uspal by tě," zasmála se. To je pravda, když Poly začne zpívat, všichni do dvou vteřin usnou. Ne, že by je to nudilo, ale ona už to má prostě ve schopnostech. Proto je osvobozena z hudební výchovy, nebo alespoň z hodin kdy zpíváme.
"Ale je mi jasné, že musí být nadpozemsky krásný," usmál se na ni. Ty jo, ta holka má ale štěstí! Tohle by Matt nikdy neřekl. Proč? Tak zaprvé netuší, co znamená slovo nadpozemský. A za druhé-proč by mi to vlastně říkal?
"Víte co? Necháme ty dvě hrdličky a půjdeme se domluvit na tom pentagramu," chytla mě za ruku Ania a táhla pryč.
"Tak jim to dopřej," uklidňoval ji Luke.
"Víš, jak nesnáším romantický bláboly, já mám ráda akci!"
"A to by se ti nelíbilo, kdyby ti někdo, skládal komplimenty?" zeptal se jí.
"Leda kdybych byla vožralá, nebo sfetovaná," pohodila vlasy Ania.
"Emily, máte tady někde na zámku přebytečnou láhev s vínem?" zamrkal Luke.
"Ve sklípku, ale víš, že nemáme pít alkohol!" pohrozila jsem mu prstem.
"Lili, do konce měsíce nám bude dvacet. Komoří, ani nikdo jinej nám nemá co vyčítat," rozhodil rukama.
"Ok, sklípek je překvapivě hned vedle sklepa s uzeninami a maj tam moc dobrý červený víno," olízla jsem se.
"Emily!" lekla se Diana.
"Co je? Dvacet nám nebude do konce měsíce, ale do konce týdne! A když jsem se tam dole byla podívat, tak mi to prostě nedalo a trošku jsem si lokla," zrudla jsem.
"Takže ty si popíjíš víno a nedáš nám ani líznout?!" překvapila mě má nejlepší kámoška. Čekala jsem spíš větu typu: "Ale zatím ti je třináct, tak se podle toho chovej!"
"Za pár dní ti dám, kolik budeš chtít-teda ne tolik abys dostala otravu alkoholem, to se mnou nepočítej!" přísně jsem se na ní podívala.
"Neboj, ale možná bys měla dát nějákej limit i těm dvěma… tak moment, kam zmizeli?" dala Diana ruce v bok. Luke a Ania už ale byli nejspíš dole a popíjeli. Jestli někdo zjistí, že jsem ty dva potřeštěné teenagery poslala dolů já, tak se můžu s rolí královny světa rozloučit.
"No, za nima se už nepoženu," řekla jsem rázně.
"Takže, mi zestárneme už během tohohle týdne?" zeptal se najednou Matt.
"Jo," odpověděla jsem trochu sklíčeně.
"Měli bychom si pořád užívat toho, že jsme ještě ehm…jak to říct?" kousla se do rtu Diana. Záměrně se vyhýbala výrazu děti.
"Že ještě nejsme ti nudní a otravní dospěláci," pomohla jsem jí.
"Ano," přikývla.
"Taky si myslím," přidal se John.
"Takže, dáme si závod, kdo vyleze, víš na strom?" navrhnul Matt.
"Ale to je nespravedlivý, já se nemůžu zúčastnit!" namítnul John.
"A navíc je jasné, že vyhraje Emily, je nejmenší a nejlehčí, takže jí ten strom unese!" protestovala Diana.
"Tak jinak. Nebudeme soutěžit, ale zkusíme dostat na ten strom Johna!" navrhla jsem.
"Jó, já na stromě ještě nikdy nebyl!" zatleskal.
O hodinu později.
"Pořádně se přitáhni!" povzbuzovala jsem ho, mezitím co se Matt, pokoušel dostat jeho koňskou polovičku, alespoň na první větev.
"Tohle je beznadějné, nikdy se tam nedostanu," zoufal si John.
"Nikdy neříkej nikdy," šla jsem jim pomoct.
O dvě hodiny později
"Tu ulomenou větev musíme nějak zamaskovat! Ten strom tu stojí už dvě století! Přežil velkou bouři, dokonce i hurikán!" šílela jsem.
"Tak to je trapný, on přežije všechno, jenom Johnův zadek ne," smál se Matt.
"Pardon, já fakt nerad," zatvářil se provinile John.
"Ale jak to teď chcete spravit?" zeptala se jich Diana.
"Mám nápad!" vykřiknul Matt.
O tři hodiny později
"Pane bože, já slíbila na ošetřovně, že se nám nic nestane!" přejela jsem si obličej volnou rukou.
"To je teď jedno, hlavně musíme sehnat příručku, jak nás rozlepit," křičela Diana.
"Já ti říkal, že izolepa je bezpečnější, ale ty ne! Prej vteřinový lepidlo!" vyčítal to všechno Mattovi John.
O čtyři hodiny později
"Ještě štěstí, že tudy šli Poly a Chris, jinak by nás asi nikdo nerozlepil a strom by zůstal bez větve," říkala jsem Dianě, když jsme si šli lehnout.
"Taky si myslím, ale prosíme, běž si lehnout a zkusit jestli to kouzlo zafungovalo," poprosila mě Diana
"Jsou čtyři ráno, to už fakt neusnu," zívla jsem. No, dobře, možná se mi to podaří.
"Kdyby ne, zavoláme Poly, ta tě uspí. Tak dobrou," zamávala mi ještě a šla si lehnout k sobě do pokoje. Když jsem konečně byla převlečená a ležela ve své krásné posteli, zjistila jsem, že už se vlastně rozednívá. Ale nedivte se, bylo už pět ráno! Celou hodinu mi trvalo, něž jsem se umyla a převlíkla. Vsadím se, že ani John ani Matt si nepřidělávali potíže a na sprchu se vykašlali. To je ale teď jedno, musím usnout. Třeba zjistím, kdo zabil pratetu, nebo si alespoň vraha pořádně prohlídnu a pak nakreslím. Nebo bych mohla zjistit, k čemu je ta kniha. Nebo co má Caroline za lubem.
Už spím? Jestli jo tak super! Trochu jsem zamrkala. Vidím…prsten? Velký a neobvyklý prsten. Zajímavé bylo, že byl celý černý, až na složité vzory, které zářily jasně rudou barvou. Barvou krve. Vzor připomínal něco mezi korunou a hnusnou dýkou. Vlastně to byli dvě věci přes sebe. A kolem bylo něco psáno. Sice bylo patrné, že je to ekvalijština, ale přečíst se to nedalo. Bylo to písmo jako z té knihy…
"Em! Vstávej, dělej!" bušil mi někdo na dveře.
"Co je, sakra?" řekla jsem rozmrzele. Slunce se už vyhouplo na oblohu, a hodiny ukazovaly sedm a pět minut.
"Rychle, za hodinu je tady ta velekněžka! Za hodinu, rozumíš?!" poznala jsem, že za mími dveřmi je Michelle.
"Jaká velekněžka?" zeptala jsem se, zívla jsem. O kom to může mluvit? Určitě to nebude nikdo významnej, takže můžu spát dál. Její odpověď mě ale probrala.
"Přeci ta, co nás promění na dospělé lidi!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká postava je vám nejvíce simpatická?

Emily
Diana
Matt
John
Michelle
Berry

Komentáře

1 Aravis Aravis | Web | 9. září 2012 v 18:23 | Reagovat

Coo? Moment, 32 kapitola?! Já skončila u 27!! Ach ta škola... to se musí napravit :D
P.S. Áno, je "doma" ;) :D

2 Lucy Lucy | Web | 9. září 2012 v 18:32 | Reagovat

Jóóó uhodla jsem to, je doma!:D A jinak, tohle je poslední kapitola dílu, co nejdřív začnu s druhým.

3 Kate Kate | Web | 9. září 2012 v 18:41 | Reagovat

Ráda, jenom by mě zajímalo. Co máme společného? :)

4 Lucy Lucy | Web | 9. září 2012 v 18:49 | Reagovat

Máš ráda fantasy(jak píšeš ve svém profilu) jako já, podle těch videí co máš na svém blogu, jsem usoudila, že máš supr vkus na muziku, protože posloucháš stejné spěvačky jako já...Když mi dáš nějáký čas abych se prohrabala v tvém blogu, tak ještě něco najdu:)

5 Kate Kate | Web | 9. září 2012 v 19:07 | Reagovat

[4]: Času máš, kolik jen budeš chtít :)

6 Dennys Dennys | Web | 29. prosince 2012 v 16:58 | Reagovat

Konečně jsem dočetla první knihu :-) Zítra se vrhnu na druhou (Dnes nějak nestíhám :-D )

7 Morell Morell | Web | 12. srpna 2013 v 11:27 | Reagovat

Sice jsem si ančetla jen tuhle kapitolu, ale je to suprové, je vidět, že to není jen tlachání, ale opravdu dobře podaná rituální magie, pole jejíž popisu by se beze strachu lidé mohli řídit.
Hezké počtení, moc se mi líbí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama