Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

2. Pohled Diany

12. září 2012 v 15:12 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
Konečně jsme s Emily doběhli do místnosti. Všichni tam už stáli, a kněžka naštvaně poklepávala nohou o podlahu. Rozdala nám všem svíčky, každému jinou barvu. Mě nejdřív dala červenou, pak si to ale rozmyslela a já dostala zelenou.
"Hlavně zhluboka dýchat," řekla jsem si. Kněžka začala mluvit numidikou a přesto že jsme numidiku měli ve škole jako poviný předmět nerozuměla jsem jí ani slovo. Komoří stál vedle ní a pokoušel se její řeč překládat, což jí zřejmě naštvalo, protože ho poslala za dveře a začala znova. Velmi dobře jsem se bavila, jelikož kněžka musela začít ještě dvakrát od začátku, jednou kvůli Berrymu, který začal z ničeho nic tančit macarenu, a po druhé, jelikož Matt si všiml, že na stolku leží nůžky a začal vyvádět jako šílený, že se nesmí dostat Johnovi do ruky. Až na po čtvrté se jí to podařilo. Najednou se kolem mě začali utvářet obrazce. Jednou jsem to byla já v první třídě, podruhé rozkvetlá louka, pak zase nasupená učitelka že nemám domácí úkol. Tak to šlo dál, dokud se předemnou nevynořila žena s tmavými vlasi v bílo-zlaté róbě. Vypadala jako...já? Možná, nějáká má příbuzná.
"Vítám tě Diano, zeptej se mě na cokoliv a já ti ráda odpovím."
"Kdo jste?" zeptala jsem se tedy.
"Jmenuji se Jasmine, jsem tvá praprababička, takže jsme se nikdy nesetkali, až dnes. Tento neobyčejný sen ti může odhalit budoucnost. Jen mi řekni, po čem tvé srdce touží."
"Myslíte že bychom já a John mohli být spolu? Nebo mi ho přebere Emily?" zeptala jsem se.
"Nemusíš se bát, že by se Emily a John dali do hromady. Emily, by ti ho nevzala, bere jak tebe, tak Johna jako své kamarády. John to cítí stejně, i když se ti to občas nezdá. Ale proč ti to vlastně říkám? Podívej se sama! A pozdravuj všechny žijící z naší rodiny!" zamávala mi.
Před očima se mi zjevil nový obraz. Ležela jsem na posteli hluboce dýchala. Nademnou stála krásná, mladá žena a držela v ruce malé špinavé...kentauře? Kolem přeběhla víla s dalším v ruce a hudrovala že nemůže najít ručníky. Náhle se rozevřeli dveře a dovnitř vběhl vyjevený kentaur.
"Přišel jsem o něco?" pravil vyděšeně.
"Jo o porod své manželky. Takže vlastně o vše. Jsi horší než Matt," řekla přísně elfka, položila "hříbě" a dala ruce v bok.
"Holka nebo kluk?" zeptal se a dal mi pusu na čelo. Co se tady sakra děje?
"Obojí, máte dvojčátka."
Porod? Dvojčátka? Kentauřátka? S Johnem? Manželé? My dva?
Najednou jsem ucítila hroznou bolest, jako by mi někdo protahoval kosti a pak jsem byla zpátky mezi cizími lidmi. Někoho mi ale připomínali. Běžela ke mně elfka z mého snu.
"Diano, jsi to ty? Nebýt těch šatů tak tě nepoznám," přátelsky mě objala.
"Lili??? To není možné, ty jsi dospělá! A ty šaty ti jsou dobře,"divila jsem se.
"Já vím, to je bomba. Tobě, mně i všem ostatním jsou perfektně, tak moc jsme se změnili," začala mlít o tom jak všichni vypadají. Mně se vybavil můj sen.
"Hele, měla jsi taky..."
Jo měla, musím ti to všechno říct ale ne tady, řekla mi telepaticky.
"Hej, děti...teda pardon, pánové a paní, kněžka vám chce něco říct!" zastavil nás ale komoří. Kněžka začala něco mluvit a komoří překládal.
"Každý z vás něco při proměně viděl a když to někomu řeknete, tak na to zapomenete," překládal jako hotentot. I já, která numidsky nemluvím, bych to přeložila líp. Nesmím říct Emily, že budu mít s Johnem děti, jinak na to zapomenu. A co když to řeknu Em telepaticky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama