Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

1. Pohled Emily

11. září 2012 v 18:14 | Lucy |  2. Díl- Procitnutí
"Em, mákni, čekáme jen na tebe!" povzbuzoval mě Billy, držíc si o pět čísel větší kalhoty. To už není uraženej za včerejší záchranu Matta?
"Jak mám máknout, když mám tak dlouhý šaty?" opáčila jsem.
"Nestěžuj si, koukni na mě," ozvalo se. Z po za rohu, vyšla Diana v zlatorudých šatech, které ji ani za mák nepadly.
"Nóóó, seknou ti," rozesmála jsem se.
"Tobě taky," začala se smát se mnou.
"Já to mám ale horší, jsem malá a proto, jsou mi ty šaty větší něž tobě ty tvoje," stěžovala jsem si.
"Lili, my jsme na tom stejně! Věř mi, že budu jako dospělá větší než ty," trvala si na svém Diana.
"Vsaď se, že ne o moc."
"O co?" mrkla.
"Která prohraje, políbí Berryho?" navrhla jsem.
"ZASE? Není to už trochu ohraný?" protočila oči.
"Tomu se říká tradice," poučila jsem ji.
"Uznej, že všechny naše sázky, se točí kolem líbání Berryho. Buďme originální!"
"Diano! Políbila jsem už Berryho nejmíň stokrát a ty jenom dvakrát! To není fér!" urazila jsem se.
"Je to fér! Já nemůžu za to, že neustále prohráváš," nesouhlasila.
"Ok, uznávám. Tak když tak moc toužíš po změně, tak dobře. Ta, která prohraje, musí jít a pozvat Johna na rande," napadlo mě.
"Ne!" řekla téměř okamžitě.
"Ale jo," podala jsem jí ruku, aby si se mnou plácla. To ovšem neudělala, na místo toho začala usilovně přemýšlet.
"I ty?" zeptala se na konec.
"I já," přikývla jsem.
"A co Matt?" šťouchla do mě.
"Myslíš, že mám odvahu pozvat Matta na rande?" podívala jsem se na ni pohledem, který říkal "Seš ty vůbec normální?"
"A myslíš, že já mám odvahu na to, pozvat Johna?"
"Ahoj holky!" zaťukal mi někdo na rameno. Celá rudá jsem se otočila. Za mnou nestáli nikdo jiný než Matt a John!
Slyšeli to, určitě to slyšeli, zachytila jsem Dianinu zoufalou myšlenku ve své hlavě. Je to divné, ale poslední dobou se mi to stává nějak často.
Strategický ústup? Mrkla jsem na Dianu a obě jsme se, se slovy "Sorry, ale musíme ještě něco zařídit," rozběhly.
Stáje? Zeptala se mě telepaticky Diana. Přikývla jsem. Jelikož jsme se právě nacházely v přízemí a do stájí se dalo dostat rychle bočním vchodem, neměla jsem námitky. Zastavila jsem se až u naší jednorožky Belly. Byla to úžasná klisna, s tmavočernou srstí a velikým stříbřitým rohem a taky první věc, co jsme si já a Diana pořídily, když jsem zjistila, že jsem královna. Když jsem ještě bydlela spolu se svou rodinou a kamarády v Ekvalijském městečku jménem Madiland, nikdy jsem ani nesnila o tom, že bych mohla vlastnit jednorožce. Rodiče měli pouze starého hřebce Harryho, na kterém se ani pořádně nedalo jezdit. Harry teď bydlí s rodiči a Adelaide v zámečku, do kterého se přestěhovali, hned co se zjistilo, že jsem dědička trůnu. Mamka sice řekla, že vládnout nechce, ale to bohatství jí přece nemůžu odepřít. Ona prý na rozdíl od babičky, chce cestovat, nakupovat a zakládat obrovské podniky. A její dcerušce nezbývá nic jiného, než poslouchat keci komořího. To není hezký! I když…asi bych to udělala stejně. A taky udělám! Dnes zestárnu, do měsíce se stanu královnou a tak do pěti let bych mohla mít miminko. Jen co se to narodí, přepíšu trůn na něj a já se budu flákat. No, není to super plán?
"Posloucháš mě vůbec?" strčila do mě Diana.
"Ne, promiň, jsem duchem nepřítomná," promnula jsem si oči.
"Tak poslouchej! Nevíš co to je?" zeptala se.
"Co jako?" nechápala jsem.
Tohle, vecpala mi do hlavy svou myšlenku.
Nevím, pokrčila jsem hlavou, ale je to divné.
Jak se to asi stalo? přemýšlela.
Mám jednu teorii, kousla jsem se do rtu.
Jakou? zajímala se.
Říká ti něco Coven? To je skupinová mysl, stává se to buď dvojici oddělené od světa, nebo lidem se zvláštním posláním. Pokud mají mezi přáteli někoho se silnou myslí, můžou ho úmyslně i neúmyslně přibrat. To se stává velmi často, vysvětlila jsem.
Michelle! Taky mám občas pocit, že slyším její myšlenky, ale není to tak časté jako u tebe. Tak mě napadá-jak tohle víš? obořila se na mě.
Vzpomínáš si, jak jsme dostaly jednou celá třída za úkol, vytáhnout si lístek, na kterém byl napsanej pojem? Ty si měla tuším slovo, poškrabala jsem se na hlavě, patron! Ano, tak to bylo!
Ano, anděl zastupující spolek, nebo jedince, vzpomínám si. Ale jak to souvisí s tímhle? zeptala se.
Coven, byl můj pojem, a jelikož jsem chtěla dostat jedničku, tak jsem se prohrábla v křišťálovce(křišťálová koule s v Ekválii používá jako počítač a telefon) a tohle mi vylezlo. Doteď si to pamatuju a to už je to víc jak rok! pochlubila jsem se.
Mhm, tak je ta škola přece jen k něčemu dobrá, poslala mi myšlenku a rozesmála se.
Tak kde jste sakra! Uslyšela jsem káravý a silný hlas ve své hlavě.
Michelle neječ, co se děje? zeptala se Diana.
Co asi, čekáme na princeznu a její blízkou, jak říká komoří. A ta kněžka řekla už nejmíň tisíckrát elpuyr, což nevím, co znamená, stěžovala si sudička.
Znamená to, pospěšte, a mi už jdeme, přeložila jsem jí numidský výraz, popadla Dianu za ruku, vyběhla ze stájí a zamířila do místnosti, kde již za pár minut zvládnu přechod v dospělost. Hrozná, děsivá, krutá ale taky úžasná představa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama