Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

24. Pohled Diany

25. srpna 2012 v 17:43 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
Při cestě do knihovny se k nám přidali Michelle a Berry s Emilyným notýskem.
"Hele, Johne, víš, že Lili vidí ve svých snech kentauřátko, které padá ze skály? To by se tě mohlo týkat," řekla Michelle a ukázala na jednu popsanou stránku v sešitě.
"No jasně! Ještě řekni, že to kentauřátko jsem já!" urazil se.
"Nemáš mladšího bráchu?" ptala se ho.
"Ne, ani bratrance," zavrtěl hlavou.
"Tak kdo to může být?" dumala.
"Víš kolik je v Ekválii kentaurů?" protočil oči.
"Právě, že málo!" vpadla jsem do jejich hádky.
"No tak vidíš! A proč by se Em zdálo o cizích kentaurech?" trvala si na svém.
"Nechte toho!" okřikl je Berry. Zřejmě ho Michelle ZASE přesvědčovala, že by se k sobě strašně hodili. V knihovně jsem jim začala rozdávat ůkoly.
"Takže, já budu vyndávat snáře, John vám je bude nosit a vy dva je budete prohledávat," nařídila jsem všem a začala hledet police se snáři. To byl ovšem zabijácký úkol, jelikož v knihovně bylo skoro pět stovek polic, pět metrů vysokých.
"Víte co? Uděláme to jinak, rozdělíme se. Já bubu prohledávat od předu z prava, Michelle od předu z leva, Berry od zadu z prava a John od zadu z leva. Je to všem jasné?" zeptala jsem se projistotu.
"Ehm, ne. Která je pravá a která je levá?" ukázal mi ruce John.
"Aha, já zapoměla, že ti to dělá problém. Berry ty poznáš pravou a levou?"
"No, jo, možná" přikývnul.
"Super, takže Johne, půjdeš na druhou stranu než je Berry, šup, šup," popohnala jsem je. Vzala jsem si schůdky, abych viděla i do nejvyšších polic. "Dějiny Ekválie 1. díl", "Dějiny Ekválie 2. díl", 3. díl, 4., 5., 6....tak tady asi snáře nenajdu. Přesunula jsem se k další polici, ve které opět nic zájímavého nebylo, jenom pár příruček pro chovatele draků, jednorožců a fénixů. Zato třetí poloce, to byla pastva pro oči. Samé romány! Tohle fakt zbožňuju! Vylezla jsem si na schůdky, abych viděla do horní police, kde byly ty největší knihy. Automaticky jsem sáhla po krásné a očividně hrozně staré knize. Otevřela jsem ji a zjistila, že je psaná ručně! Obvikle jsou knihy tištěny razítky, nebo psány "živým perem" ale tahle byla psaná doopravdy ručně! Jak jsem to poznala? Jednoduše, nedalo se to přečíst. Z první stránky se mi podařilo rozluštit, že se nejedná o knihu ale o deníček. A to o pěkně starý deníček! Začalo mě to zajímat, a tak jsem listovala tak dlouho dokud jsem nenarazila na podezřelý obrázek. Malá blondýnka s velkýma modrýma očima v bílých šatech držela kytici růžových květů.
"Mám to! Spousta snářů, pojďte se podívat!" zakřičela Michelle. Uslyšela jsem cinkot podkov, takže my došlo, že se John běžel okamžitě mrknout. No a z křiku "Zpomal!" jsem usoudila, že se ho Berry pokouší předběhnout.
"Hůstý! Tisíce snářů!" valily oči Berry s Johnem.
"Hej, Ano, to budeme muset všechno přečíst?" zeptala se Michelle.
"Jmenuju se Diana, taky ti neříkám Elle, a jo budete," přikývla sem.
"A ty jako nemusíš?" naštval se Berry.
"Já mám na čtení něco zajímavějšího," řekla jsem.
"Hm, stará polorospadlá kniha, velmi zajímavé. Nechceš nám radši pomoct?" navrhnul John.
"Promiň, ale tohle je o dost důležitější," pohodila jsem vlasy.
"Jo? A copak je tam tak důležitýho?" řekla Michelle sakrasticky.
"Tohle!" ukázala jsem na obrázek.
"Pane bože, to je Emily!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 23. prosince 2012 v 4:58 | Reagovat

To vypadá opravdu zajímavě... Co by dělala Emily ve staré ručně psané knize? Nechceš mi kousek děje prozradit? :-D

2 Lucy Lucy | 23. prosince 2012 v 12:34 | Reagovat

To by se ti líbilo, viď? :-) Ale to by už pak nebylo napínavé, kdybys to věděla ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama