Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

20.Pohled Emily

23. srpna 2012 v 14:47 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
To je tak super! Komoří doopravdy napsal dopisy všem rodičům a ti povolily mím kamarádům zesárnout se mnou! To je žůžo! Jsem celá štěstím bez sebe. Právě lezu do vany, naplněné až po okraj vodou a pěnou, protože se na snídani strhla tak trochu svačinová bitka. Vlastně jsem ji vyvolala já, ale může za to John, který se mě pokoušel přesvědčit abych mu dovolila napsat na zámek obrovský nápis: Sorry Diano! Ne, že bych mu to nechtěla dovolit, je od něj hezké, že se jí chce omluvit, ale řekla jsem mu, že by se komoří asi fakt zbláznil a to mu nemůžu po tomhle udělat. Doporučila jsem mu, ať se jí omluví slovně nebo nějákým gestem. A ten drzoun si dovolil dát mi pusu! Prý mi jen ukazoval, jestli se jí má omluvit takhle, a co na to říkám. Ještě štěsí, že u toho nikdo nebyl. Všichni totiž řešily, co budou jako dospělí dělat. Ale zpět k Johnovi. Hodila jsem po něm dortík. Byla to sranda, teda pro mě. Jemu se to moc nelíbilo. Či spíše mi do obličeje přistál chleba se sýrem. Pak přišla Diana, která byla na Johna ještě pořád naštvaná, kvůly tomu včerejšku a vyklopila mu na hlavu mísu s pudinkem. Toho si ale všimnul Matt, který pudink miluje a ze zlosti hodil na Dianu rajče. To naštvalo Michelle, která právě přišla spolu s ostatními a Matt dostal steakem. A v tu chvíli si na stůl stoupnul Berry a zaječel: "Bitva! Všichni proti všem!" A tak každý popadl jídlo které mu příšlo pod ruce a zábava mohla začít. Po půl hodine jsem to ale ukončila, protože mi to přišlo jako plýtvání. A aby to plýtvání nebylo, kažý musel snís to co měl zrovna na sobě. Řeknu vám, kombinace sýru, ovocného kompotu a paštiky, může sice znít jako neuvěřitelnej hnus, ale jíst se to kupodivu dalo. Vlastně to nebylo zas tak špatné, když jsem to jedla postupně a ne smíchané dohromady. ale stejně to ze sebe musím smýt, obzvlášť když má dneska přijet ten chlápek z Liliputánie. To bude asi nějákej mrňous. Takový mám ráda, nemůžou si mě totiž dobýrat kvůly mé drobné postavě. Vlastně jsem z části skřítek. Jsem elfotrakérkoskřítka. Tenhle název jsme vymysleli se ségrou a já ho s radostí používám, skoro pořád. Dle mého názoru je to supr název. A taky je super být kříženec. Protože jsem jedinečná! Teda pokud pominu mou malou kopii, jménem Adel. Mám elfí uši, což je fajn, protože, až budu dospělá, což tak dlouho nepotrvá, budu si moc nechat do nich udělat hodně dírek a vzít si i několik naušnic najednou, Už mi přestává vadit, že mě nechá komoří zastárnout. Další výhoda elfích uší je, že se za ně opravdu ale opravdu nedají zachytit brýle. Takže nemusím vypadat jako šprt, jen proto, že špatně vidím. Zato nosím každý den čočky...teda skoro každý den. Třeba dnes, sem neměla nervy na to abych si je nandala do očí. Právě proto, se mi nedařilo při svačinové bitvě! To, že jsem z části skřítek my nepřináší žádné plusy, spíš minusy. Jsem hroznej prcek! Naštěstí i to se dá napravit, když se mi podaří z mého bezedného šatníku vyhrabat boty na hóóódně vysokém podpadku. I když, i nějáký plus být malá tu je. Stačí když se při těláku(brrr!) chytnu hrazdy a o zbytek se postarají mé spolužačky, které mě tam bez problémů dostanou. A co být částí trkérkou? To mi je docela upřímě na nic. Měla bych mít asi nějáký talent ale žádný se u mě neprojevil. Asi jsem trakérkou jenom malou částí a na talent nemám nárok. Protáhla jsem se. Byla jsem celá ponořená vpřetékající bublinkové lázni. Ve vobě byli různé voňavé oleje, které mě přímo uspávali. V noci jsem toho moc nenaspala, možná bych...ne! Nesmím usnout ve vaně, je to nebezpečné. Asi bych měla vylést ven. Za chvilku. Ale nesmím usnout! Musím se hlídat...
Malá holčička pevně svírala růžového medvídka a plakala.
"Neplač, prosím!" pokoušela jsem se jí utěšit.
"Vrátíš se?" zeptala se mě druhá, úplně stejná holčička. Byla stejně nejspíš stejně stará jako ta první ale byla taková dospělejší.
"Ano!" ujistila jsem ji i když jsem jí neznala a netušila o čem mluví.
"Zachráníš je? Zachráníš Persea a tátu?" zavzlykala ta s medvídkem. Netušila jsem co mám říct ale cítila jsem hrozné nutkání holčičky obejmout. A taky, že jsem to udělala. Musela jsem si kleknout, protože jsem byla nějak vyšší než obvykle.
"Zachráním," přikývla jsem, přestože jsem netušila kdo to ten Perseus je. Ani jejich tátu jsem neznala.
"Slibuješ?" zaslechla jsem chlapecký hlas. Zvedla jsem hlavu. Předemnou stál malý kluk, velmi podobný těm dvoum holčičkám.
"Slibuju," řekla jsem rozhodně. Chlapeček mi podal něco, co vypadalo jako byrevné sklo.
"Nessi má ostrý šupinky, třeba se ti bude hodit, až se budeš potýkat s příšerama," usmál se.
"Děkuju," vzala jsem si od něj podivný dárek a strčila ho do vaku, který jsem měla na zádech. Trochu jsem se o něj škrábla, takže mi na dlani zůstal krvavý škrábanec.
"Jsi vážně statečná," chytla mě první holčička za ruku.
"Em, už musíme," zaslechla jsem za sebou povědomý hlas, ale neotočila se. Veškerou svou pozornost jsem upírala na děti.
"Mám tě ráda, mami," sklopila zrak druhá holčička. Mami? Mami!
S leknutím jsem zjistila, že jsem pouze ve vaně. Voda už dávno vychladla a pěna vyprchala. Měla jsem štěstí, tenhle spánek se mi mohl krutě vymstít. Ale nic se mi nestalo...tak proč se sakra ta voda zbarvuje do rezava? Takovouhle barvu by mohla mít, pouze pokud by v ní byla trochu krve. Vzpoměla jsem si na svůj neobyčejně živý sen a s hrůzou se podívala na svou ruku. I když jsem to trochu čekala, stejně mě to dost vyděsilo. Na dlani mi spočíval drobný ale přesto krvácející škrábanec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 18. prosince 2012 v 22:59 | Reagovat

Nějak se nám už kapitolky prodlužují. :-)  To mi dělá velkou radost... Tato kapitola byla navíc o to víc záživná :-)

2 Lucy Lucy | Web | 19. prosince 2012 v 14:39 | Reagovat

Díky :-)

3 Dennys Dennys | 19. prosince 2012 v 22:03 | Reagovat

Není zač ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama