Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

19. Pohled Rodericka

22. srpna 2012 v 16:51 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
Nemůžu tomu uvěřit, a to už je to skoro osm hodin. Emily mě objala. Udělal jsem jí radost. Většinou ať řeknu cokoliv, tak buď se odemně uraženě odvrátí a odporuje, nebo práskne dveřmia odmítne se mnou týden mluvit. Dnes se na mě usmála a objala mě. Nikdy jindy by mě to nezaskočilo ale od té doby co umřela Madison...proč vlastně umřela? Byla mladá, pouhých dva tisíce let, a nějáký ten rok navíc a zdravá. Nebyl důvod aby umřela. Nebyl důvod aby udělala...tohle. Vím o její záhadné smrti více než ostatní. Těmi ostatními myslím poddané a Emily. Vlastně nezemřela před měsícem ale už před dvěmi měsíci. Ten prázdný měsíc, jsme ji dali tajně pohřbít a snažili jsme se vše utajit. Jenže pak se to nějak roznesla a mi museli rychle přivést dědičku trůnu. A jedinou právoplatnou dědičkou je Madisonina praneteř Emily. Když Madison nastoupila na trůn měla mladší sestru Sisi, jí říkala. Nabídla jí aby žila s ní ale ona odmítla. Místo toho se rozhodla žít prostým životem. Vzala si někoho a s ním měla dceru, Mirael. A ta si taky vzala někoho a měla s ním dcery Emily a malou Adel. Sisi už dávno nežije, zemřela na nějákou krutou nemoc. a proto Madison do své závěti napsala, že chce aby po ní vládla Mirael. Ta se však trůnu zřekla a požádala Madison, aby mohla vládnout Emily, její prvorozená dcera. Složité, že? Ale zpět k Madison. Zabila se. Netuším proč. Měla všechno, co si jen přála. Jen si často stěžovala, že jí chybí láska. Při této vzpomínce, se mi vytrácejí smysly a mám chuť brečet. Já jí miloval. Od první chvíle co jsem jí spatřil. Ale neodvážil jsem se jí o tom říct. Byla to královna a já jen pouhý sluha. Možná mám vysoké postavení ale o královninu ruku jsem se přeci ucházet nemohl. Byla tak dokonalá. Byla pro mě všechno. Byla...ale už není. Vzala si jed a tím se usmrtila. Mnoho lidí u dvora si myslí, že jí někdo otrávil. Ale já vím, že to byla sebevražda. Mluvil jsem s ní před tím, než to udělala. Neustále mi vyčítala, že zde memá nikoho blízkého. Že jí chybí láska. Mamítal jsem, že má mě a ona mi odpověděla: "Ty jsi zde abys mi pomáhal vládnout. Já chci někoho, kdo mě bude mít opravdu rád!"
"Ale, já, totiž... mám tě rád! A když tak moc toužíš po lásce, tak proč sis nikoho nenašla?" zeptal jsem se jí.
"Protože ti co si mi nabízel, chtěli jenom vládnnout!" křičela.
"Madison, prosím tě uklidni se a běz spát!" neměl jsem už na další hádky nervy.
"Ty, ty...tak se zabiju! Pochop, že já nežiju ale přežívám!" brečela jako dítě.
"Běž si lehnout!" poručil jsem jí.
"Jsem tvá královna a ty mi nemáš co poroučet! Ale dobře, půjdu a zabiju se!" práskla dveřmi, stejně tak jak to včera udělala Emily. Nechal jsem ji. Myslel jsem, že jen přehání a druhý den bude vše jako dřív. V bělostných šatech mě přivítá má milovaná královna s úsměvem na tváři, si sedne vedle mě na snídani a já se jí budu moct omluvit, že jsem na ni křičel. Tak to ale nebylo. Ráno byla mrtvá a můžu za to já! Zabila se kvůli mě. Jsem zodpovědný za její smrt.
Najednou jsem zapoměl, že muži nebrečí a dal průchod svím citům. Nezozví se, jak moc mi je to líto. Už se nikdy nedozví co jsem k ní cítil. Nikdy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 18. prosince 2012 v 22:49 | Reagovat

Chudák Roderick. Neopětovaná láska je tak krutá a to mě rmoutí o tom byť jen číst... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama