Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

17. Pohled Rodericka(královského komořího)

21. srpna 2012 v 13:00 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
"Princezno! Počkejte," křičel jsem na ni,ale nebylo mi to nic platné. Emily má prostě svou hlavu. Ještě s ní budou potíže.
Při pohledu na stůl, na kterém se leskli slzy, které před chvílí uronila, se mi jí ale zželelo. Je tak podobná Madison, mé první královně. Ona byla také jako mladá tak tvrdohlavá! Když nastoupila na trůn, nechala úplně překopat zákony. Tehdy mi nebylo ani dvacet let. Vzpomínám si, jak zakázala hony na zdravá zvířata. Ona milovala všechno živé, ať už zvířata nebo roztliny. Nechala posázet barevnými květy, i vysokými stromy téměř celou říši. Na zámku nechala volně pohýbati spousty koček a psů. Z každé komnaty byl slyšet zpěv ptáků, kteří si poletovali kde se jim zachtělo. Po zahradě poklusávali jednorožci a poletovali pegasové. Ale proč vlastně mluvím v minulém čase? Emily na tom nic nezměnila, právě na opak, vše schvaluje. Je stejně citlivá, ale snaží se chovat jako rebelka. Však jsem dnes vyděl jak se oblékla! I když, Madison se také oblékala o něco méně než nakazovala dvorní etiketa. Lehké, dlouhé šaty, zdobené jediným zlatým páskem, které nosila téměř denně, se pro ženu s tak vysokým postavením nehodily. Jsou obě stejné, jenom ke každé cítím něco jiného. Emily je jako má dcera. Rozpustilé dítě, které tohle vše bere jako hru. Teda zatím. Jednou se ze zlobivé princezny stane moudrá královna. Kdyby si jen nechala poradit a nevrhala se do každého rozhodnutí tak bezmyšlenkovitě! Nejhorší je, že když si něco usmyslí, tak s ní nikdo nehne. Proto se bojím, že odmítne vykonávat všechny královské povinnosti, dokud jí neslíbím, že ji zestárnout nenechám. To je ovšem věc, kterou slíbit nemohu. a však něco udělat musím. Myslím, že se bojí, že přijde o ty své přátele, co nám dělají v hradu nepořádek. Já bych se jich rád zbavil, mám li býti upřímný. Již dvakrát vytopili koupelnu, a dokonce jsem narazil na obraz slavného vévody, kterému některý z jejich kamarádů přimaloval, nesmyvatelnou tuží do vlasů mašli a dívčí naušnice. Uznávám, že jsem toho vévodu neměl rád, či spíše jsem ho nenáviděl, ale zrovna radost jsem z tohoto incidentu neměl. Proto bych byl rád, kdyby se zase vrátily do školy, kam odmítli chodit, protože prý musí pomáhat své kamarádce princezně na zámku. To je tada vážně pomoc! Ale vyhodit je odsud nemohu, kvůli Emily. Teď je stejně největší problém, jak jí přesvědčit k tomu, aby dobrovolně zestárla. Obyvtelé Nortlendu se bouří, že jim má vládnout třináctilétá dívka. Sir Edvard, má zítra přijet, aby jí nějak šetrně řekl, že jestli nezestárne, tak nemá počítat s jeho vojskem. Jak jí mám ale k čertu přesvědčit!
Tu mě ale něco napadlo. Něco geniálního. Můžu zabít dvě mouchy jednou ranou. Nechat zestárnout Emily a zároveň se zbavit těch asi dvaceti pubertálních děcek. Sednul jsem si ke stolu, vytáhl adresář a napsal dopis rodičům všach těch jejich přátel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká postava je vám nejvíce simpatická?

Emily
Diana
Matt
John
Michelle
Berry

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 18. prosince 2012 v 21:05 | Reagovat

Tak tahle kapitola se mi moc líbila, hlavně protože byla spíše z pohledu dospělého. ;-)

2 Lucy Lucy | Web | 19. prosince 2012 v 14:30 | Reagovat

To budou později skoro všechny... ale nepředbíhejme :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama