Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

16.Pohled Emily

21. srpna 2012 v 12:13 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
"Diano!" volala jsem na svou kamarádku, která mě právě nechala samotnou s Berry týmem.
"Emily, jestli se bojíš duchů, můžeš si jít lehnout k nám, John má postel pro pět lidí, nějak se smáčknem," nabídl mě Matt.
"Ne, děkuju," obvrátila jsem se a vyběhla na chodbu. Jak si s těmi třemi poradí Michelle, to už mi bylo jedno.
Ve svém pokoji jsem si lehla do postele, ale spát se mi nechtělo. Po pěti minutách čučení do zdi, jsem vztala a šla za Dianou. Doufám, že jí neprobudím. Jenže, na chodbě, už byla všechna světla zhasnutá. Přitiskla jsem ruku ke zdi a pokoušela se nahmatat Dianiny dveře. Netuším jak se mi to podařilo, ale nejak jsem je nemohla najít.
"Hledá, princezna něco?" dotkla se mého ramene silná ruka. Trhla sem sebou. Předemnou stál široký muž, menší postavi, v županu. V ruce držel miniaturní lucerničku. Zamžourala jsem a zjistila, že ten muž je vlastně komoří. Trochu jsem si oddychla. Nemám sice ke komořímu nejlepší vztah(může si za to sám, pořád mi říká, co mám a nemám dělat) ale děsí mě míň, než ti velcí hromotluci, co mají dávat pozor na moji bezpečnost.
"Nemohla jsem spáti a tak jsem se rozhodla navštíviti, svou přítelkyni lady Dianu, která jisti také bdí," řekla jsem co nejzdvořileji.
"Vaše jasnost, by měla odpočívat,čeká ji návštěva šlechtice sira Edvarda z Liliputánie," připoměl mi.
"A nemohl by přijet někdy jindy?" zaprosila sem.
"Ale sir Edvard, měl přijeti již včera, ale vy jste jej požádala aby vás svou milou návštěvou poctil až nyní," zavrtěl hlavou komoří a víraz v jeho obličeji říkal jediné:"Ani náhodou!"
"Zajisté, přijmu ho tedy, v kolik má přijet?" povzdychla jsem si.
"Krátce před obědem."
"A je vám znám důvod jeho milé návštěvi?" zeptala jsem se.
"Sir Edvard říká, že chce jen moci spatřiti svou krásnou královnu, ale jsem přesvědčen, že má i jiné úmysli," sklopil zrak.
"Myslíte politické záležitosti?"
"Vlastně ano, i když ne tak docela," kousnul se nervózně do rtu. Takhle jsem ho ještě neviděla.
"Smím vědět o jaké záležitosti se jedná?" vytušila jsem co udělá. Buď se na mě usměje a doporučí i spánek, v tom případě se jedná o nějákou prkotinu, nebo mě vezme do své kanceláře a to už je vážné.
"Pojďte prosím se mnou," mávnul rukou směrem ke schodišti. Hrozně jsem toužila sjet dolů po zábradlí, ale před tímhle chlapíkem s koňským obličelem, sem se neodvážila. Ve třetím patře byli pouze kanceláře, přijímací místnosti, pár salonků a pochopitelně koupelny. V kanceláři komořího, bylo nespočet skříní s popsnými šuplíky a několik knihoven. Komoří mi pokynul, ať si sednu a začal hledat něco v jedné z knihoven. Otevřel jednu knihu, podal mi ji a ukázal na obrázek uprostřed.
"Ví vaše jasnost, co je to za květinu?" zeptal se. Duhová květina s tmavozelenými listy vypadala jako živá.
"Odborný název neznám, ale říká se jí květina času," pochlubila jsem se, se svími znalostmi.
"A ví k čemu se tato květina používá?"
"Její pil se dá použít v rituálu dospělosti," přikývla jsem. Nedokázala sem pochopit kam tím směřuje. Z jeho očí jsem vyčetla vyděšený víraz. Něco se mi bojí říct.
"Vaše jasnost je dítě," polkl. Dítě! Si dělá srandu, ne? Jak mi může říct do očí, že jsem dítě? A jak to k čertu souvisí s kytkou na zestárnutí lidí? Najednou mi to došlo. Já jsem tak pitomá!
"To neuděláte!" prudce jsem zavřela knihu a praštila s ní o stůl.
"Vísosti, tohle není problém, jako když jste odmítala korzet, hrát na harfu, vyšívat nebo dlouhé šaty. To všechno se dalo tolerovat ale zestárnutí je vaše královská povinnost!" rozhodil rukama komoří.
"Proč? Proč musím být princezna já? Proč ten tytul nedáte někomu jinému?" zavzlykala jsem a utekla z jeho kanceláře.
A já si myslela, že nakonec budu alespoň trochu šťastná! Že si zvyknu na život plný povynností. Na život s přáteli. A teď? Nedovolí mi ani prožít si nejhezčí léta svého života. Tiskla jsem si k sobě polštář a zkropila ho hořkými slzami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 16. prosince 2012 v 22:09 | Reagovat

Opět chválím rozvynutost a nápaditost děje, avšak časté chybičky tam jsou. Ale trochu je i chápu... já když se zapíši do povídky tak mám taky pak problémy udržet se pravopisně správně a myslím jen na děj ;-)

2 Lucy Lucy | 17. prosince 2012 v 14:34 | Reagovat

No jo, já a pravopis, to nejde dohromady :-) také vždy myslím pouze na děj a dělám pak šílené hrubky, za které bych ve škole dostala pětku bez varování...

3 Dennys Dennys | Web | 18. prosince 2012 v 21:04 | Reagovat

[2]: Tak to znám :-) Taky to mám tak :-D Ale dle mého, pravopis v tvorbě vůbec nebrání!!

4 Lucy Lucy | Web | 19. prosince 2012 v 14:53 | Reagovat

Já mám tedy jiný názor, hlavně u sebe. Když udělá chybu někdo jiný, tak to vůbec neřeším, ale když si všimnu té své, strašně mě to vytáčí, ale vsadím se, že i tady v tom komentáři jsem naházela několik hrubek :-) musím se někdy dát do opravování, jenom nevím kdy... nějak se mi do toho nechce :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama