Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

15. Pohled Diany

17. srpna 2012 v 18:57 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
"Někdy vážně mě štveš," zaječela jsem na Johna, který mi právě zabouchnul před nosem. Naštvaně jsem si sedla na jeho postel. Proč, mě musí tak záměrně ignorovat? Pohladila jsem přehoz na jeho posteli. Já se vždycky zamiluju do úplnýho magora. Cítila jsem jak mi vlhnou oči, ale nerozbrečela jsem se, protože John mi za slzy nestojí.
"Dianu jsi tu?" otevřely se dveře.
"Ahoj Lili, co Matt?! zeptala jsem se.
"Nestojí za nic," mávla rukou.
"Stalo se něco?"
"Nevím, zničeho nic se začal chovat divně, co John?" zajímala se.
"To samí, kluci jsou na houby," povzdechla jsem si.
"V tom s tebou plně souhlasím," zasmála se.
"Ani nevím, jestli přijde, aby si se mnou zaspíval, spíš bude zachraňovat Matta," pohodila jsem vlasy.
"Kašli na něj, pojď dolů," pobídla mě Lili.
"Já nevím, víš jak párty nesnáším," vykrucovala jsem se.
"Ty chceš aby si John myslel, že jsi z něho tak na větvi, že se ani bez něj nepůjdeš bavit?" dala ruce v bok.
"Máš pravdu, tu radost mu neudělám," přisvědčila jsem. Podívala jsem nejdřív na ni a potom na sebe. Lil na sobě měla černé, šaty, těsně pod koleny(což by na zámku vůbec nosit neměla, zde se schvalují jenom dlouhé šaty), ozdobené velikou růžovou mašlí, růžové boty na vysokém podpadku a ve vlasech stejnou mašli jako v pase. Ruce jí zdobili luxusní rukavičky, kterým ustřihala prsty, a cinkající náramky. O make-upu radši nemluvit. Křiklavé oční stíny a nánosi řasenky, ke dvorní etiketě určitě nepatří. Já se oblíkla, celkem normálně.
"Hele Lili, už tě viděl komoří?" rýpla jsem do ní.
"Ten chlap mi nebude mluvit do mého stylu oblékání," zavrtěla hlavou. Usmála jsem se.
"Asi toho budu litovat ale, vybereš mi něco na sebe, Em?"
"Jóóó!" vykřikla, popadla mě za ruku a táhla do mého pokoje, tedy do pokoje, který sem od ní dostala. Hned zamířila do mé skříně a začala se v ní prohrabovat. Na všechny šaty se hrozně mračila. Až po chvíly se jí na tváři vykouzlil úsměv. Z šatníku vytáhla šaty, ktrých už jsem si jednou všimla, a s hrůzou je zandala až úplně dozadu.
"Tyhle jsou super!" hodila je po mě.
"Tyhle?" zděsila jsem se. Šaty byly třpitivě modré s širokou, krátkou sukní.
"Běž se oblíknou a vem si k tomu tyhle boty," vrazila mi do ruky stejně třpitivé boty na vysokém podpadku.
"Nic proti třpitkám, ale není to až moc?" zeptala jsem se.
"Budou ti moc slušet," dostrkala mě k šatně. Nakonec jsem si na sebe ty šaty oblíkla. Vždyť jsem jí slíbila, že mi šaty může vybrat. Nebylo to zas tak zlé, jenom mě z pohledu na ně bolely oči.
"Moc hezký, ještě tyhle rukavičky," podala mi svoje svoje modrozelené rukavičky s, jak jinak, ustříhanými prsty.
"Uf, už toho lituju, takhle bych se nikdy neoblíkla," povzdechla jsem si, ale to už mě začala dělat dva pošahané culíky. Ještě mě nalíčila a párty mohla začít. Je pravda, že jsem teď mezi ty šíleně zmalované holky ve spodní místnosti, lépe zapadala.
Párty, proběhla docela dost dobře. Nezpívala jsem sice s Johnem, ale hrůzostrašný duet s Lili, byl taky fajn. Vypila jsem asi skleniček coca coly, protože nám třináctiletým byl zatrhnutý alkohol, takže se nikdo ani nezranil.
Šla jsem spát strašně pozdě, asi tak o půlnoci. Konečně jsem myslela, že usnu, když tu se najednou ozval hrozný křik. Popadla jsem svůj meč a vyběhla na chodbu, kde už stála Emily s lukem a toulcem plný šípů.
"Nevíš co to bylo?" zeptala jsem se jí.
"Šlo to z pokoje Johna," pokrčila rameny.
"Jasně, takže se ten inteligent ZASE kouká na horor, přex křišťálovou kouly a my se strachujeme zbytečně," povzdechla jsem si. Křik se ale ozval znovu.
"Holky. slyšíte to? Berry, Matt a John, hrozně ječí!" přiřítila se k nám Michelle s kudlou, plně připravena chránit Berryho.
Když zařvali po třetí, vydali jseme se jim říct, ať toho nechají a jdou spát. Emily zaklepala na dveře. Nikdo neotvíral, jenom kluci ZASE zaječeli. Začala jsem bušit do dveří, jediné co jsem však slyšela, bylo poho pouhé a zoufalé: "Néótvíréj!!!"
To už se do dveří pustila i Michelle. Mlátila do dveří jako pominutá.
Otevřel nám vyděšený John se zavřenýma očima a nůžkami s kulatou špičkou, se kterými divoce mával.
"Johne!" obořila jsem se na něj. Pomalu otevřel jedno oko. Nevím co si myslel, že je za dveřmi, ale když nás uviděl, nasadil svůj pohodoví, frajerský pohled.
"Ahoj krásky, bojíte se strašidel?" zamachroval. To je takovej * * *(dejte průchod své fantazii)!
"Můžete se stišit? My se snažíme usnout!" obořila se na něj Lili.
"Ale vy to nechápete! Já mám v posteli strašidlo!" zaslechla jsem tichý a vyděšený hlas, zpod Johnovi peřiny.
"A já doufala, že se oběsil," protočila oči Emily.
"Taky že, jo! Ale bohužel za ruku, takže jsem ho musel celou noc odstřihávat! Právě proto, jsem si s nemohl tebou s zaspívat," zatvářil se provinile.
"Takže tys ho odatřihával, jo? Šest hodin v kuse?" vybouchla jsem.
"Ano!" přikývnul. Dál už jsem nemusela nic slyšet, práskla jsem dveřmi, a nechala Em s Michelle, ať si to vyřeší sami. Takže super, nejenom, že mě záměrně ignoruje, ale dokonce my i lže!

Kdybych tehdy věděla, že mi říká pravdu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká postava je vám nejvíce simpatická?

Emily
Diana
Matt
John
Michelle
Berry

Komentáře

1 Lucy Lucy | 17. srpna 2012 v 19:00 | Reagovat

Moc se omlouvám, že jsem nic tak dlouho nenapsala, byla jsem na táboře a vrátila jsem se až dnes.

2 Dennys Dennys | Web | 16. prosince 2012 v 22:02 | Reagovat

Jsem ráda, že se tvé povídky čím dál tím více rozepisují. Já jsem totiž  člověk, který si před spaním velmi rád počte. Líbí se mi tvé rozpracování děje a nápady jako třeba koukat na horor v křišťálové kouli. Díky tvé nápaditosti mám vždy chuť číst dál :-)

3 Lucy Lucy | 17. prosince 2012 v 14:31 | Reagovat

Děkuju, takový komentář vždy potěší :-) některé kapitoly jsou sice kratší, ale slibuju, že to napravím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama