Chceš uskutečnit své sny? PROBUĎ SE!

Prolog

29. července 2012 v 16:55 | Lucy |  1. Díl- Až vyrostu budu královnou!
Emily seděla na průzračném mraku a dívala se dolů na zemi, na které ještě před chvíli žila. Nedokázala pochopit, jak její přítel mohl zvládnout něco takového. Jak mohl zničit její zemi. Zemi, které vládla. Nejradši by mu dala pohlavek a asi by to i udělala, kdyby bylo její nehmotné tělo něčeho takového schopno. Z očí se jí začali řinout vodopády slz, které dopadali dolů, pod ni a měnily se v životodárný déšť.
"Slzy ti už nepomůžou," povzdechla si její nejlepší kamarádka Diana.
"Nemůže královna plakat pro svou zemi? Je zničená," zavzlykala. Pohled na velkou modrozelenou kouli ji deprimoval. Kam zmizeli krásné útesy? Co se stalo s ostrovy plující ladně vzduchem? Všechno bylo zničeno…
"Lili, nebreč, my přeci žijeme dál," pokoušel se ji povzbudit její manžel.
"Ne Matte! Nežijeme, jsme mrtví!" rozkřičela se a utíkala od nich. Moc ji rozrušovali. Při běhu míjela své mrtvé přátele, rodiče, sestru a své dvě mladé dcery.
Nikdo z nich tady nemá co dělat, všichni mají žít, pomyslela si. Běžela ještě dlouho, doufajíc, že narazí alespoň na nějaký strom, či snad uvidí jakési zvířátko, které by mohla pohladit. Něco, co by ji potěšilo a dodalo naději. Všude však byli jen samé mraky, nic jiného. Žádné stromy ani keře, nikde netekla řeka, ani zpěv ptáků nebylo slyšet.
Copak tohle je nějaký život?
"Emily? Jsi to vážně ty?" zaslechla za sebou známý hlas.
"Liame," zasyčela. On byl poslední, koho by chtěla vidět.
"Pane bože, ty jsi mrtvá! Co se ti stalo?" zalapal by po dechu, kdyby snad mohl dýchat.
"Chceš to vážně vědět? Můj dementní přítel zničil svět," řekla vztekle.
"To mi je líto, přežil někdo?" zeptal se starostlivě.
"Jo, Adam a asi možná Eva, jinak nikdo," zamrkala, aby se jí znovu nespustily slzy.
"Adam je ten malej špunt co ho máš s tím blbem?" přemýšlel jak Liliin syn asi teď vypadá. Naposledy ho viděl jako blonďaté, asi roční dítě, jak pevně svírá plyšového draka. Tehdy to bylo roztomilé miminko, ale od té doby, uplynula již řada let.
"Ten 'malý špunt' je již plnoletý člověk a prosila bych tě, abys mluvil slušně o mém manželovi!" zlobila se. Nechtěla vzpomínat na časy, kdy se ti dva málem navzájem zabili. A už vůbec nechtěla vzpomínat, jak Matt Liama zabil doopravdy…
"Promiň, ale je ti jasné, že ten…ehm, Matt si brzy vzpomene na svůj poslední pobyt zde," rozmáchl rukama, aby jí naznačil, že myslí nebe.
Ne! lekla se Emily.
"Lžeš! Nevěřím ti, už tolikrát si mi lhal," zavrtěla hlavou. Utvářila si tím falešné naděje.
Liam je lhář. Vždycky lhal. Vždycky bude lhát. Lže i teď. Matt na to zapomněl a nikdy si již nevzpomene, ujišťovala se.
"Zas tak často jsem ti nelhal," bránil se.
"Lhal jsi mi s tím kdo, nebo spíš co, jsi! Lhal jsi mi o tom, co jsi udělal! Lhal jsi mi, že máme děti," začala mu připomínat, čím vším jí ublížil.
"Hej, zlato, brzdi! S tím kdo jsem, jsem ti nelhal, jenom jsem ti něco málo zatajil. Jasně, že jsem ti neřekl, co jsem udělal, ale kdo by se chlubil, že je vrah? A s těmi dětmi, to bylo jenom proto, abys mě milovala," vysvětloval.
"Ještě řekni, že ti nešlo pouze o trůn," zasmála se. Byl to zřejmě ten nejironičtější smích, jaký si jen kdo dokáže představit.
"Jistě, že ne! Miloval jsem tě, i když si byla jenom obyčejná holka, co krmila slepice!" vykřiknul.
"Musíš mi lhát i teď? Vždyť už o nic nejde," zaprosila. Z očí se jí znovu začali kutálet slzy.
"Nelžu ti, Lili, už jsem lhal dost, teď už bude jenom pravda, ano?" podíval se jí zhluboka do očí.
"Nevěřím ti, kdybys mě miloval, neudělal bys to," odvrátila pohled.
"Kdybych to neudělal, ani bychom se neznali!" rozhodil rukama.
"I když jsme se zasnoubili, dělal jsi špatné věci. Proč?" potlačovala slzy.
"Bylo to nutné, jinak bych byl navždy až ten druhý. Až za Mattem," ušklíbnul se.
"Vždycky jsi byl až za Mattem!" obořila se na něj.
"I když tě odkopnul? Když místo toho, aby se staral o své dítě, odešel za tvou sokyní? I v tu dobu jsi milovala Matta víc než mě?" zeptal se jí.
"Vzhledem k tomu, že jsem tě nikdy doopravdy nemilovala..."
"Ale milovala," hádal se s ní.
"Nemilovala, ty jsi mi nahrál jenom do hlavy myšlenku, že tě miluju a tohle já za upřímnou lásku nepovažuju," urazila se.
"Jo? A kdo mi nosil na hrob kytky a zapaloval svíčky, když jsem umřel? Nemysli si, že to nevím," zamračil se. Celé roky pozoroval Emily, jak pláče nad jeho tělem a byl vlastně šťastný. Věděl, že ho má stále ráda, i když už s ní není. Jenže pak k jeho hrobu chodit přestala.
"Nemám ráda, když jsou hroby neupravené," řekla Emily první výmluvu, která ji napadla.
"Ale já vůbec neměl být pohřben, byl jsem vyvrženec, násilník a vrah," připomenul jí. Emily mlčela. Na tohle neměla argumenty.
"Kdopak vzal moje tělo a dal ho tajně pohřbít?" usmál se.
"Jsi takový nevděčník!" otočila se a odešla zpět ke svým přátelům. Ještě slyšela, jak na ni křičí: "On si vzpomene!"
Mezi jejími přáteli ji ovšem nečekalo nic milého. Všichni na ni vrhali podivné pohledy. Nechápala, co se stalo, i když něco tušila. Pochopila to až, když uviděla Matta. Měl opuchlé oči a byl rudý v obličeji.
"Emily, jak jsi jen mohla!" křičel na ni. Zamrazilo ji v zádech. Liam měl pravdu, vzpomněl si.
"Lili!?! Je to pravda?" zeptala se jí vážně Diana. Neodpovídala, aby jí nemusela lhát.
"To, že jsi měla vztah s nepřítelem, to tady všichni víme. Ale že jsi s ním měla děti, to je podraz největší!" přikryl si obličej dlaněmi.
"Neměla!" bránila se.
"Vzpomněl jsem si, řekla jsi to!"
"Ano, to jsem řekla, protože jsem si to tehdy myslela. Ale teď už vím, že žádné děti s ním nemám!" snažila se mu to vysvětlit.
"Emily, posloucháš se? Nevíš, kolik máš dětí? Vždyť jsi je porodila!" přidala se Diana.
"Vím, sakra! Mám syna Adama a dcery Markétu s Šárkou. A taky Evangelis, i když tu jsem neporodila. Žádné jiné děti nemám," řekla.
"Máš!" vykřiknul Matt.
"Nemá!" postavil se před ní Jack.
"Co ty o tom můžeš vědět?" zeptal se ho Matt naštvaně.
A teď to praskne. Celé Lilino tajemství budou vědět úplně všichni, včetně její nejmladší dcery, která je s Jackem zasnoubená.
"Docela dost," ušklíbl se," jsem totiž Liamův syn."
Všem co slyšeli, zůstala pusa otevřená do kořán. Z sirotků, co pomáhali opuštěným dětem, se vyklubaly děti vraha.
Angela se kousla do rtu. Bratr jí přeci slíbil, že to nikomu neřeknou! A hlavně, že se to nikdy, ale opravdu nikdy, nedozví Šárka. Ta se teď rozbrečela.
"Takže jsi můj bratr!" vykřikla a začala si sundávat s prstu zlatý snubní prstýnek. Udělalo se jí špatně z představy, že má v sobě dítě svého bratra.
"Nejsem! To, že je Liam můj táta přeci hned neznamená, že Emily je moje máma," namítl. Už ho z toho všeho začala bolet hlava.
"To nechápu! Takže Lili, máš s Liamem děti nebo ne?" zeptal se Emily její kamarád Billy.
"Jasně, že ne! Už se vám to tady snažím vysvětlit půl hodiny!" povzdechla si. Nečekala, že po smrti bude muset řešit něco takového.
"Ale vždyť jsi říkala, že jo," poškrabal se na hlavě Matt.
"Ehm, já vám do toho nechci mluvit, ale možná bychom měli začít od začátku," uslyšeli za zády někoho.
Hlavně ať to není ten, co si myslím, říkali si všichni a s hrůzou se otáčeli. Jenom Emily věděla stoprocentně, že je to on. Věděla, že jim nedá nikdy pokoj, ani po smrti.
"Ahoj tati," povzdechnul si Jack.
"Před chvílí, jsem měl rozhovor tady s Lili a mám pocit, že jí taky pár věcí uniká," usmál se na ni. Jen protočila oči. Bylo jí jasné, že si nenechá takovou událost, jako je její ponížení, ujít.
"Jak to sakra myslíš?" dala si Diana ruce v bok. Nenáviděla Liama více než kdo jiný. I více než Matt.
"Hele, teď když jsme tady, tak si všichni pamatujeme na každý okamžik našeho života. Prostě si to všechno řekneme!" usmál se.
"Takže teď ti máme povídat o našem životě?" zeptal se Matt.
"Ano, jestli se chcete dozvědět, jak se tohle všechno stalo. Pravdu tady víme jenom já, Lilinka a ty dva co mi říkají tati," ohrnul nos při pohledu na své děti.
"Já ti tati neříkám," zamračila se Angela.
"No a já ti zase neříkám dcerunko. Vidím tě podruhé v životě a myslím, že jsi hodně nepovedené dítě," odplivnul si.
"To odvoláš, jinak..," zavrčel na něj Jack.
"Jinak, co? Pokoušeš mě?" zasmál se.
"Liame!" okřikla ho Emily.
"Ano, má královno?" lehce sklonil hlavu.
"Drž hubu," řekla s královskou elegancí.
"Vaše přání je mým rozkazem," uklonil se, ale stejnak pokračoval ve svém vypravování.
"Takže kdo chce vědět pravdu, ať zvedne ruku!"
Postupně se zvedly všechny ruce. I ta Dianina, o které by si Lili nemyslela, že to udělá. Ale mohla si za to sama. Nakonec, jen aby odlehčila situaci, zvedla ruku také.
"Skvěle, ale pár důležitých postav nám tu chybí. Carol?" zvolal. Lusknutím prstů se před Emily objevila její úhlavní nepřítelkyně.
"Lili! To je ale doba co jsme se neviděli! Pořád se na mě zlobíš? Já na tebe ano, bylo od tebe ošklivé, že jsi mě zabila," ukázala si průhlednými prsty na díru ve svém srdci.
"Kdo ještě? Caty? Amando? Vyjmenovávat všechny, co zemřeli, to by bylo na dlouho. Prosím prostě všechny, aby sem přišli!" zatleskal a před nimi stálo hned několik duchů.
"Liame, to přeci nemyslíš vážně!" zadupala Lili.
"A už nám chybí jenom dvě docela podstatné postavy a to Adam a ta druhá," zapřemýšlel nad tím jménem.
"Ty sem ale nedostaneš, jsou živí," namítla Diana.
"Nepoučuj, já umím všechno," řekl naštvaně a udělal něco nevídaného. Jediným pohybem ruky přenesl Adama a Evangelis mezi ně. Emily se hned lekla.
"Ty jsi je zabil!" rozkřičela se.
"Nezabil, jenom jsem je sem přenesl, aby doplnili svoje zážitky. Budou tu chvilku s námi a pak je pošlu zase zpět dolů, tam se probudí a nebudou si nic pamatovat. Jsem totiž fakt borec. Hádej, Lili, kolikrát jsem sem přenesl tebe! A vůbec si to nepamatuješ… nebo teď už možná jo," pousmál se Liam.
"Kdybys už nebyl mrtvý, zabiju tě," zavrčela.
"Mami? Kde to jako jsem?" podivil se Adam. Emily tušila, že se zase rozbrečí a nebude schopna svému synovi říct, že jsou všichni mrtví a přežil jenom on a Evangelis, dívka se kterou už asi pět let nepromluvil.
"Co se stalo? Proč jsi tak průsvitná, mami?" zeptala se jí její nevlastní dcera Eva. Pomalu k ní natahovala ruku.
"Andílku, tohle nedělej," snažila se jí zastavit, ale to už prostrčila ruku skrz na skrz jejím tělem. Eva vyděšeně vykřikla.
"Sednout, neptat se, nedotýkat se a hlavně doplňovat své zážitky. To platí pro všechny, uděláme si takový debatní kroužek. Lili začínáš," kývnul na ni.
"A co mám říkat?" zeptala se.
"To je jednoduché, přeci jak jsi se vlastně stala královnou!" pobídnul ji. Emily si povzdechla.
To jako chce probírat život nás všech až do dneška? pousmála se. Vždyť naše osudy se vejdou na knihu! Neváhala však a začala...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aravis Aravis | Web | 29. července 2012 v 19:05 | Reagovat

Hezké, netušila jsem, že to budeš vyprávět takhle. Rozhodně zajímavé. Těším se na pokračování ;-) A mimochodem - nechceš být moje SB?

2 Lucy Lucy | Web | 29. července 2012 v 23:33 | Reagovat

Ahoj, děkuju, moc ráda, četla jsem tvůj blog a zdá se mi, že bychom mohly mít hodně zpolečného.

3 Aravis Aravis | Web | 30. července 2012 v 13:29 | Reagovat

Ok, přidám si tě ;)

4 mysticoracle mysticoracle | Web | 14. prosince 2012 v 18:26 | Reagovat

Je to velmi zajímavý prolog... takový by mě v životě nenapadl :-D

5 Lucy Lucy | Web | 14. prosince 2012 v 20:40 | Reagovat

Díky moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama